Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 716/02Nález ÚS ze dne 10.01.2006K nutnosti existence účinných prostředků umožňujících realizaci ústavních procesních práv; K uložení pořádkové pokuty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
vyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti stát... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
pokuta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 8/40 SbNU 67
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.716.02
Datum vyhlášení13.02.2006
Datum podání22.11.2002
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 13, čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 66 odst.1, § 78 odst.1, § 146 odst.2

394/2005 Sb.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 716/02 ze dne 10. 1. 2006

N 8/40 SbNU 67

K nutnosti existence účinných prostředků umožňujících realizaci ústavních procesních práv; K uložení pořádkové pokuty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 10. ledna 2006 sp. zn. IV. ÚS 716/02 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. H. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. KZn 2010/2002 a proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Chrudim, ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. KVVC-173/20-2000, kterými byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč.

I. Usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. KZn 2010/2002 se zrušuje.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou dne 22. 11. 2002, doplněnou podáními ze dne 24. 3. 2003, ze dne 17. 9. 2004 a ze dne 14. 11. 2005, se Ing. M. H. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, jimiž mu byla pravomocně uložena podle § 66 odst. 1 trestního řádu (dále jen "tr. řádu") pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Ze spisu Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování Chrudim sp. zn. KVVC-173/20-2000 Ústavní soud zjistil, že policejní rada Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Chrudim stěžovateli podle § 66 odst. 1 tr. řádu usnesením ze dne 16. 10. 2002 č. j. KVVC-173/20-2000-16 uložil pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč. Usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel bez dostatečné omluvy nevyhověl výzvě policejního rady učiněné ve smyslu § 78 odst. 1 tr. řádu k předložení věcí důležitých pro trestní řízení (doklady společnosti P. M., a.s.).

Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, ve které uvedl, že pořádková pokuta mu byla uložena přesto, že ve svém podání ze dne 3. 10. 2002, označeném jako "žádost o výkon dozoru nad postupem policejního orgánu dle §174 tr. řádu", vysvětlil nedostatky výzvy policejního rady, která byla adresována stěžovateli jako fyzické osobě. Spočívaly v tom, že požadované věci není stěžovatel oprávněn předložit, neboť je pouze členem kolektivního statutárního orgánu společnosti, které požadované věci patří. Tyto věci by mohl předložit pouze na základě rozhodnutí a svolení statutárního orgánu. Výzva policejního rady proto měla být adresována společnosti jako právnické osobě, nikoliv stěžovateli jako členu statutárního orgánu této právnické osoby.

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. KZn 2010/2002, stížnost zamítl. Usnesení odůvodnil tím, že dle § 78 tr. řádu je ten, kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a je-li nutno takovou věc zajistit pro účely trestního řízení, je povinen věc na výzvu těmto orgánům vydat. Pokud dotčená osoba výzvě nevyhoví, může jí být uložena pořádková pokuta. Ze spisového materiálu vyplývá, že věci (listinné doklady), k jejichž vydání byl stěžovatel vyzván, jsou nezbytné pro řádné prověření šetřené věci. Rovněž je zřejmé, že těmito doklady disponuje stěžovatel jako předseda představenstva společnosti. Policejní rada tedy správně vyzval k předložení požadovaných věcí stěžovatele. Námitka stěžovatele, že věci jsou v majetku právnické osoby za kterou jedná kolektivní orgán je irelevantní, ustanovení § 78 tr. řádu totiž určuje povinnosti fyzických osob, nikoliv osob právnických. Pokud jde o námitku stěžovatele, že jeho podání ze dne 3. 10. 2002 je dostatečnou omluvou pro nevyhovění výzvě policejního rady, nelze ji uznat, protože podání je podle svého obsahu žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu ve smyslu § 157a tr. řádu státním zástupcem, nikoliv odůvodněním stěžovatelova odmítnutí vydat listiny.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti v rámci velmi stručné ústavněprávní argumentace tvrdil, že byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť napadená usnesení se dostatečně nevypořádala s jeho námitkami ohledně nesouladu výzvy k předložení dokladů s ustanovením § 78 tr. řádu; poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 766/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nález č. 94). Dále uvedl, že státní zástupce je orgánem dozorujícím postup policejního orgánu v předmětném trestním řízení i orgánem rozhodujícím o opravných prostředcích proti rozhodnutí policejního orgánu, čímž je popřen princip dvojinstančnosti řízení, neboť státní zástupce posuzuje zákonnost rozhodnutí, k jejichž vydání dal pokyn. Učiněné právní závěry neodpovídají skutkovým zjištěním. V doplnění ze dne 24. 3. 2003 stěžovatel poukázal na rozdílný postup Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové při obstarávání nutných podkladů. V doplnění ze dne 17. 9. 2004 stěžovatel stížnost doplnil o další argumentaci ohledně povinností vyplývajících pro členy představenstva akciové společnosti a orgány činné v trestním řízení z obchodního zákoníku a trestního řádu. V doplnění ze dne 14. 11. 2005 stěžovatel dokumentoval existenci svého vážného zájmu na vyhovění ústavní stížnosti.

Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázalo na odůvodnění svého usnesení. Pokud jde o námitku stěžovatele, že o jeho stížnosti proti předmětnému usnesení policejního rady neměl rozhodovat státní zástupce vykonávající nad přípravným řízením dozor státní zastupitelství uvedlo, že dozorující státní zástupce nevydal předchozí souhlas ani pokyn k vydání usnesení o uložení pořádkové pokuty; jednalo se tedy o rozhodnutí učiněné policejním radou na základě vlastního uvážení v rámci procesní samostatnosti. Závěrem vyjádřilo přesvědčení, že napadenými usneseními nebyla porušena základní práva stěžovatele a navrhlo, aby Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Chrudim jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti podrobně konstatovala důvody, které vedly k uložení pořádkové pokuty. Uvedla, že důležitost požadovaných věcí pro trestní řízení vyplynula z důvodného podezření o fikci obchodu s akciemi společnosti P. M., a.s. se společností R. A., a.s. P. za účelem snížení daňového základu. Stěžovatel výzvu k předložení věcí převzal, ale na určené místo se nedostavil a věci nepředložil. Nesplnění výzvy neomluvil.

Usnesením ze dne 5. 4. 2004 č. j. IV. ÚS 716/02-30 Ústavní soud řízení ve věci ústavní stížnosti přerušil s odůvodněním, že v obdobné věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 403/03 již řízení bylo přerušeno a plénu Ústavního soudu byl podán návrh na částečné nebo úplné zrušení § 146 odst. 2 tr. řádu. V usnesení o přerušení řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 403/03 senát Ústavního soudu konstatoval, že stěžovatel neměl k dispozici efektivní opravné prostředky, tj. možnost soudního přezkumu pravomocného rozhodnutí o pořádkové pokutě, ačkoliv má v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ústavně zaručené základní právo na to, aby oprávněnost jemu uložené pořádkové pokuty byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem zřízeným zákonem.

Nálezem ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č.180; vyhlášen pod č. 45/2005 Sb.) plénum Ústavního soudu ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu zrušilo ke dni 30. 9. 2005, když akceptovalo argumenty IV. senátu. Čtvrtý senát pak vyčkal přijetí a zveřejnění příslušné novely trestního řádu, tj. zákona č. 394/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jež nabyla účinnosti dne 1. 10. 2005, a usnesením ze dne 4. 10. 2005 č. j. IV. ÚS 716/02-40 rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud vyžádal spis Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové sp. zn. KZn 2010/2002, spis Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Chrudim ČVS: KVVC-173/20-2000 a poté, co se seznámil s jejich obsahem, obsahem ústavní stížnosti a podaných vyjádření a přihlédl k nálezu Pl. ÚS 15/04 dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba částečně vyhovět, a to z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že uložením pořádkové pokuty byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny, dle něhož "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." K této námitce Ústavní soud uvádí, že citovaný článek neobsahuje samostatné základní právo, jehož by bylo možno se dovolávat přímo. Lze se jej dovolávat pouze ve spojení s jinými konkretizovanými základními právy. Stěžovatel tak učinil a tvrdil současné porušení čl. 36 Listiny.

Ústavní soud připomíná, že se jako poslední vnitrostátní instance pro právní kvalifikaci nepokládá za vázaný kvalifikací, kterou věci přisuzují strany. Podle zásady iura novit curia se ústavní stížností může zabývat z pohledu takové normy ústavně zaručující základní právo, jíž se strany nedovolávaly. V daném případě Ústavní soud, v návaznosti na výše citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 15/04, věc stěžovatele posuzoval s pohledu základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, dle něhož "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne...o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu." ve spojení s čl. 13 Úmluvy, dle něhož "Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností."

Z odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/04 zřetelně vyplývá, že osoba, které - stejně jako v případě stěžovatele - byla v souladu se zákonem uložena pokuta, musí mít k dispozici účinné prostředky umožňující praktickou realizaci ústavních procesních práv zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že dosavadní znění § 146 odst. 2 tr. řádu z hlediska existence účinných procesních záruk trpí ústavním deficitem, jehož podstata spočívá v absenci právní úpravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k osobám, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena v přípravném řízení policejním orgánem nebo státním zástupcem. Osobám takto postiženým tudíž ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu nezaručovalo možnost uplatnit ústavní procesní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tyto osoby navíc byly v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení z hlediska praktického uplatnění základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve srovnání s osobami, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, což lze považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny.

Z uvedené argumentace nutno učinit v daném případě závěr, že ve věci stěžovatele bylo porušeno ústavně zakotvené procesní právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a právo na účinné právní prostředky nápravy porušení základních práv a svobod dle čl. 13 Úmluvy; k tomuto porušení došlo aplikací platného jednoduchého práva, jež však bylo pro posléze zjištěnou protiústavní mezeru rozporné s citovanými články Úmluvy.

Novou právní úpravou, tj. zákonem č. 394/2005 Sb., přijatým v důsledku citovaného nálezu Ústavníhosoudu je tento deficit ústavnosti odstraněn, takže napříště již o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce o uložení pořádkové pokuty bude vždy rozhodovat soud.

I ve stěžovatelově případě postačí proto v souladu s principem subsidiarity zrušit jen rozhodnutí krajského státního zástupce ústavní stížností napadené, neboť po kasaci tohoto rozhodnutí bude na obecnémsoudu, aby stížnostní námitky přezkoumal a o podaném opravném prostředku rozhodl. Protože nejen Ústavní soud je povolán k tomu, aby chránil ústavně zaručená základní práva, vezme obecný soud při tomto rozhodování v úvahu vše, co je i z hlediska ústavněprávního nezbytné posoudit, přičemž nepřehlédne relevantní judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva aiv jejím světle sám vyhodnotí, zda ve stěžovatelově věci je postup policie přiměřený okolnostem posuzovaného případu. Ve vztahu k rozhodnutí policejního orgánu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť toto rozhodnutí bude v dalším řízení přezkoumáno nezávislým a nestranným soudem.

Návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavnísoud nevyhověl, neboť pro to neshledal podmínky stanovené v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z uvedených důvodů kryjících se i s odůvodněním nálezu sp. zn. IV. ÚS 403/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavníhosoudu, svazek 40, nález č. 9) Ústavní soud podle § 82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti částečně vyhověl a napadené usnesení státního zástupce zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru