Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 645/06Usnesení ÚS ze dne 21.11.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.645.06
Datum podání09.10.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 109 odst.2 písm.c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 645/06 ze dne 21. 11. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2006, sp.zn. 17 Co 222/2006, a proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4. 5. 2006, č.j. 5 C 1460/2002-24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1, čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, odst. 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadenými usneseními byl zamítnut stěžovatelův návrh na pokračování řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. 5 C 1460/2002. Řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u téhož soudu pod sp.zn. 5 C 1619/2002. Oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že jelikož věc vedená pod sp.zn. 5 C 1619/2002 nebyla dosud skončena a otázka aktivní legitimace stěžovatele (v řízení 5 C 1460/2002) nebyla postavena na jisto, nelze v řízení pokračovat.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že otázka řešená v řízení 5 C 1619/2002 byla již vyřešena pravomocným rozsudkem vydaným Okresním soudem ve Znojmě v řízení vedeném pod sp.zn. 11 C 1784/2004. Tato námitka byla vznesena již v odvolání proti napadenému usnesení soudu I. stupně. Odvolací soud k ní uvedl, že v řízení vedeném pod sp.zn. 11 C 1784/2004 bylo k žalobě manželky stěžovatele rozhodnuto, že tato je vlastnicí předmětných nemovitostí. Řízení sp.zn. 5 C 1619/2002 však řeší otázku, zda jsou předmětné nemovitosti ve společném jmění stěžovatele a jeho manželky. Tato otázka nebyla dosud žádným rozhodnutím soudu zodpovězena a proto překážka řízení sp.zn. 5 C 1460/2002 stále trvá.

Mimo výše popsané jádro ústavní stížnosti namítá stěžovatel ještě průtahy v řízení, přičemž tuto námitku zřejmě vztahuje především na řízení 5 C 1619/2002, není to však z ústavní stížnosti jasně patrné. Ve vztahu k řízení, z něhož vzešla napadená usnesení, pak Ústavní soud konstatuje, že je řádně přerušené a průtahy v tomto řízení samotném tudíž nemohou vznikat.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93). V tomto případě Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádné pochybení, natož takové, které by mohlo mít za následek porušení ústavním pořádkem chráněných práv stěžovatele. Námitkou, na které je postavena ústavní stížnost, se zabýval již odvolací soud v napadeném usnesení a na jeho odůvodnění lze v dalším odkázat.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru