Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 695/2000Nález ÚS ze dne 19.04.2001K zájmu dítěte jako přednostnímu hledisku při jakékoli činnosti týkající se dětí. Svěřění dítěte do pěstounské péče.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTÁTNÍ ORGÁN JINÝ - Okresní úřad Prostějov - opatrovník
STĚŽOVATEL - FO - nezletilý
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
Věcný rejstříkdítě
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 66/22 SbNU 83
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.695.2000
Datum vyhlášení11.05.2001
Datum podání28.11.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

104/1991 Sb., čl. 3, čl. 5, čl. 7, čl. 8, čl. 9


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 695/2000 ze dne 19. 4. 2001

N 66/22 SbNU 83

K zájmu dítěte jako přednostnímu hledisku při jakékoli činnosti týkající se dětí. Svěřění dítěte do pěstounské péče.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 19. dubna 2001 v senátě ve věci

ústavní stížnosti Okresního úřadu v Prostějově, jako opatrovníka

nezletilé V. M-ové., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

31. 10. 2000, čj. 16 Co 22/2000-147, za účasti Krajského soudu

v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) V.

S-ové, 2) M. M., 3) H. K-ové, za souhlasu účastníků bez ústního

jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2000, čj. 16

Co 22/2000-147, se ve výroku týkajícím se nezletilé V. M-ové

zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku

Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že tímto rozsudkem byla

porušena práva nezletilé V. M-ové, vyplývající zejména z čl. 3

Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Předním hlediskem při

jakékoli činnosti týkající se dětí musí být podle citovaného

článku zájem dítěte, tento moment však krajský soud zcela pominul,

ačkoli dobu, po kterou nezletilá V. M-ová byla od svého narození

se svými biologickými rodiči, lze počítat na dny, nikoli snad

měsíce či roky a ačkoli nezletilá má citový vztah nejen ke své

pěstounce, ale také ke svým dalším třem sourozencům, kteří do

pěstounské péče H. K-ové byli svěřeni. Z těchto, jakož i dalších,

důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření

z 13. 3. 2001 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a zejména

zdůraznil, že rodiče prokázali výrazné zlepšení svých dřívějších

sociálních a především bytových poměrů, a to v mezích svých

maximálních možností. Oba rodiče nyní řádně pečují o nezletilou

dceru D. M-ovou, která je v jejich výchově a velmi dobře prospívá.

Vedlejší účastníci V. S-ová a M. M. ve svém vyjádření ze dne

10. 4. 2001 považují některá tvrzení stěžovatelů přinejmenším za

zavádějící, neopodstatněná a ničím nepodložená. Vedlejší účastníci

se snaží o co nejintenzivnější návštěvy dcery V., to je však do

jisté míry omezeno jejich stávající situací, totiž zatím

bezvýsledným úsilím M. M. o získání pracovní příležitosti, a tím

i vhodnějších bytových podmínek. Zájem dítěte, totiž nezletilé

dcery V., tak jak je interpretován stěžovatelem, je v příkrém

rozporu s čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, neboť pečovat o své dítě

a vychovávat je, stejně jako právo dítěte znát své rodiče a mít

právo na jejich péči a na zachování rodinných svazků, náleží

k nezadatelným právům. Z těchto, jakož i dalších, důvodů navrhují

proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastnice H. K-ová se k ústavní stížnosti

nevyjádřila.

Z obsahu spisu P 329/91 Okresního soudu v Prostějově Ústavní

soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne

23. 4. 1997, čj. P 329/91-41, byla nařízena ústavní výchova

nezletilé V., nar. 16. 3. 1994, nezletilého M., nar. 23. 7. 1995,

a nezletilého J., nar. 24. 4. 1996, M-ových, a to v podstatě na

podkladě zjištění, že rodiče nemají zajištěny řádné bytové

podmínky, a navíc neprojevují o děti takový zájem, jaký by

projevovat měli. Usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 1998, čj.

P 329/91-68, byla nařízena ústavní výchova i u nezletilého G. M.,

nar. 15. 5. 1997. Podáním ze dne 6. 5. 1999 navrhl Okresní úřad

v Kroměříži svěření uvedených nezletilých dětí do pěstounské péče

H. K-ové, která tuto péči vykonává ve Sdružení SOS dětských

vesniček. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 9.

1999, čj. P 329/91-128, byla ústavní výchova u nezletilých V., M.,

J. a G. M-ových zrušena s tím, že všichni nezletilí se svěřují do

pěstounské péče H. K-ové. V důvodech svého rozhodnutí uvedl

okresní soud, že H. K-ová pracuje v Dětské vesničce Ch. jako matka

- pěstounka, splňuje všechny předpoklady pro výkon této práce,

nezletilé děti jsou na ni fixovány a v novém domově se cítí

spokojené a bezpečné. Rodiče nezletilých nemají vytvořeny potřebné

podmínky pro výchovu nezletilých, jejich návštěvy dětí jsou

sporadické. K odvolání rodičů V. S-ové a M. M. rozhodl Krajský

soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že potvrdil svěření do

pěstounské péče H. K-ové, pokud se týče nezletilých M., J. a G.

M-ových, jinak však rozsudek soudu prvého stupně v části týkající

se nezletilé V. M-ové změnil tak, že návrh H. K-ové na svěření

nezletilé V. do její pěstounské péče zamítl. Ve svém rozhodnutí

krajský soud konstatoval, že rodiče nemohli zabezpečit výchovu

nezletilých z objektivních důvodů, tj. pro nedostačující bytové

podmínky, nyní mají však již svůj zařízený byt s patrovou postelí,

na které dosud spí pouze nezletilá D., o kterou se starají dobře.

Nic tedy nepřekáží tomu, aby nezletilá V. jako nejlépe

adaptovatelná byla svěřena do péče rodičů, když jinak je těžké

reálně uvažovat o lidsky důstojném bydlení 7 lidí v pokoji o 14

m2.

Okresní soud v Prostějově si ještě vyžádal i zprávu SOS

dětské vesničky ve Ch., která podáním z 29. 11. 2000 sdělila, že

H. K., nar. 12. 10. 1968, je odpovědnou a iniciativní pracovnicí,

je oblíbena pro svůj veselý, klidný a citový přístup a díky svému

empatickému přístupu je dětmi velmi dobře přijímána. Děti se na

pěstounku velmi rychle adaptovaly a v současnosti s ní tvoří

harmonicky působící rodinnou skupinu s intenzivními,

pozitivně-emotivními vazbami. V uvedené zprávě je zdůrazněno, že

nezletilá V. M-ová strávila prakticky celý svůj život mimo

biologickou rodinu.

Ústavní soud sdílí názor stěžovatelů potud, že dominantním

ustanovením Úmluvy je čl. 3, v jehož odstavci prvém se konstatuje,

že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti

týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými

zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány.

Je jistě správné, na co poukazují vedlejší účastníci, tedy rodiče

nezletilé, že při interpretaci zájmu dítěte musí být brány v úvahu

také čl. 5, 7, 8 a 9 Úmluvy, kladoucí důraz na práva rodičů,

stejně jako na právo dítěte v zásadě nebýt odděleno od svých

rodičů proti jejich vůli, také tato ustanovení jsou však

s ustanovením čl. 3 Úmluvy konformní, když např. v čl. 9 odst. 1

se připouští možnost takového oddělení, je-li potřebné v zájmu

dítěte. Jinými slovy, zájem dítěte jako přední hledisko při

jakékoli činnosti týkající se dětí ve svém čl. 3 reflektuje

skutečnost, že jakkoli lze považovat za přirozené a žádoucí, aby

dítě bylo vychováváno svými rodiči, nelze odhlédnout od toho, že

i dítě samo je bytostí jedinečnou, nadanou nezadatelnými,

nezcizitelnými, nepromlčitelnými a nezrušitelnými základními právy

a svobodami, tedy bytostí, které by se mělo dostat při jejím

vývinu toho nejlepšího, totiž toho, aby výše uvedené atributy

nezůstaly prázdnými slovy. V tomto směru krajský soud se

v napadeném rozhodnutí nevypořádal se skutečností, že nezletilá V.

M-ová, nar. 16. 3. 1994, nebyla od svého narození dosud vůbec

v péči rodičů a že je nyní společně s dalšími sourozenci umístěna

v SOS Dětské vesničce Ch. Jak plyne ze zprávy psychologa tohoto

zařízení ze dne 4. 11. 2000, je nezletilá V. M-ová hluboce vázána

na pěstounku H. K. a své tři bratry a vzhledem k tomu, že

biologické rodiče zná z pouhých dvou návštěv za rok a půl, přechod

do jejich výchovné péče by znamenal riziko jejího vážného

psychického poškození.

Tím, že krajský soud rozhodoval pouze na základě posouzení

současných bytových podmínek rodičů, jakož i zjištění, že

o nezletilou D. se starají dobře, nezkoumal však věc vůbec

z hlediska zájmu nezletilé V. M-ové, vázané citovými vztahy na

stávající prostředí, v němž žije se svými 3 bratry, postupoval

podle názoru Ústavního soudu v rozporu s citovaným ustanovením čl.

3 Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení

tohoto článku ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění

pozdějších předpisů, vyhověl a napadený rozsudek, pokud se týče

nezletilé V. M-ové, podle § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. dubna 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru