Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 615/99Nález ÚS ze dne 06.03.2000Presumpce neviny a právo na obhajobu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstříkvazba/vzetí do vazby
Svědek
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 34/17 SbNU 241
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.615.99
Datum vyhlášení29.05.2000
Datum podání09.12.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, čl. 6 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 38 odst.1, § 38 odst.2

293/1993 Sb., § 28


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 615/99 ze dne 6. 3. 2000

N 34/17 SbNU 241

Presumpce neviny a právo na obhajobu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 6. března 2000 v senátě ve věci

ústavní stížnosti AAS, , zastoupeného JUDr. E. K., advokátkou,

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1999, čj. 5

To 411/99-126, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka

řízení, a vedlejších účastníků 1) Městského státního

zastupitelství v Praze, 2) a. s. R., , za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 1999, čj. 5 To

411/99-126, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel uvádí, že tímto

usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená

v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských

a politických právech, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3 odst. 1 Listiny,

čl. 40 odst. 2 v souvislosti s čl. 10 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst.

1 Úmluvy a čl. 36 odst. 2 Listiny. Stěžovatel již totiž na Polici

ČR měl právo na obhájce a ten také měl být přítomen jeho poučení

a vznesení obvinění, vyšetřovatel však odmítl přivolat jím

zvoleného advokáta a pouze pod tlakem proto souhlasil s obhajobou

ex offo. V přípravném řízení vyšetřovatel porušil také ustanovení

§ 28 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších

předpisů, neboť o uvalení vazby nebyl uvědomen zastupitelský úřad

jeho domovského státu. Stěžovatel byl již od počátku přípravného

řízení považován za pachatele trestného činu a v tomto duchu bylo

vedeno i celé řízení, které probíhalo zcela jednostranně

a neobjektivně. Těmito nedostatky v přípravném řízení se

nezabývaly ani obecné soudy, ačkoli na ně byly upozorněny.

Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení

napadeného usnesení.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, odkázal ve svém

vyjádření ze dne 9. 2. 2000 na důvody napadeného rozhodnutí.

Vedlejší účastníci Městské státní zastupitelství v Praze a a.

s. R. se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřili.

Z obsahu spisu 5 T 154/98 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní

soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 18. 6. 1999, čj.

5 T 154/98-91, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu

podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, jehož se

dopustil tím, že dne 15. 6. 1998 v pobočce R. v Praze 1, vložil na

svůj účet částku 1 110,-- USD, omylem však mu bylo vystaveno

potvrzení o vkladu na částku 11 000,-- USD, kteroužto částku

stěžovatel v tentýž den vyzvedl v budově stejné banky, a byl proto

odsouzen podle § 250 odst. 3 trestního zákona k trestu odnětí

svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem výkonu trestu na

zkušební dobu tří let, podle § 53 odst. 1 trestního zákona

k peněžitému trestu ve výši 300 000,-- Kč a k náhradě škody

uvedené bance ve výši 339 500,70 Kč. V důvodech svého rozhodnutí

uvedl obvodní soud, že stěžovatel využil omylu pokladní I. V.,

jejíž výpověď soud považoval, a to také v souladu s dalšími

důkazy, za přesvědčivou. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský

soud v Praze napadeným usnesením tak, že stěžovatelovo odvolání

zamítl, když se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními

závěry soudu prvého stupně a neshledal důvodnými ani námitky

stěžovatele proti způsobu vedení přípravného řízení.

Jakkoli trestní řízení, jehož základní zásady jsou uvedeny

v § 2 trestního řádu, je členěno do několika fází, nemůže žádná

z těchto fází být posuzována izolovaně. Trpí-li tedy kupř.

přípravné řízení nezhojitelnými vadami, nemůže ani řízení před

soudem, pokud se s těmito vadami buď vůbec nebo náležitým způsobem

nevypořádalo, splňovat podmínky nestranného a spravedlivého

procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Tak je

tomu i v projednávané věci, kdy přístup vyšetřovatele

k vyšetřování věci je završen jeho úředním záznamem ze dne 15. 9.

1998, v němž se doslovně uvádí: "V průběhu vyšetřování jsem

prováděl šetření ke zjištění totožnosti tohoto svědka, svědka se

však nepodařilo ztotožnit. Ani v případě jeho ztotožnění

nepředpokládám, že by výpověď tohoto svědka byla věrohodná. Stejně

tak by nebyla věrohodná ani výpověď případného dalšího svědka

ruské příslušnosti." Završen proto, že již při zahájení trestního

stíhání nepostupoval vyšetřovatel v souladu s ustanovením § 38

odst. 1 trestního řádu, jehož účelem je obviněnému umožnit, aby si

obhájce v případech, kdy ho musí mít, nejdříve zvolil sám, a to ve

lhůtě, která je mu k tomu určena. Ze spisu je patrno, že obhájce

byl stěžovateli naopak ustanoven "bez dalšího" a v tentýž den, kdy

stěžovateli bylo sděleno obvinění. Ustanovený obhájce byl sice

přítomen při stěžovatelově výslechu dne 13. 8. 1998, když se

dostavil teprve v průběhu tohoto výslechu, což samo o sobě

naznačuje, jaká musela být jeho znalost projednávané věci, když

tento zástupce během výslechu nepoložil jedinou otázku. Již

v dalším protokolu ze dne 14. 8. 1998 stěžovatel uvádí, že se

k věci vyjadřovat nechce, neboť celou záležitost probere se svým

obhájcem. Stejně tak při vzetí stěžovatele do vazby, z níž později

byl propuštěn, nebylo respektováno ustanovení § 28 zákona č.

293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, podle

kterého cizince je bezprostředně po přijetí do vazby nutno poučit

o jeho právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad

státu, jehož je státním občanem. Po podání žaloby se stěžovatelem

již zvolená obhájkyně JUDr. E. K. obrátila na Obvodní soud pro

Prahu 1 dopisem ze dne 12. 10. 1998, v němž vyslovuje vážné

pochybnosti o dosavadním způsobu vyšetřování diskriminujícím osoby

ruské národnosti a navrhuje výslech dalších svědků této národnosti

a následně dopisem ze dne 30. 10. 1998 obsahujícím návrh vyloučit

z trestního řízení pro podjatost vyšetřovatele kpt. S., a to

z důvodů, jež jsou zde podrobně rozvedeny. Všechny tyto relevantní

momenty ponechalo bez povšimnutí nejen státní zastupitelství, ale

i obecné soudy, ačkoli jim muselo být zjevno, že přístup

vyšetřovatele je v daném případě evidentně diskriminující, když

vyšetřovatel navíc v již konstatovaném záznamu předjímá závěry

příslušející pouze obecným soudům. Přípravné řízení bylo tímto

postupem vyšetřovatele posunuto do roviny, kdy stěžovatel byl ve

skutečnosti považován za vinného ještě před tím, než došlo k jeho

pravomocnému odsouzení, přičemž ani další orgány činné v trestním

řízení nevyvodily z tohoto faktu nezbytné závěry.

Ústavní soud proto ze všech uvedených důvodů pro porušení čl.

36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy

ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm.

a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 6. března 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru