Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 729/09 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2009

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
SOUD - KS Ostrava
SOUD - NS
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPracovní poměr
škoda/odpovědnost za škodu
EcliECLI:CZ:US:2009:4.US.729.09.1
Datum podání27.03.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 729/09 ze dne 30. 6. 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. D., právně zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Kačmařík & Korta, pobočka Karviná K. Sliwky 126/18, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. února 2007, č.j. 84 C 200/2005-64, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2007, č.j. 11 Co 300/2007-85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, č.j. 25 Cdo 528/2008-97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. března 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost, jím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným rozsudkem zamítl Okresní soud v Ostravě žalobu stěžovatele na zaplacení částky 761.263,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 17.044,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele odmítnuto (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že se žalobou vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, domáhal náhrady škody za nezákonné trestní stíhání a ušlý výdělek z neuskutečněného pracovního poměru.

Jak již i v řízení před obecnými soudy uvedl, měl domluven vznik pracovního poměru od 1. října 2000 jako ozbrojená ostraha, přičemž předpokladem výkonu této práce byl čistý trestní rejstřík a držení zbrojního pasu. Vzhledem k tomu, že stěžovateli bylo sděleno zahájení trestního stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví (Policie ČR ČVS: MVOV-810/243-2000 ze dne 13. září 2000), sdělil budoucímu zaměstnavateli tuto okolnost i existenci možnosti odebrání zbrojního pasu. Vzhledem k tomu nebyla pracovní smlouva uzavřena. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2003, sp. zn. 3 To 218/2003, však byl stěžovatel obžaloby zproštěn.

Ve skutečnosti, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení a proto s ním nebyl uzavřen pracovní poměr, nalezl příčinnou souvislost, která vedla ke vzniku žalované škody. Tu však obecné soudy stěžovateli nepřiznaly, a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 84 C 200/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzeném právu, aniž by podrobněji uvedl v čem měl citovaný zásah spočívat. Podstatná část jeho ústavní stížnosti se pak zaměřila na popis okolností, za nichž proběhlo soudní řízení, resp. za nichž byla vydána napadená rozhodnutí.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

V projednávaném případě stěžovatel shledal zásah právě do práva na spravedlivý proces, který měl spočívat v tom, že soud dospěl na základě provedeného odkazování k jiným závěrům, než jaké očekával stěžovatel. Soud neshledal příčinnou souvislost s rozhodnutím o zahájení trestního stíhání, resp. odebráním zbrojního pasu, a vznikem deklarované škody.

Citované právo na spravedlivý proces však neznamená, že je jednotlivci zaručen přímo a bezprostředně nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale, že mu je zajištěno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl, a nepochybně i využil, možnosti uplatnit v řízení všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Fakt, že obecné soudy dospěly k jinému závěru, a svá rozhodnutí opřely o právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá samo o sobě důvodnost jeho ústavní stížnosti.

Pokud pak jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, soud se zcela v souladu s procesními předpisy zabýval přípustností dovolání. Pokud ji však neshledal, není ani takový závěr možno chápat jako zásah do jeho základních právech. Stěžovatel však neuvedl ani žádnou jinou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k zásahu do jeho základních práv. Proto Ústavní soud shledal ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru