Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 744/08 #1Usnesení ÚS ze dne 27.11.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánPOLICIE - Obvodní ředitelství Praha II., Odbor hospodářské kriminality
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPodjatost
advokát
Trestní řízení
Doručování
procesní postup
Policie České republiky
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.744.08.1
Datum podání25.03.2008
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 30

Smlouva o ES, čl. 234


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 744/08 ze dne 27. 11. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení policejní komisařky odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR ze dne 20. 11. 2007 ČTS: ORII-7031/OHK2-2004 a usnesení vedoucího oddělení odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR ze dne 21. 1. 2008 č. j. ORII-20089/TČ-92-2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces zrušení shora označených usnesení oddělení odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR.

2. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, "veřejnou výzvou ministrovi vnitra" se bránil postupu Policie ČR, která doručovala písemnosti týkající se vyšetřování trestní věci sp. zn. ORII-7031/OHK2-2004 na adresu jeho trvalého bydliště, ačkoliv mohlo být stěžovateli doručováno na veřejně známou adresu jeho advokátní kanceláře. Tímto postupem byla, soustavně psychicky týrána paní S., která na adrese stěžovatelova trvalého pobytu bydlela. Vyrozumění o prošetření uvedeného podání, které stěžovatel obdržel přípisem ředitele Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, č. j. PSP-645/OVK-ST-173-2007 ze dne 1. 11. 2007, stěžovatel napadl ústavní stížností.

3. Podáním ze dne 5. 11. 2007 stěžovatel uplatnil ve vztahu k výše uvedené výzvě ministrovi vnitra námitku podjatosti adresovanou ředitelce Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR proti všem policistům této části Policie ČR. Napadeným usnesením policejní komisařky oddělení odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Prahy II Policie ČR ze dne 20. 11. 2007 ČTS: ORII-7031/OHK2-2004 policejní komisařka rozhodla, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci prověřování trestního oznámení vedeného pod sp. zn. ORII-7031/OHK2-2004, přičemž v odůvodnění tohoto usnesení uvedla, že stěžovatel neuvedl důvody podjatosti. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce stížnost, v níž si právní zástupce vyhradil vzhledem k zahraničnímu pobytu stěžovatele doplnit předmětnou stížnost uvedením důvodů. Aniž by vyzval stěžovatele k doplnění stížnosti, vedoucí oddělení odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR napadeným usnesením ze dne 21. 1. 2008 č. j. ORII-20089/TČ-92-2008 tuto stížnost stěžovatele zamítl. Stěžovatel v souvislosti s psychickým týráním paní S. uvádí řadu článků Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i paragrafů trestního zákona a trestního řádu, které byly podle jeho názoru postupem policistů Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR při předmětném doručování písemností porušeny, což přisvědčuje důvodnosti stěžovatelem uplatněné námitky podjatosti. Námitku podjatosti stěžovatel výslovně adresoval k rukám ředitelky Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR a o námitce podjatosti tak nemělo být rozhodnuto samotným orgánem příslušné části policie ČR, jejíž nestrannost je podle názoru stěžovatele důvodně pochybná. Pokud tedy ředitelka Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR postoupila stěžovatelovu námitku podjatosti k vyřízení policejní komisařce, pak o podjatosti rozhodovala osoba, jíž samotné se důvody pochybnosti o nestrannosti přímo dotýkají. Stěžovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že napadenými usneseními orgánu Policie ČR byla porušena jeho ústavně zaručená práva.

4. Stěžovatel, podobně jako ve svých minulých návrzích, poukazuje na své postavení slovenského advokáta (člena Slovenské advokátní komory). Jako věřitel České strany sociálně demokratické odvozuje stěžovatel své nároky z mandátní smlouvy ze dne 2. 5. 1997, uzavřené s touto politickou stranou a tyto nároky jsou chráněny článkem l dodatkového protokolu k Úmluvě. Vzhledem k tomu, že tak podle stěžovatelova názoru byla Českou republikou porušena práva stěžovatele chráněná čl. 6 Úmluvy, jakož i závazky České republiky z Trestněprávní a Občanskoprávní úmluvy proti korupci (č. 70/2002 Sb. m. s. a č. 3/2004 Sb. m. s.), které jsou mezinárodními smlouvami, a závazky České republiky ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/35/ES, stěžovatel dovozuje, že jeho práva a nároky jsou pod ochranou komunitárního práva. Stěžovatel proto odkazuje na čl. 234 Smlouvy o Evropském společenství a žádá, aby Ústavní soud věc projednal a rozhodl podle komunitárního práva, v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora. Pro případ, že soud zjistí, že Evropský soudní dvůr dosud neřešil otázku přímé aplikace mezinárodní smlouvy ve vztahu k porušení závazků členskou zemí Evropské unie z mezinárodních smluv, stěžovatel Ústavnímu soudu navrhuje, aby věc postoupil Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku k rozhodnutí o předběžné otázce. Na závěr svého podání pak stěžovatel vznáší námitku podjatosti proti předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému.

II.

5. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud předně připomíná, že se postupem Policie ČR při doručování písemností na adresu stěžovatelova trvalého bydliště již zabýval na základě dřívějšího stěžovatelova podání, přičemž v rozhodnutí o předmětné ústavní stížnosti ze dne 19. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 141/08 dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

6. Meritum nyní posuzované ústavní stížnosti představují výhrady stěžovatele stran vyřízení jím vznesené námitky podjatosti policistů Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR, která vychází ze stěžovatelova přesvědčení, že při doručování písemností týkajících se vyšetřování ve shora citované trestní věci došlo z jejich strany ke zneužívání institutu doručování k obtěžujícímu zacházení s občany. Stěžovatel vyslovuje nesouhlas s tím, že o jeho námitce podjatosti nerozhodla přímo ředitelka Obvodního ředitelství Prahy II. Policie ČR, ale že jeho námitka byla postoupena k rozhodnutí příslušné policejní komisařce, která činí úkony v dané trestní věci. Ústavní soud z obsahu stěžovatelova podání stran námitky podjatosti ze dne 5. 11. 2007 zjišťuje, že námitka podjatosti byla stěžovatelem vznesena ve zcela obecné a nekonkrétní podobě "vůči všem policistům zdejší součásti Policie ČR" a neobsahovala důvody, pro které by byl policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve smyslu ustanovení § 30 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.). S ohledem na uvedený obsah stěžovatelova podání postupoval policejní orgán podle ustanovení § 31 tr. ř. a o námitce podjatosti rozhodl orgán, kterého se tyto důvody týkají, tj. policejní komisařka, která činí úkony v dané trestní věci. Pokud stěžovatel dále namítá, že o jeho stížnosti proti rozhodnutí o námitce podjatosti bylo nadřízeným orgánem rozhodnuto, aniž byl vyzván k jejímu doplnění, pak Ústavní soud shledává, že právní zástupce stěžovatele v podání stran stížnosti podjatosti výslovně uvedl, že tuto stížnost doplní po konzultaci se stěžovatelem nejpozději v průběhu měsíce prosince. Z tohoto jeho vyjádření vycházel i policejní orgán a o předmětné stížnosti rozhodl 21. 1. 2008, tedy s měsíčním odstupem po uplynutí termínu, který si k doplnění stížnosti zástupce stěžovatele vymínil. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal ve vztahu k ústavní stížností napadeným usnesením nic, co by svědčilo pro jeho zásah z pohledu stěžovatelem namítaného porušení jeho práva na spravedlivý proces.

7. Stěžovatelovým návrhem na postoupení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce se Ústavní soud nezabýval, neboť tento návrh nemá souvislost s předmětem řízení vymezeným petitem stěžovatelovy ústavní stížnosti. Taktéž se Ústavní soud nezabýval stěžovatelovou námitkou podjatosti vznesenou vůči JUDr. Pavlovi Rychetskému, a to vzhledem k tomu, že rozvrhem práce byl k projednání věci určen IV. senát Ústavního soudu.

8. Z důvodů shora uvedených Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru