Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 630/14 #1Usnesení ÚS ze dne 15.10.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - NSS
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na azyl
Věcný rejstříkazyl
Správní řízení
EcliECLI:CZ:US:2014:4.US.630.14.1
Datum podání17.02.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 78 odst.7, § 104a

325/1999 Sb., § 16 odst.1 písm.f, § 1, § 14


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 630/14 ze dne 15. 10. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) O. T., 2) nezletilé E. M. a 3) nezletilého E. M., všichni st. příslušnost Arménská, zastoupených Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013 č. j. 22 Az 12/2013-34 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2013 č. j. 6 Azs 23/2013-19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, a to pro tvrzené porušení jejich ústavně zaručených práv, spočívající v porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a pro porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Konkrétně stěžovatelé vytýkají porušení svých procesních práv v řízení před správním orgánem, když se tento nevypořádal s obsahem jejich vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí.

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 10. 4. 2013 č. j. OAM-99/ZA-ZA06-ZA 14-2013, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť "neshledal právní ani skutkové pochybení v posouzení projednávané věci ze strany žalovaného". Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelů jako nepřijatelná, neboť podle Nejvyššího správního soudu "námitky, jež stěžovatelé učinili předmětem sporu, byly v ustálené a jednotné judikatuře zdejšího soudu řešeny a krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo vést k jinému rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti".

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a konstatuje, že neshledal takové vady, které by, jak tvrdí stěžovatelé, nepřípustně postihly některé z jejich ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů ve správním soudnictví je zřejmé, že se tyto soudy zevrubně zabývaly mj. i otázkou, zda stěžovatelé měli v řízení před správním orgánem dostatečný prostor pro sdělení všech relevantních skutečností a vyjádření se k podkladům správního rozhodnutí.

Ústavní soud se přitom ztotožňuje se závěry správních soudů, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je především na žadateli, aby uvedl relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení mezinárodní ochrany. V posuzované věci žadatelé takové skutečnosti neuvedli a proti rozhodnutí správního orgánu také neuplatnili ve správní žalobě ani v kasační stížnosti žádné konkrétní výhrady. Nejinak je tomu ostatně i v posuzované ústavní stížnosti.

Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovatelům v jejich ústavní stížnosti za pravdu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru