Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 682/16 #1Nález ÚS ze dne 21.03.2017Zaručení realizace práva na právní pomoc ze strany obecných soudů

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
dovolání/přípustnost
Poučovací povinnost
petit/vady
poplatek/osvobození
žaloba/na plnění
pojistná smlouva
výzva
žaloba/náležitosti
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 46/84 SbNU 541
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.682.16.1
Datum vyhlášení30.03.2017
Datum podání29.02.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 30, § 5, § 237, § 101, § 42 odst.4, § 79, § 114 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Civilní soud je povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce při naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, nachází se v tíživé osobní situaci, nebo že vzhledem k projednávané věci a (kvalifikovanému) zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 21. 3. 2017 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky Zdenky Ondrové usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 72 Co 308/2014-107 ze dne 18. 7. 2014 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny.

Narativní část

Stěžovatelka se žalobou před obecnými soudy domáhala po pojišťovně zaplacení částky 250 000 – 300 000 Kč. Stěžovatelka byla ze strany nalézacího soudu dvakrát vyzvána k doplnění žaloby, která vykazovala vady. Na druhou výzvu reagovala doplněním, kterým však vady odstraněny nebyly. Došlo proto k zastavení řízení, proti čemuž se stěžovatelka odvolala, a to opět neperfektním podáním. Ani vady podaného odvolání se stěžovatelce nepodařilo doplněním odstranit. Rozhodnutí nalézacího soudu tak bylo potvrzeno. Pro řízení před dovolacím soudem byla stěžovatelce ustanovena advokátka a přiznáno osvobození od soudních poplatků, dovolání však bylo odmítnuto pro nepřípustnost.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud připomněl, že právo na právní pomoc je nezbytným předpokladem garance přístupu k soudu a souvisí i s naplněním principu rovnosti účastníků řízení. Realizace tohoto práva je zajištěna řadou konkrétních institutů, mezi něž mj. patří i obecná, příp. zvláštní poučovací povinnost soudu podle relevantních ustanovení o. s. ř., zejména o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce, resp. získat bezplatnou právní pomoc za splnění podmínek § 30 o. s. ř.. Cílem poučovací povinnosti je poučení účastníka o tom, jaké má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti. Poučovací povinnost musí být pro splnění svého účelu zároveň realizována včas, tj. v době, kdy to stav řízení pro účastníka vyžaduje.

Z vyžádaného spisu Ústavní soud ověřil, že podání stěžovatelky od počátku vzbuzovala pochybnosti o její schopnosti formulovat žalobní návrh či vyhovět výzvám soudu na jeho doplnění. Stěžovatelka přitom již v žalobě požadovala ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků, na což nebylo ze strany nalézacího soudu reagováno. Tutéž žádost připojila stěžovatelka také k podanému odvolání, opět bezvýsledně.

S ohledem na uvedené skutečnosti, vyplývající ze spisu, Ústavní soud dospěl k závěru, že nalézací i odvolací soud porušily právo stěžovatelky na právní pomoc, když zanedbaly svou poučovací povinnost, jejíž splnění právě představuje předpoklad pro zachování práva na právní pomoc. Přitom Ústavní soud odkazem na svůj dřívější nález sp. zn. I. ÚS 3849/11 znovu připomněl vyslovený apel, aby soudy zasílaly účastníkům řízení poučení o jejich právu nechat se zastoupit osobou znalou práva a žádat při splnění podmínek o ustanovení bezplatného zástupce již v rámci přípravy jednání spolu s výzvou k vyjádření či předvolání k jednání.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Sládeček. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 682/16 ze dne 21. 3. 2017

N 46/84 SbNU 541

Zaručení realizace práva na právní pomoc ze strany obecných soudů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 21. března 2017 sp. zn. IV. ÚS 682/16 ve věci ústavní stížnosti Zdenky Ondrové, zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94, kterým byla z důvodu neodstranění vad podání odmítnuta stěžovatelčina žaloba.

I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014 107 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94 bylo porušeno právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94 se ruší.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

I.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka žalobním návrhem požadovala zaplacení částky 250 000 Kč až 300 000 Kč po společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group. Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 24. 4. 2013 vyzval stěžovatelku k doplnění návrhu, neboť podání neobsahovalo potřebné náležitosti. Následně byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Rovněž tento soud vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 21. 10. 2013 k doplnění a opravě podání. Stěžovatelka na výzvu soudu sice podáním ze dne 5. 11. 2013 reagovala, nicméně vady odstraněny nebyly. Obvodní soud pro Prahu 8 proto dne 6. 5. 2014 usnesením č. j. 23 C 244/2013-94 návrh odmítl. Proti uvedenému usnesení stěžovatelka podala odvolání. Vzhledem k tomu, že ani odvolání neobsahovalo zákonem vyžadované náležitosti, byla stěžovatelka usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 5. 2014 vyzvána k jejich doplnění. Doplnění odvolání stěžovatelky ze dne 28. 5. 2014 nebylo dostačující, proto Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

3. Usnesení odvolacího soudu stěžovatelka napadla dovoláním. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 10. 2014 jí bylo uloženo, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů. Následným usnesením ze dne 3. 4. 2015 byla stěžovatelce pro dovolací řízení ustanovena právní zástupkyně a současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 odmítnuto jako nepřípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Otázkou povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce ani otázkou povinnosti soudu ustanovit účastníku zástupce se totiž odvolací soud nezabýval a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. Tvrzení o procesním pochybení odvolacího soudu pak nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání.

II.

4. Stěžovatelka namítá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací pochybily v tom, že jí nepřidělily právního zástupce v počátku (či v průběhu řízení), ačkoliv již z jejího původního žalobního návrhu bylo zcela zřejmé, že je osobou bez právního vzdělání, že není schopna svá podání doplnit a opravit a nebude schopna svá práva v soudním řízení účinně bránit. Soudy obou stupňů tak mělo dojít k porušení ustanovení § 30 o. s. ř. Pochybení spatřuje v tom, že ji soudy nepoučily o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, ačkoliv k tomu byly splněny podmínky a bylo zřejmé, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve svých původních podáních přitom žádala vedle osvobození od soudních poplatků i o přidělení zástupce. Na žádost o osvobození od soudních poplatků Obvodní soud pro Prahu 8 reagoval až vyjádřením ze dne 5. 6. 2014, kdy uvedl, že její žádost je neaktuální, resp. předčasná, neboť jí do té doby nevznikla žádná poplatková povinnost. Postupem soudů tak došlo k porušení jejího práva na soudní pomoc.

III.

5. Obvodní soud pro Prahu 8 i Městský soud v Praze ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti uvedly, že v řízení k žádnému porušení práv stěžovatelky zaručených Listinou nedošlo. Obvodní soud pro Prahu 8 dodal, že stěžovatelka se podle jeho názoru byla schopna samostatně hájit.

6. Vedlejší účastník se k podané ústavní stížnosti nevyjádřil, a Ústavní soud s ním proto jako s účastníkem řízení dále nejednal.

7. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

8. Protože vyjádření soudů neobsahovala žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti, nezasílal je Ústavní soud stěžovatelce k replice.

IV.

9. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování.

V.

11. Ústavní soud předesílá, jak ustáleně judikuje, že je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. V dané věci Ústavní soud shledal, že k porušení principů založených Listinou došlo.

12. Ústavní soud totiž z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 ověřil, že podání stěžovatelky skutečně od samého počátku vzbuzovala pochybnosti o její schopnosti formulovat žalobní návrh či vyhovět výzvám soudu na jeho doplnění. Z jejích podání a reakcí na výzvy soudů zřetelně vyplývalo, že vyhovět výzvě soudu ani za pomoci své matky schopna není. Stěžovatelka přitom již ve svém žalobním podání ze dne 20. 4. 2013 žádala o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Na tuto žádost však nebylo nijak reagováno.

13. Podáním ze dne 2. 5. 2013 stěžovatelka žádala Okresní soud ve Vyškově o osvobození od soudních poplatků a o soudního znalce. Na toto podání, které bylo soudu doručeno spolu s odvoláním proti rozhodnutí o zastavení řízení, reagoval Obvodní soud pro Prahu 8 sdělením, že z odvolání proti rozhodnutí procesní povahy se soudní poplatek nevybírá, a žádost o osvobození od soudních poplatků je tak předčasná.

14. Dne 1. 10. 2014 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeno podání stěžovatelky, z něhož, mimo popisu obtížné situace v důsledku pojistné události, vyplývá, že marně hledala advokáta. Dne 14. 11. 2014 bylo soudu doručeno další podání stěžovatelky, ve kterém požaduje ustanovení zástupce, žádá o osvobození od soudních poplatků a opět popisuje pojistnou událost. Teprve v souvislosti s tímto podáním, které bylo reakcí na výzvu soudu ze dne 22. 10. 2014, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů, jí byla usnesením ze dne 3. 4. 2015 ustanovena právní zástupkyně. Současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků.

15. Na základě uvedených zjištění Ústavní soud dospěl k závěru, že ze strany nalézacího i odvolacího soudu došlo k porušení práva na právní pomoc, k zanedbání poučovací povinnosti soudu, jejíž splnění právě představuje předpoklad pro zachování práva na právní pomoc.

16. Právo na právní pomoc, které patří mezi práva spadající pod principy spravedlivého (řádného) procesu, zakotvuje čl. 37 odst. 2 Listiny, kde je výslovně stanoveno, že "každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku tohoto řízení". Právo na právní pomoc je totiž nezbytným předpokladem pro garantování přístupu k soudu, včetně práva na účinnou právní obranu, a vede i k naplnění principu rovnosti účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.

17. Realizaci práva na právní pomoc, které zaručuje každému, aby se mohl nechat v řízení zastupovat osobou znalou práva, zpravidla advokátem, zajišťuje právní řád prostřednictvím konkrétních institutů. K nim mj. patří obecná (§ 5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. § 15a, § 118a odst. 4 nebo § 119a odst. 1 o. s. ř.) poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení stejně, bez ohledu na jejich osobní, sociální, ekonomické a jiné poměry, a dále právě ustanovení § 30 o. s. ř. Toto ustanovení umožňuje, aby účastníku řízení - za splnění zde stanovených podmínek - byl na jeho žádost soudem ustanoven zástupce, tedy mu poskytnout právo na bezplatnou právní pomoc.

18. Podle § 5 občanského soudního řádu soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Ústavní soud toto ustanovení již dříve vyložil tak, že soud je povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných. Cílem poučovací povinnosti je tedy poučení účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 63/96 ze dne 25. 6. 1997 (N 82/8 SbNU 267), usnesení sp. zn. III. ÚS 480/97 ze dne 5. 3. 1998 (U 18/10 SbNU 403)]. Pro poučovací povinnost dále platí, že kromě dostatečných formálních a obsahových náležitostí musí přijít poučovací povinnost včas, tj. v době, kdy je toho podle stavu řízení pro účastníka řízení zapotřebí [srov. obdobně nálezy sp. zn. I. ÚS 3849/11 ze dne 12. 8. 2014 (N 151/74 SbNU 289) a sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016 (N 139/82 SbNU 229)].

19. Civilní soud je tedy povinen účastníka řízení včas seznámit s právem nechat se zastoupit osobou znalou práva nebo požádat soud o to, aby mu byl zástupce za naplnění zákonných podmínek soudem ustanoven. Uvedené platí obzvláště za situace, kdy je již z podání účastníka řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje, nachází se v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a (kvalifikovanému) zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

20. Výše uvedeným požadavkům však soudy nedostály. Soud prvního stupně na žádost stěžovatelky na ustanovení zástupce obsaženou v jejím žalobním podání nijak nereagoval. Pokud soud žádost snad považoval s ohledem na celkovou nedostatečnost podání za neurčitou či pro soud nezavazující, tím spíše měl stěžovatelku řádně poučit o jejím právu nechat se zastoupit advokátem a požádat s ohledem na majetkové poměry o ustanovení zástupce. Nalézací soud však ve věci zůstal zcela pasivní. Práva stěžovatelky přitom nebyla dostatečně hájena ani později v rámci odvolacího řízení. Následně byla sice stěžovatelka v řízení před dovolacím soudem advokátem zastoupena, nicméně, jak Ústavní soud shledal, toto zastoupení nebylo schopno počáteční vadu konvalidovat.

21. Ústavnímusoudu s ohledem na porušení práv stěžovatelky v řízení před soudem prvního a druhého stupně nezbylo než zrušit všechna napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť povinností Ústavního soudu je ochrana základních práv stěžovatelů. Za situace, kdy stěžovatelka byla o možnosti podat dovolání poučena a její právní zástupkyně dovolání podala, i když v řízení před dovolacím soudem nebylo možné efektivně napravit situaci vzniklou porušením práv stěžovatelky v předchozím řízení, by totiž v tomto konkrétním případě odmítnutí ústavní stížnosti vedlo i k odepření práva stěžovatelky na přístup k soudu. Vzhledem k tomu shledal Ústavní soud jako nezbytné a jediné spravedlivé řešení spočívající ve zrušení všech napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.

22. Ústavnísoud však pro úplnost podotýká, že z čl. 37 odst. 2 Listiny nevyplývá, že každý má (bez dalšího) právo na právní pomoc, neboť toto právo mu svědčí pouze za splnění určitých podmínek. Ústavní soud proto nálezem nijak nepředjímá, zda ve věci stěžovatelky jsou splněny podmínky pro ustanovení právního zástupce ve smyslu § 30 o. s. ř., neboť přísluší civilním soudům, aby posoudily splnění zákonem stanovených předpokladů, a zda se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

23. Ústavnísoud však považuje za nutné poukázat rovněž na to, že i v důsledku porušení poučovací povinnosti ze strany civilních soudů je již od dubna 2013 soudy všech stupňů, včetně soudu Nejvyššího, vedeno soudní řízení, a to aniž by se soudy mohly zabývat meritem věci. Není přitom vyloučeno, že kdyby stěžovatelka byla svým právním zástupcem řádně poučena o svých právech a pravděpodobné účelnosti jejich bránění, soudní řízení by mohlo být skončeno. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že již ve svém výše citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 3849/11 apeloval na soudy, aby v rámci přípravy jednání, kdy účastníkům řízení zasílají výzvy k vyjádření či předvolání k jednání, poučily účastníky řízení o jejich právu nechat se zastoupit osobou znalou práva a za předpokladu naplnění zákonných podmínek požádat o ustanovení bezplatného zástupce.

24. Na základě výše uvedeného Ústavnísoud shledal porušení práv zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny a podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl, jak je ve výroku nálezu uvedeno.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru