Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 722/10 #2Usnesení ÚS ze dne 21.09.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /nezávi... více
Věcný rejstříkřízení/zastavení
soudce/podjatost
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.722.10.2
Datum podání12.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14 odst.1, § 15 odst.1, § 16 odst.1, § 96 odst.2, § 96 odst.4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 722/10 ze dne 21. 9. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. C., zastoupeného Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009 čj. Nco 251/2009-101 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 11. 3. 2010 se P. C. (dále jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "nadřízený soud") o námitce pojatosti soudce Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud").

Žalobou doručenou nalézacímu soudu dne 26. 11. 2008 se žalobce domáhal ochrany osobnosti. V řízení rozhodující soudce oznámil místopředsedovi nalézacího soudu podle § 15 odst. 1 o. s. ř., že je vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci, a to pro vztah k účastníkovi řízení (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).

Napadeným rozhodnutím ze dne 22. 12. 2009 nadřízený soud podle § 16 odst. 1 o. s. ř. v senátě rozhodl, že soudce nalézacího soudu není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.

Z vyžádaného spisu nalézacího soudu 31C 172/2009 Ústavní soud zjistil, že dne 31. 3. 2010 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vzal žalobu v celém rozsahu zpět. Nalézací soud poté usnesením ze dne 15. 6. 2010 čj. 31C, jež nabylo právní moci dne 8. 7. 2010, řízení zastavil postupem dle § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Obsah ústavní stížnosti blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

II.

K základnímu právu na projednání věci nezávislým a nestranným soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud připomíná, že v usnesení ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. IV.ÚS 1288/08 (dostupno na adrese http://nalus.usoud.cz) odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ze dne 7. 6. 2005 ve věci Chmelíř proti České republice (stížnost č. 64935/01; dostupno ve volně přístupné databázi Evropského soudu HUDOC na adrese http://www.echr.coe.int a v českém překladu na www stránkách ministerstva spravedlnosti - vládního zmocněnce na adrese http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=390), kde v odstavcích 55. a 56. Evropský soud uvedl, že je nezbytně nutné, aby soudy v demokratické společnosti vzbuzovaly důvěru u veřejnosti a mnohokrát zdůraznil, že musí být nestranné. Nestrannost ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nutno posuzovat ve dvou krocích: první spočívá ve snaze zjistit osobní přesvědčení dotyčného soudce v dané věci; druhý pak směřuje k ujištění, že osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodných pochybností. Soudci jsou pokládáni za nestranné, dokud není prokázán opak. Při objektivním posuzování nestrannosti se zjišťuje, zda nezávisle na chování soudce lze na základě určitých ověřitelných skutečností zpochybnit jeho nestrannost, přičemž i zdání může mít jistý význam. Při posuzování, zda je v dané věci dán oprávněný důvod pro pochybnosti o nestrannosti soudce, se proto zvažuje také stanovisko účastníka, jež však není zcela rozhodující. Určujícím je, zda lze obavy účastníka považovat za objektivně odůvodněné.

Ústavní soud též akceptuje názor, že "Tzv. objektivní nestrannost však nelze chápat tak, že cokoli, co může vrhnout jen stín pochybnosti na nestrannost soudce, jej automaticky vylučuje jako soudce nikoliv nestranného. Soudce není automat na rozhodování, oproštěný od jakéhokoliv světonázoru, subjektivních pocitů, sympatií a antipatií atd. Je vřazen do určitého sociálního prostředí a nemůže být od něj zcela izolován.... Soud dnes přistupuje k této otázce realističtěji, když vyžaduje, aby obava z absence nestrannosti soudce se zakládala na konkrétních, prokazatelných a dostatečně závažných skutečnostech. ... Jen skutečnost, že soudci a advokáti se vzájemně znají a společensky stýkají, sama o sobě nemusí nutně vyvolávat pochybnosti o nestrannosti soudce. ... Bezdůvodné námitky podjatosti soudce a bezdůvodné se zbavování věci soudcem prodlužují řízení a někdy zcela paralyzují jeho chod." (Bohumil Repík: Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Orac 2002, str. 126, 130).

III.

Jelikož však v projednávaném případě, jak shora konstatováno, stěžovatel svoji žalobu na ochranu osobnosti vzal v celém rozsahu zpět a řízení bylo zastaveno, odpadl tím i důvod pro meritorní přezkum napadeného usnesení nadřízeného soudu ze dne 22. 12. 2009 o nevyloučení soudce nalézacího soudu z projednávání a rozhodování věci.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru