Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 617/11 #1Usnesení ÚS ze dne 20.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně u... více
Věcný rejstříkDokazování
Usnesení
akcionář
Valná hromada
Akcie
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.617.11.1
Datum podání28.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 183i, § 131 odst.3

99/1963 Sb., § 120 odst.2, § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 617/11 ze dne 20. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3889/2009-97 ze dne 21. prosince 2010, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 456/2008-69 ze dne 26. března 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Cm 176/2005-44 ze dne 21. srpna 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv na ochranu vlastnictví, na spravedlivý proces a na zákonného soudce zaručených čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cm 176/2005 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 2 Cm 176/2005-44 ze dne 21. srpna 2008 zamítl žalobu stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti TTC TECHKOM CENTRUM a.s., se sídlem v Praze 10, Tiskařská 10, IČ 60193638 (dále jen "žalovaná"), konané dne 2. září 2005 (dále jen "valná hromada"), kterým bylo rozhodnuto o přechodů účastnických cenných papírů (akcií) žalované ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře podle § 183i a násl. obchodního zákoníku a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 7 Cmo 456/2008-69 ze dne 26. března 2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 3889/2009-97 ze dne 21. prosince 2010 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stěžovatel ústavní stížností brojí proti tomu, že byl jako menšinový akcionář rozhodnutím valné hromady připraven o své akcie. V řízení o určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady pak byla porušena další ústavně zaručená práva stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že soud prvního stupně neprovedl důkazy, které byly stěžovatelem navrhovány, a nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí. Navíc vedl řízení jako řízení sporné, ač mělo být vedeno jako řízení nesporné, a to včetně všech zásad z nesporného řízení vyplývajících. Obecné soudy podle stěžovatele aplikovaly protiústavní právní úpravu, a to především s ohledem na absentující obligatorní dohled ČNB. Podle stěžovatele nelze mít za to, že soulad aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem vyřešil svým nálezem již Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/2005 ze dne 27. března 2008, neboť Ústavní soud v tomto nálezu opakovaně obligatorní dohled ČNB zmiňuje a odkazuje na něj. V této souvislosti zpochybňuje stěžovatel i výši náhrady, která mu za jeho akcie byla přiznána. Stěžovatel konečně namítá, že obecné soudy posoudily nesprávně otázku délky lhůty pro svolání valné hromady, která měla být podle stěžovatele třicetidenní, ne pouze patnáctidenní.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně zjišťování skutkového stavu a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Dovolací soud s poukazem na § 183i až 183n obchodního zákoníku, na svou judikaturu i na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 56/05 ze dne 27. března 2008 vyložil své závěry vztahující se ke lhůtě pro svolání valné hromady, na jejímž pořadu jednání je uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů, k právní úpravě jejich výkupu, shody této úpravy s ústavním pořádkem, jakož i se stanovením a posouzením výše protiplnění za nuceně vykoupené cenné papíry a charakterem řízení před odvolacím soudem vedeném jako řízení nesporné. Též odvolací soud se v odvolacím řízení proti usnesení soudu prvního stupně vypořádal s námitkami stěžovatele ve shodě s právními závěry Nejvyššího soudu, v podrobném odůvodnění svého rozhodnutí zhodnotil skutečnosti, pro které byl důvodně návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady zamítnut a pro které také ve věci samé jeho výrok potvrdil. Soud prvního stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, náležitě zjistil skutkový stav, své rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž se dostatečně vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a tvrzeními stěžovatele. Přes označení účastníků jako žalobce a žalovaný je podle náhledu Ústavního soudu zřejmé, že řízení vedl jako řízení nesporné.

Podle přesvědčení IV. senátu Ústavního soudu tak obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly, stejně jako v typově stejných věcech stěžovatele, které byly projednávány Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1260/10 a sp. zn. IV. ÚS 1494/10, v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a k žádnému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal tento případ, a proto Ústavnímu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru