Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 702/2000Nález ÚS ze dne 29.10.2001Povaha rozsudku o nahrazení podpisu na návrhu dohody

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 158/24 SbNU 163
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.702.2000
Datum vyhlášení19.11.2001
Datum podání01.12.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

265/1992 Sb., § 5 odst.1 písm.a

344/1992 Sb., § 5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 702/2000 ze dne 29. 10. 2001

N 158/24 SbNU 163

Povaha rozsudku o nahrazení podpisu na návrhu dohody

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti K.

Č aj. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října

2000, sp. zn. 22 Ca 498/99, za účasti Krajského soudu v Ostravě

jako účastníka, a za účastenství vedlejšího účastníka

Katastrálního úřadu v Opavě, a to se souhlasem účastníků bez

ústního jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2000, sp.

zn. 22 Ca 498/99, se zrušuje.

Odůvodnění:

Dne 1. prosince 2000 byla Ústavnímu soudu doručena, ve lhůtě

dle ustanovení § 72 odst. 2 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní

stížnost, v níž stěžovatelky napadly rozsudek krajského soudu,

kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze

dne 30. září 1999, č.j. V 6 1396/99. Tímto rozhodnutím katastrální

úřad zamítl návrh stěžovatelek na vklad do katastru nemovitostí.

Z podané ústavní stížnosti vyplynulo, že na základě rozsudku

Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 9 C 209/91, potvrzeného rozsudkem

Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 11 Co 600/97, bylo Základní

organizaci českého zahrádkářského svazu v H., dále jen "ZO ČZS",

přikázáno uzavřít se stěžovatelkami dohodu o vydání nemovitosti.

ZO ČZS odmítl dohodu uzavřít, a proto byl, dle názoru

stěžovatelek, podpis této dohody při jejím předložení

katastrálnímu úřadu nahrazen pravomocnými rozsudky obecných soudů.

V mezidobí bylo provedeno nové zaměření nemovitosti, která byla

v předložené "dohodě" označena jako hospodářská budova.

Katastrální úřad řízení přerušil a vyžádal si další doklady. Po

dodání dokladů, které se stěžovatelkám podařilo zajistit, vydal

katastrální úřad shora uvedené zamítavé rozhodnutí. To odůvodnil

nedostatečností náhrady podpisu povinné osoby na dohodě rozsudkem

Okresního soudu v Opavě, nezbytností označit povinnou osobu

identifikačním číslem (a to i přes upozornění stěžovatelek, že ZO

ČZS nebylo identifikační číslo přiděleno), a dále tím, že

dodatečně přiložené doklady označovaly hospodářskou budovu číslem

popisným, zatímco v "dohodě" toto číslo uvedeno nebylo.

Stěžovatelky rozhodnutí katastrálního úřadu napadly žalobou

ke krajskému soudu, kdy uvedly, že s ohledem na skutečnost, že

nejsou zapsány jako vlastnice, nemohou provádět takové úkony,

které by vedly k přidělení nového čísla popisného, popřípadě mohly

ověřit číslo popisné udávané v dokladech.

Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že je

oprávněné tvrzení stěžovatelek, že nelze označit povinnou osobu

identifikačním číslem, neboť jí toto nebylo přiděleno. Dále

konstatoval, že rozsudek ukládající povinnost uzavřít dohodu

o vydání věci je způsobilý nahradit podpis povinné osoby, a je

nerozhodné, zda byla budova opatřena číslem popisným. Uzavřel

však, že návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemohlo být

vyhověno proto, že v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 lit. a)

zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných

práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon

o zápisech"), je na překážku provedení vkladu stav zápisu

v katastru nemovitostí. Soud uvedl, že v situaci, kdy v katastru

nemovitostí nejsou uvedeny nemovitosti existující po mnoho let, je

třeba učinit kroky k odstranění těchto nedostatků a tato opatření

je třeba provést před učiněním vkladu. V žádném případě není

možné, aby byl povolen vklad bez návaznosti na předcházející zápis

v katastru.

V postupu Krajského soudu v Ostravě shledaly stěžovatelky

porušení svých základních práv zaručených v čl. 90 Ústavy ČR, dle

kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem

stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, jakož i dle čl.

11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

podle kterého má každý právo vlastnit majetek a čl. 36 Listiny,

zaručujícího každému právo domáhat se stanoveným způsobem svého

práva u nestranného a nezávislého soudu.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, dle

ustanovení § 42 odst. 4 zákona, vyjádřil účastník - Krajský soud

v Ostravě, prostřednictvím předsedkyně senátu 22 Ca. Ta tvrzení

stěžovatelek o porušení jejich základních práv zakotvených v čl.

11 odst. 1 Listiny nepovažuje za důvodné. Napadeným rozsudkem

nebyly stěžovatelky zbaveny vlastnického práva. Listinou stanovená

ochrana se vztahuje na právo již konstituované a nikoliv jen na

tvrzené. Tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny pak

účastník nepovažuje za důvodné proto, že stěžovatelky měly možnost

domáhat se svých práv u nezávislého soudu a tohoto práva využily.

Podanou ústavní stížností se stěžovatelky v podstatě domáhají, aby

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu další

instance. K tomu účastník odkázal na ustálenou judikaturu

Ústavního soudu a konstatoval, že ústavní stížnost je jen

nesouhlasem stěžovatelek s právními závěry soudu a z obsahu

nevyplývá nic, co by posunulo věc do ústavněprávní roviny.

K ústavní stížnosti se vyjádřil rovněž Katastrální úřad

v Opavě prostřednictvím svého ředitele, který popsal celé řízení

v uvedené věci a zopakoval důvody, o které se opíralo rozhodnutí

katastrálního úřadu. Konstatoval, že první dva důvody nebyly

napadeným rozsudkem uznány jako oprávněné pro zamítnutí návrhu na

vklad, avšak rozsudkem byl uznán třetí důvod, tj., že dodatečně

doložené doklady (hospodářská smlouva a potvrzení stavebního úřadu

ve Velké Polomi) označily stavbu, dosud nezapsanou v katastru

nemovitostí, jako stavbu s číslem popisným a tato skutečnost

nebyla v "dohodě" o vydání uvedena. Katastrální úřad vycházel

ze znění § 5 odst. 3 lit. b) a odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb.,

o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

"katastrální zákon"), které stanoví, že katastrální úřad provede

zápis budovy do katastru nemovitostí záznamem (§ 7 zákona

o zápisech) na podkladě ohlášení doloženého kolaudačním

rozhodnutím a geometrickým plánem.

Ústavní soud si k věci vyžádal rovněž spisy vedené

u Katastrálního úřadu v Opavě pod sp. zn. V 1396/1999, a Krajského

soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 498/99. Z uvedených podkladů

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je důvodná.

Předně je třeba uvést, že Ústavní soud sdílí názor

katastrálního úřadu, že převod vlastnického práva nebyl dosud

realizován, neboť fikce nahrazení podpisu druhé smluvní strany na

"dohodě" z výroků citovaných rozsudků obecných soudů nevyplývá.

Povinné osobě byla těmito rozsudky stanovena povinnost uzavřít

dohodu o vydání věci. Pokud by mělo být rozhodnutí soudů

považováno za nahrazení vůle povinné osoby, bylo by nutné, aby

výrok byl takto formulován, tj. že se vůle stran nahrazuje dohodou

ve znění, které bude výrok rozsudku obsahovat.

Za dané situace tedy stěžovatelky nedisponují dohodou, která

by byla druhou stranou signována, a mohla by být hodnocena jako

podklad pro vklad do katastru nemovitostí. Stěžovatelky pouze

disponují nástrojem k zajištění podpisu, kdy v případě

dobrovolného neplnění ze strany povinného musí přistoupit

k výkonu rozhodnutí pravomocných rozsudků obecných soudů. Již toto

chybné východisko je dostatečným důvodem pro zrušení rozhodnutí

soudu, neboť další výhrady orgánů veřejné moci k tomu, co de iure

neexistující "dohoda" má či nemá obsahovat, jsou irelevantní.

K ostatnímu pak považuje Ústavní soud za vhodné uvést

následující:

Spornou otázkou je zejména poslední bod správního rozhodnutí

a to, že stavba doposud nezapsaná v katastru nemovitostí byla, na

základě některých podkladů, opatřena číslem popisným, avšak

v "dohodě" o vydání nemovitosti tato skutečnost uvedena není.

Nemožnost zápisu do katastru nemovitostí odůvodnil katastrální

úřad ve svém rozhodnutí ustanovením § 5 odst. 1 lit. a) zákona

o zápisech, které stanoví, že vklad není možno provést, je-li mu

na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí. Katastrální úřad

však pochybil, pokud touto překážkou shledal skutečnost, že stavba

dosud nebyla zapsána v katastru nemovitostí, za situace, kdy mu

byl předložen geometrický plán umístění stavby a současně

i doklady svědčící o existenci stavby - vyjádření stavebního úřadu

a pravomocné rozsudky soudů, které stanovily povinnost uzavřít

dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Z údajů stavebního úřadu

a soudů je navíc zřejmé, že nemovitost existuje nejméně od roku

1964, resp. od roku 1948, kdy byla násilně zrušena živnost

vykonávaná v předmětné nemovitosti.

Ústavní soud dále odkazuje i na platnou judikaturu, např. Rs

319 [SoJ. 98, 14:422], dle které, v případě převodu nemovitostí,

včetně staveb, v katastru nemovitostí dosud nezapsaných, které

leží na převáděných nemovitostech, nebrání stav zápisu dispozici

s takovou stavbou. Zápis stavby má charakter pouze deklaratorní,

a proto je možné provést zápis stavby i v průběhu řízení o vkladu

do katastru nemovitostí.

Krajský soud tím, že učinil závěr o náhradě podpisu povinné

osoby na návrhu dohody rozsudkem, jímž je stanovena povinnost

dohodu uzavřít, neposkytl ochranu právům zákonem stanoveným

způsobem, a vytvořil stav, který by neměl praktické řešení. Bude

proto nezbytné, aby potřebné identifikující údaje byly včleněny do

dohody, jejíž uzavření obecné soudy nařídily, avšak jejíhož

uzavření se stěžovatelky, vycházející zřejmě z mylného právního

názoru na povahu těchto rozsudků, nedomáhaly. K odstranění

dosavadních nejasností by pak měl správní úřad poskytnout stranám

zavázaným k uzavření dohody potřebnou součinnost a pomoc.

Z výše uvedených důvodů je Ústavní soud toho názoru, že

stěžovatelky byly v řízení před obecným soudem zkráceny na svých

právech vyjádřených v čl. 36 Listiny a v čl. 90 Ústavy ČR. Proto

Ústavnísoud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54

odst. 2 zákona).

V Brně dne 29. 10. 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru