Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 636/06Usnesení ÚS ze dne 27.11.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
Věcný rejstříkadvokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.636.06
Datum podání03.10.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 28

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., § 1

484/2000 Sb., § 1

99/1963 Sb., § 151 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 636/06 ze dne 27. 11. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. C., Dr., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Ajmem, advokátem se sídlem Teplice, Josefská 10, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2006, č.j. 12 Co 273/2006-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivou odměnu za práci zakotvené v čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

Napadeným usnesením rozhodl odvolací soud o odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Teplicích, kterým mu byla jako ustanovenému zástupci účastníka řízení určena výše odměny. Odvolací soud předcházející rozhodnutí změnil, ovšem jen v tom smyslu, že odměnu navýšil o daň z přidané hodnoty, neboť stěžovatel doložil, že je jejím plátcem.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem soudu, který aplikoval ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), namísto vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která dle názoru stěžovatele na jeho situaci dopadá. V konečném důsledku to podle stěžovatele vedlo k nesprávnému stanovení nižší odměny za zastupování a tudíž k porušení práva na spravedlivou odměnu za práci. Stěžovatel uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu se závazky České republiky z mezinárodních smluv, zejména s čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Ve své ústavní stížnosti dovozuje, že při určení odměny ustanoveného advokáta jako součásti nákladů řízení je třeba vyjít z ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. a § 149 odst. 2 o.s.ř., přičemž postupem, který zvolily obecné soudy vznikne situace, kdy neúspěšný účastník bude státu platit jinou částku, než by stát zaplatil ustanovenému advokátu úspěšné strany. Stěžovatel má tedy za to, že hodnota stejného advokátova výkonu je soudem oceněna jinak ve vztahu k účastníku řízení a jinak ve vztahu k státu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Shodnou problematiku zpracovává např. nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. IV.ÚS 763/05. Ústavní soud zde vyložil, že je třeba si předně uvědomit, že odměna advokáta v soudním řízení a náhrada nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty. Odměna advokáta (za poskytnutí právních služeb) jako jedna ze složek nákladů řízení může být smluvní nebo mimosmluvní. Pokud se odměna advokáta neřídí jeho smlouvou s klientem, řídí se ustanovením advokátního tarifu (§ 1 odst. 1 advokátního tarifu). Na druhé straně, pokud soud přiznává advokátovu klientovi jako účastníku řízení právo na náhradu nákladů proti jinému účastníku řízení, soud stanovuje výši odměny advokáta zásadně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. - podle § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (podobně i ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.).

Je-li účastníku řízení ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stát se v takovém případě de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíž i jejich vzájemný vztah je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je i výslovně uvedeno (s odkazem na § 1 odst. 2 větu prvou advokátního tarifu) v § 1 odst. 3 advokátního tarifu, protože vyhláška č. 484/2000 Sb., jakožto zvláštní právní předpis, odměnu ustanovenému advokátu neurčuje. Ustanovenému advokátu proto přísluší odměna vypočtená dle příslušných ustanovení podle advokátního tarifu a jiný postup v takovém případě nelze považovat za správný a spravedlivý.

Čtvrtý senát Ústavního soudu nemá důvod, aby se od názoru prezentovaného v cit. nálezu odchyloval. Nezbývá tedy než konstatovat, že Krajský soud v Ústí nad Labem postupoval zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru