Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 732/05Usnesení ÚS ze dne 21.03.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvazba/prodloužení
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.732.05
Datum podání14.11.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 71 odst.5

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2

209/1992 Sb., čl. 5 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 732/05 ze dne 21. 3. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K., právně zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, kpt. Jaroše 3, směřující proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín ze dne 29. září 2005, č.j. 6 To 297/2005-289, a Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. srpna 2005, č.j. 13 T 405/2005-241, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Uherském Hradišti jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo doručeno podání učiněné ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které splňovalo i ostatní náležitosti ústavní stížnosti.

Napadeným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. a) a c) trestního řádu. Toto usnesení napadl stěžovatel stížností, o které rozhodl shora označeným usnesením Krajský soud v Brně, pobočka Zlín tak, že usnesení soudu prvého stupně zrušil a nově rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě podle ustanovení § 67 odst. c) trestního řádu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále jimi měly obecné osudy porušit čl. 8 odst. 2 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Uvedená pochybení stěžovatel spatřoval v tom, že v souladu s ustanovení § 71 odst. 5 trestního řádu rozhodoval soud prvého stupně o ponechání stěžovatele ve vazbě ve lhůtě 30 dnů od podání obžaloby. Avšak tím, že stížnostní soud rozhodnutí o ponechání ve vazbě zrušil a následně vydal nové rozhodnutí, dostalo se toto nové rozhodnutí mimo zákonem stanovenou lhůtu.

Další pochybení mělo spočívat v tom, že okresní soud stěžovatele při rozhodování o ponechání ve vazbě nevyslechl, a tím mu neumožnil vyjádřit se ke všem skutečnostem rozhodným pro vydání napadeného rozhodnutí. Tuto vadu se pokusil napravit stížnostní soud tím, že jej vyslechl, ale podle názoru stěžovatele tím nemohlo dojít k nápravě protiústavního postupu soudu prvého stupně, neboť řízení stížnostního soudu má jiný charakter než řízení před soudem prvého stupně.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení. Za krajský soud se vyjádřil předseda senátu, který odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Nadto uvedl, že o stížnosti nebylo možno rozhodnout podle ustanovení § 149 odst. 3 trestního řádu, neboť rozhodnutí o ponechání ve vazbě ze dvou zákonných důvodů není oddělitelnou částí výroku a krajský soud shledal odůvodněným pouze vazební důvod dle § 67 odst. c) trestního řádu. Proto soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu, když účinek předpokládaný v ústavní stížnosti mohl nastat jen v případě rozhodnutí podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu.

Za okresní soud se vyjádřil předseda senátu, který odkázal na "Doporučený postup při rozhodování o ponechání ve vazbě podle ustanovení § 71 odst. 5 a § 71 odst. 4, odst. 6 trestního řádu", který dne 1. srpna 2005, pod sp. zn. Spr. 1774/2005 vydal Krajský soud v Brně, v návaznosti na nález Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno ustanovení § 242 odst. 2 trestního řádu (sp. zn. Pl. ÚS. 45/04) a nález sp. zn. IV. ÚS 269/2005. Podle tohoto doporučení má být při rozhodování o ponechání ve vazbě proveden výslech soudem prvého stupně pouze na návrh obviněného, v případě námitky uplatněné ve stížnosti provede výslech stížnostní soud. Nerespektování žádosti o výslech před soudem prvého stupně je neodstranitelnou procesní vadou. V projednávané věci stěžovatel nepožadoval soud o slyšení, a proto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání. Teprve ve stížnosti stěžovatel namítl, že nebyl slyšen. Z toho důvodu byl stěžovatel před vydáním rozhodnutí o stížnosti k otázce ponechání ve vazbě slyšen.

Žádné z předložených vyjádření nepřineslo nové skutečnosti, tvrzení či argumentaci, a proto je Ústavní soud stěžovateli nezasílal k podání případné repliky.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, vyjádření a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z těchto důvodů.

Ústavní soud předně konstatuje, že rozhodnutí okresního soudu o ponechání stěžovatele ve vazbě bylo učiněno v zákonné lhůtě podle ustanovení § 71 odst. 5 trestního řádu, a bylo platné, byť nepravomocné, až do okamžiku, kdy je stížnostní soud nahradil rozhodnutím novým. Vydáním napadeného usnesení krajského soudu ale nemohlo dojít ke ztrátě zákonné lhůty, která byla zachována původním usnesením soudu prvého stupně.

Konstrukce stěžovatele, podle níž nahrazením původního usnesení o ponechání ve vazbě došlo ke ztrátě zákonné lhůty, je neudržitelná a nesprávná.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že jeho slyšením u stížnostního soudu není možné zhojit pochybení, ke kterému došlo tím, že nebyl slyšen u soudu prvého stupně, odkazuje Ústavní soud na již zmíněný nález Pl. ÚS. 45/04, kterým, mimo jiné, konstatoval, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je nutné slyšení obviněného předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Z uvedeného judikátu je patrné, že slyšení před stížnostním soudem je v souladu s právem na spravedlivý proces tak, jak ze zaručeno nejen v čl. 5 odst. 4 Úmluvy a obdobně i v čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny. Slyšení v kontradiktorním řízení, kdy má obviněný možnost uvést okolnosti, pro které považuje další pobyt ve vazbě za nepřípadný, je na místě kdykoliv v průběhu řízení o ponechání ve vazbě, tedy i u stížnostního soudu. Jinými slovy řečeno, slyšení stěžovatele k otázkám vazby u stížnostního soudu zhojilo nedostatek jeho slyšení u soudu prvého stupně.

Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s námitkami stěžovatele obsaženými ve stížnosti, což vedlo k zachování jediného vazebního důvodu. Krajský soud však neshledal důvody pro to, aby stěžovatele z vazby propustil.

Ústavní soud konstatuje, že za těchto okolností neshledal tvrzené porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny, ani právo být trestně stíhán a zbaven svobody pouze zákonným způsobem a na základě zákonných důvodů obsažené v čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě zákonných norem, jejichž interpretace a aplikace nevybočila z mezí plynoucích z ústavního pořádku.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru