Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 737/16 #1Usnesení ÚS ze dne 17.05.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.737.16.1
Datum podání03.03.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 737/16 ze dne 17. 5. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Jany Hubené, advokátky se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 258/2015-58 ze dne 14. 7. 2015, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 19 C 325/2014-73 ze dne 23. 11. 2015 a návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, dále navrhuje přednostní projednání věci a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 5. 2015 bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky, neboť ve lhůtě neuhradila soudní poplatek. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 258/2015-58 ze dne 14. 7. 2015.

Proti rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Stěžovatelka přes výzvu soudu ze dne 15. 10. 2015 nezaplatila poplatek z dovolání a dovolací řízení proto bylo ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 11. 2015 zastaveno. Rozhodnutí bylo tentýž den doručeno do datové schránky stěžovatelky, která byla podle výpisu o provedení kontroly datové schránky přístupná. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno fikcí dne 3. 12. 2015 a nabylo právní moci dne 19. 12. 2015.

Žádost stěžovatelky ze dne 21. 12. 2015 o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 1. 2016 zamítnuta s tím, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť dovolací řízení bylo skončeno již dnem 19. 12. 2015. O odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí ze dne 15. 2. 2016 dosud nebylo rozhodnuto.

Dne 1. 2. 2016 stěžovatelka doručila Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 11. 2015 o zastavení řízení, vznesla námitku neúčinnosti doručení tohoto usnesení a podala odvolání proti uvedenému usnesení.

Dne 19. 2. 2016 byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 zamítnut návrh stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení usnesení tohoto soudu o zastavení řízení ze dne 23. 11. 2015. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 17. 3. 2016 odvolání.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 11. 2015 o zastavení řízení jí bylo doručeno fikcí do datové schránky advokáta dne 3. 12. 2015, fakticky však až dne 29. 1. 2016, protože stěžovatelka si ode dne 1. 10. 2015 do 4. 1. 2016 včetně pozastavila výkon advokacie. Datová schránka tedy neměla být funkční, neboť byla zřízena ze zákona za účelem výkonu advokacie, nikoli jako soukromá datová schránka zřízená podnikající fyzickou osobou nebo fyzickou osobou.

Uvádí, že pokud soud zastavil dovolací řízení z důvodu, že nezaplatila soudní poplatek za dovolání, jedná se o významnou vadu řízení, neboť podle rozhodnutí Ústavního soudu se soudní poplatek za dovolání podané z důvodu neosvobození od soudních poplatků neplatí. Rovněž uvádí, že považuje dovolání za přípustné zejména s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 31/2008-41 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000.

Předtím, než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti je podstatné tvrzení stěžovatelky, že jí rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebylo doručeno dne 23. 11. 2015, jak dovozuje Obvodní soudu pro Prahu 6, ale s tímto rozhodnutím se s ohledem na předchozí nefunkčnost datové schránky stěžovatelka seznámila až dne 29. 1. 2016. Stěžovatelka proto proti tomuto rozhodnutí dne 1. 2. 2016 podala odvolání, žádost o prominutí zmeškání lhůty a vznesla námitku neúčinnosti doručení.

Ústavní soud z připojeného spisu zjistil, že dosud nebylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 2. 2016, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na určení neúčinnosti doručení usnesení ze dne 23. 11. 2015. Dále nebylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení ze dne 23. 11. 2015, podaném stěžovatelkou dne 1. 2. 2016. Ze spisu rovněž vyplývá, že soud se nezabýval návrhem stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty. Rozhodnuto nebylo ani o odvolání stěžovatelky ze dne 15. 2. 2016 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 1. 2016, kterým byl zamítnut její návrh na osvobození od soudních poplatků.

Za dané situace musel Ústavní soud ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou, neboť nebyly pravomocně vyčerpány stěžovatelkou uplatněné procesní prostředky k ochraně jejího práva. Dovolací řízení proti rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení ze dne 14. 7. 2015 sice bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 11. 2015 zastaveno, nicméně dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, námitce neúčinnosti doručení a o odvolání, jež stěžovatelka podala ve lhůtě, kterou odvíjí od data, kdy se fakticky měla seznámit s tímto rozhodnutím poté, co jí byla zpřístupněna datová schránka.

Vyčerpání procesních prostředků ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu znamená nejen uplatnění příslušného prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je opravný prostředek podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. Odůvodňuje to skutečnost, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k odmítnutí návrhu pro nepřípustnost Ústavní soud nerozhodoval o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn, přičemž věc byla vyřízena bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru