Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 625/06 #2Nález ÚS ze dne 25.02.2008K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruky) a k posunu rozhodovací praxe Ústavního soudu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - MS Praha
CELNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - Praha
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip předvídatelnosti, srozumitelnosti, bezrozpornosti zákona
základní práva a svobody/právo vlas... více
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
Vlastnictví
celní záruka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 40/48 SbNU 481
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.625.06.2
Datum vyhlášení11.03.2008
Datum podání27.09.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

113/1997 Sb.

13/1993 Sb., § 256

21/1992 Sb., § 12

92/1993 Sb.


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Viz analytická právní věta v nálezu sp. zn. I. ÚS 643/06.

Kvalitní a nově předestřená ústavněprávní argumentace stěžovatele, která vybídne Ústavní soud k nahlížení na problematiku dříve řešenou z dosud nepoužité perspektivy, může vést k tomu, že Ústavní soud takovou argumentaci posoudí jako natolik závažnou a přesvědčivou, že v dané věci přehodnotí svůj dosavadní právní názor vyslovený v usnesení, jímž nadto není vázán, a stěžovatelově ústavní stížnosti nálezem vyhoví.

Ústavní soud si nenárokuje neomylnost; jeho judikatura nesmí ustrnout na určitém stupni dosaženého vývoje tak, že by se Ústavní soud slepě a sveřepě držel v minulosti utvořeného právního názoru a z tohoto důvodu by odmítal vést jakýkoli dialog s účastníky řízení o možnosti posunu své rozhodovací praxe. K její změně je však nutno přistupovat opatrně a zdrženlivě, tj. výlučně v nezbytných případech opodstatňujících překročení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Aby se Ústavní soud nedopustil libovůle v rozhodování a neporušil tak princip předvídatelnosti soudního rozhodování, je namístě, aby vlastní překonanou judikaturu nepřešel bez povšimnutí, ale naopak v odůvodnění svého rozhodnutí na ni upozornil a ozřejmil, jaké okolnosti jej vedly k zaujetí odlišného – nového právního názoru.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky Komerční banky, a.s. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 25. února 2008 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavní stížnosti rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č.j. 11 Ca 113/2006-74, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006 č.j. 11 Ca 137/2006-79, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č.j. 8 Ca 169/2005-41, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2007 č.j. 5 Afs 139/2006-104 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007 č.j. 9 Ca 109/2007-126.

Narativní část

Z ústavních stížností v tomto případě spojených ke společnému projednání Ústavní soud zjistil, že se po obsahové a argumentační stránce shodují se stěžovatelčinými návrhy, o nichž Ústavní soud již rozhodl nálezy a na něž odkazuje. Okruh účastníků v těchto řízeních před Ústavním soudem byl téměř totožný, až na Nejvyšší správní soud, který byl účastníkem pouze některých řízení a rovněž nyní rozhodovaného. K ústavní stížnosti přiložila vyjádření předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu, ve kterém argumentovala starší judikaturou Ústavního soudu, v níž byl ve věcech skutkově a právně obdobných přijat závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, a ze které Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel a dospěl k závěru, který byl v nyní posuzované ústavní stížnosti napaden.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud obdobnými návrhy téhož stěžovatele v minulosti již zabýval (nálezy sp. zn. I. ÚS 643/06, III. ÚS 741/06, III. ÚS 781/06, III. ÚS 783/06, III. ÚS 924/06, II. ÚS 107/07, III. ÚS 109/07, III. ÚS 151/07, III. ÚS 319/07, IV. ÚS 1329/07, II. ÚS 1759/07, IV. ÚS 666/06, IV. ÚS 669/06, IV. ÚS 624/06, I. ÚS 819/07), a jelikož neshledal důvod k odchýlení se od právního posouzení v nich uvedeného, odkázal na závěry v nich obsažené.

Ústavní soud k vyjádření předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu odkázal na odst. 38 a 40 nálezu I. ÚS 643/06, kde konstatoval, že účastníci řízení namítali, že pojem globální celní záruka byl vyložen v usnesení Ústavního soudu ze dne 23.1. 2001. sp. zn. Pl. ÚS 54/2000, avšak senáty Ústavního soudu nejsou vázány právním názorem vysloveným usnesení o odmítnutí stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, na čemž nic nemění ani fakt, že ve věci tehdy rozhodovalo plénum Ústavního soudu. Z jednoznačné formulace § 23 zákona o Ústavním soudu, jakož i z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že vydání nemeritorního usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost samozřejmě nebrání pozdějšímu vydání vyhovujícího (meritorního) senátního nálezu, a to i když bylo takových usnesení v obdobných věcech vydáno více.

Ústavní soud uvedl, že usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost nemají tutéž relevanci jako nálezy (ať už vyhovující či zamítavé), neboť: "vznikají na základě zcela jiného rozhodovacího postupu a v jiné procesní situaci než nálezy, což materiálně vzato omezuje uplatnitelnost závěrů obsažených v usneseních, které v případě konkurence s právním názorem vysloveným v nálezu neobstojí."

Soudcem zpravodajem byl v dané věci Miloslav Výborný. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 625/06 ze dne 25. 2. 2008

N 40/48 SbNU 481

K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruky) a k posunu rozhodovací praxe Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Vlasty Formánkové - ze dne 25. února 2008 sp. zn. IV. ÚS 625/06 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 Ca 113/2006-74, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006 č. j. 11 Ca 137/2006-79, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 169/2005-41 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2007 č. j. 5 Afs 139/2006-104 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007 č. j. 9 Ca 109/2007-126, jimiž bylo rozhodováno ve věci tzv. globální celní záruky vystavené stěžovatelkou, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu jako účastníků řízení a Celního ředitelství Praha jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2006 č. j. 11 Ca 113/2006-74, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006 č. j. 11 Ca 137/2006-79, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2006 č. j. 8 Ca 169/2005-41, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2007 č. j. 5 Afs 139/2006-104 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007 č. j. 9 Ca 109/2007-126 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek garantované článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění:

1. Včas podanými ústavními stížnostmi, spojenými ke společnému řízení usnesením Ústavního soudu č. j. IV. ÚS 625/06-57 ze dne 5. 11. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny. Dále měla být zkrácena v právu vlastnit majetek zaručeném v čl. 11 Listiny tím, že jí byl vyměřen celní dluh, čili daň a poplatek ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny, bez zákonného důvodu. Konečně stěžovatelka žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. Z podaných ústavních stížností a z vyžádaných spisů Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 109/2007, 11 Ca 113/2006, 8 Ca 169/2005 a 11 Ca 137/2006 zjistil Ústavní soud, že předmětné ústavní stížnosti se po obsahové a argumentační stránce shodují se stěžovatelčinými návrhy, o nichž Ústavní soud rozhodl nálezy sp. zn. I. ÚS 643/06 ze dne 13. 9. 2007 (N 142/46 SbNU 373), sp. zn. III. ÚS 741/06 ze dne 29. 11. 2007 (N 209/47 SbNU 685), sp. zn. III. ÚS 781/06 ze dne 22. 1. 2008 (N 17/48 SbNU 185), sp. zn. III. ÚS 783/06 ze dne 29. 11. 2007 (N 210/47 SbNU 709), sp. zn. III. ÚS 924/06 ze dne 29. 11. 2007 (N 211/47 SbNU 733), sp. zn. II. ÚS 107/07 ze dne 9. 1. 2008 (N 4/48 SbNU 33), sp. zn. III. ÚS 109/07 ze dne 29. 11. 2007 (N 212/47 SbNU 757), sp. zn. III. ÚS 151/07 ze dne 29. 11. 2007 (N 213/47 SbNU 781), sp. zn. III. ÚS 319/07 ze dne 29. 11. 2007 (N 214/47 SbNU 805), sp. zn. IV. ÚS 1329/07 ze dne 8. 1. 2008 (N 1/48 SbNU 3), sp. zn. II. ÚS 1759/07 ze dne 9. 1. 2008 (N 6/48 SbNU 49), sp. zn. IV. ÚS 666/06 ze dne 21. 11. 2007 (N 203/47 SbNU 623), sp. zn. IV. ÚS 669/06 ze dne 13. 11. 2007 (N 192/47 SbNU 533), sp. zn. IV. ÚS 624/06 ze dne 13. 11. 2007 (N 191/47 SbNU 527), sp. zn. I. ÚS 819/07 ze dne 22. 10. 2007 (N 167/47 SbNU 195). Rovněž okruh účastníků je téměř totožný s drobnou odchylkou spočívající v tom, že v některých z výše zmiňovaných řízení před Ústavním soudem je účastníkem řízení i Nejvyšší správní soud, zatímco ve zbylých ústavních stížnostech jeho rozhodnutí sice nejsou navrhována ke zrušení, ale svůj odraz nacházejí v rozhodnutích soudu prvního stupně, který byl jeho právním názorem vázán. S ohledem na výše uvedené považuje Ústavní soud za nadbytečné reprodukovat skutkové a právní okolnosti projednávané věci.

3. Výjimku činí Ústavní soud toliko v případě vyjádření předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu, ve kterém nad rámec vyjádření předloženého jiným senátem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 319/07 uvádí, že na základě vlastního rozboru příslušných ustanovení celního zákona účinného v rozhodné době a provedených důkazů ve správním a soudním řízení, jakož i na základě rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se právně i skutkově obdobných věcí, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, který je v ústavní stížnosti napaden. Nejvyšší správní soud na svém závěru trvá. Pokud jde o judikaturu Ústavního soudu, o niž opírá svůj právní názor, odkazuje na odmítavá usnesení Ústavního soudu ve skutkově a právně podobných věcech (byť v ústavní stížností napadeném rozsudku nezmiňovaná) sp. zn. I. ÚS 537/98 ze dne 17. 8. 1999, sp. zn. III. ÚS 144/99 ze dne 17. 6. 1999, sp. zn. III. ÚS 281/99 ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 291/2000 ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. II. ÚS 129/2000 ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 130/2000 ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 340/01 ze dne 1. 11. 2001 a sp. zn. II. ÚS 537/98 ze dne 21. 12. 1999 (usnesení dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jestliže Ústavní soud dospěl v uvedených věcech k závěru, že do ústavně zaručených práv stěžovatelů nebylo zasaženo, ovlivnil tak i následnou rozhodovací praxi, neboť vyslal jasnou zprávu, že v ní lze pokračovat. Při plnění úlohy svěřené mu Ústavou České republiky a zákonem nepostupoval by tak, že by ve skutkově a právně obdobných věcech některé ústavní stížnosti usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné a některým by nálezem vyhověl, aniž by rozdílnost rozhodovací praxe v uvedených věcech vysvětlil a odůvodnil, ale pouze konstatoval, že se svými usneseními necítí být vázán. Nejvyšší správní soud má za to, že rozhodovací praxe zavazuje, a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti podle svého uvážení, neboť je mu znám nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/06.

4. Protože od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci a poněvadž účastníci s tímto postupem souhlasili, Ústavní soud od konání ústního jednání ve věci podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upustil.

5. Ústavní stížnosti byly shledány opodstatněnými.

6. Stran důvodů, pro které Ústavní soud vyhověl stěžovatelčině návrhu žádajícímu kasaci v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, odkazuje Ústavní soud na nálezy citované v odstavci 2 tohoto rozhodnutí, neboť nemá důvod, proč by se od právního posouzení v nich obsaženého odchyloval, a to jednak proto, že nenalezl žádné okolnosti, které by projednávanou věc odlišovaly od procesního postupu posuzovaného v citovaných nálezech, a opodstatňovaly tak zaujetí jiného právního názoru, a jednak (především) proto, že takto nálezově traktované závěry necítí potřebu, maje je za správné, jakkoli korigovat.

7. Pokud Nejvyšší správnísoud argumentoval starší judikaturou Ústavního soudu, v níž byl ve věcech skutkově a právně obdobných přijat závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti, odkazuje Ústavní soud především na odstavce 38 a 40 výše zmiňovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 643/06.

8. Jinými slovy, kvalitní a nově předestřená ústavněprávní argumentace stěžovatele, která vybídne Ústavnísoud k nahlížení na problematiku dříve řešenou z dosud nepoužité perspektivy, může vést k tomu, že Ústavní soud takovou argumentaci posoudí jako natolik závažnou a přesvědčivou, že v dané věci přehodnotí svůj dosavadní právní názor vyslovený v usnesení, jímž nadto není vázán, a stěžovatelově ústavní stížnosti nálezem vyhoví. Ústavní soud si nenárokuje neomylnost; jeho judikatura nesmí ustrnout na určitém stupni dosaženého vývoje tak, že by se Ústavní soud slepě a sveřepě držel v minulosti utvořeného právního názoru, a z tohoto důvodu by odmítal vést jakýkoli dialog s účastníky řízení o možnosti posunu své rozhodovací praxe. K její změně je však nutno přistupovat opatrně a zdrženlivě, tj. výlučně v nezbytných případech opodstatňujících překročení principu předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Aby se Ústavní soud nedopustil libovůle v rozhodování, a neporušil tak princip předvídatelnosti soudního rozhodování, je namístě, aby vlastní překonanou judikaturu nepřešel bez povšimnutí, ale naopak v odůvodnění svého rozhodnutí na ni upozornil a ozřejmil, jaké okolnosti jej vedly k zaujetí odlišného - nového právního názoru [obdobně srov. odstavec 25 v nálezu sp. zn. IV. ÚS 613/06 ze dne 18. 4. 2007 (N 68/45 SbNU 107)]; k tomuto postupu také - jak je zjevné z odkazu a citace obsažených v odstavci 7 tohoto nálezu - došlo. V podrobnostech k závaznosti jednotlivých rozhodnutí Ústavního soudu odkazuje Ústavní soud též na nález sp. zn. III. ÚS 252/04 ze dne 25. 1. 2005 (N 16/36 SbNU 173) a nález sp. zn. IV. ÚS 301/05 ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465).

9. K opodstatněnosti požadavku stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti neshledal Ústavnísoud důvod. Majetkové poměry stěžovatelky (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ani okolnosti projednávané věci (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) výjimečný opačný postup neopodstatňují.

10. Z výše vyložených důvodů shledal Ústavnísoud podané ústavní stížnosti důvodnými a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru