Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 62/03Usnesení ÚS ze dne 22.09.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost - § 43/1/d)
odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstříkvolby/do zastupitelstev krajů
volby/do zastupitelstev obcí
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.62.03
Datum podání28.01.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

104/2001 Sb., § 20 odst.7

131/2000 Sb., § 121

2/1993 Sb., čl. 21, čl. 22

424/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 62/03 ze dne 22. 9. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 62/03

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu ing. K. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem 1) na zrušení ustanovení § 121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, 2) na změnu ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 104/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, 3) o vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 1. 2003 domáhá se navrhovatel, řádně zastoupený advokátem, aby Ústavní soud nálezem:

1) zrušil ustanovení § 121 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze,

2) změnil ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 104/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů,

3) vyslovil neplatnost voleb do zastupitelstva hl. města Prahy konaných ve dnech 1. a 2. 11. 2002.

Navrhovatel uvedl, že při volbách do krajského zastupitelstva v hl. městě Praze v listopadu 2000 bylo zabráněno volné soutěži politických stran, tím že se volby nekonaly, což považuje za takové narušení ústavního pořádku, že je jím odůvodněno vyslovení neplatnosti voleb konaných 1. a 2. 11. 2002. Navrhovatel dále zopakoval řadu důvodů, které zřetelně postrádají ústavně právní argumentaci a v závěru svého návrhu vyslovil názor, že jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy navrhovatele, takže by Ústavní soud měl aplikovat ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.

Ústavní soud vyžádal, vycházeje z toho, že navrhovatel předložil - tak jak mu zákon o Ústavním soudu ukládá - i kopii rozhodnutí Městského soudu v Praze 14 Nc 2510/2002 ze dne 27. 11. 2002, spis tohoto obecného soudu, a to i když navrhovatel zrušení citovaného usnesení nenavrhl.

Z tohoto spisu zjistil Ústavní soud, že návrh na neplatnost voleb konaných do zastupitelstva hl. m. Prahy ve dnech 1. a 2. 11. 2220 podal navrhovatel u příslušného soudu dne 13. 11. 2002; poté, kdy k výzvě soudu opravil vady svého podání a kdy si soud vyžádal i vyjádření dalšího účastníka, rozhodl soud v souladu s občanským soudním řádem tak, že návrh shora uvedeným usnesením zamítl, aniž by přiznal účastníkům řízení návrh na náhradu nákladů řízení.

K jednotlivým částem podaného návrhu Ústavní soud uvádí:

1) K vyslovení toho, že navrhovatelem napadené volby jsou neplatné, není Ústavní soud naprosto povolán. Usnesení obecného soudu, který o této věci rozhodoval, navrhovatelem napadeno nebylo a návrh k Ústavnímu soudu podaný je v této věci návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Navíc Ústavní soud nepřehlédl, že řízení před Městským soudem v Praze proběhlo bezchybně a usnesení Městského soudu v Praze nelze ničeho vytýkat.

2) Stejně nepříslušný je Ústavní soud ve vztahu k požadavku navrhovatele, aby nálezem Ústavního soudu byl změněn zákon č. 104/2001 Sb. Ústavní soud není součástí moci zákonodárné, nesmí tuto moc suplovat a je s podivem, že právně zastoupený navrhovatel žádá, aby Ústavní soud postupoval v rozporu s těmi nejzákladnějšími principy právního státu a ústavnosti.

3) Pokud jde o návrh na zrušení § 121 zákona č. 131/2000 Sb., sdílí při odmítnutí návrhu v ostatních částech podle ustálené judikatury Ústavního soudu jeho osud, když navíc v ostatních částech je návrh natolik vadný, že je možno považovat návrh v prvé části i za návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Nemohl proto Ústavní soud než odmítnout podaný návrh podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. d), c) zákona o Ústavním soudu.

Pokud navrhovatel domáhá se použití § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavní soudu, jde o požadavek zcela nepřípustný. Uvedené ustanovení je totiž aplikovatelné jen v případech (výjimečných), kdy jinak z hlediska § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pro nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práv nepřípustná ústavní stížnost je Ústavním soudem projednatelná. V dané věci naprosto se nejedná o ústavní stížnost nepřípustnou, ale o podání zcela se vymykající možnosti ústavního přezkumu.

Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout v této věci, že povinná účast advokáta při podávání ústavních stížností není bezúčelná. Jejím smyslem má být nejen omezovat zbytečná podání Ústavnímu soudu adresovaná, ale chránit i občany, kteří se na Ústavní soud s návrhy obracejí před zbytečnými výdaji v souvislosti s takovými návrhy vynaloženými. Je povinností kvalifikovaného právního zástupce, aby v tomto směru navrhovatele - žadatele o právní pomoc ještě před podáním návrhu k Ústavnímu soudu poučil, a tím i v jeho právech chránil. Je to nejen povinnost etická a stavovská, ale i právní, když podle ustanovení § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, je sice advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, není však těmito pokyny vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem. O tom všem je advokát povinen klienta přiměřeně poučit; advokát je povinen vykonávat advokacii svědomitě. Kvalita návrhu, který byl v této věci Ústavnímu soudu podán, nenasvědčuje tomu, že by právní zástupce navrhovatele dostál svým povinnostem. To zajisté nelze vyčítat navrhovateli samotnému, neboť bylo na jeho zástupci, aby postupoval v souladu se zákonem, jehož znalcem má být.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. září 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru