Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 615/01Nález ÚS ze dne 28.06.2002Rozhodování Národního bezpečnostního úřadu o nevydání osvědčení k seznamování se s utajovanými skutečnostmi

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkochrana utajovaných informací
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 82/26 SbNU 337
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.615.01
Datum vyhlášení11.07.2002
Datum podání23.10.2001
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 26 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

148/1998 Sb., § 23, § 36 odst.3, § 73 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 615/01 ze dne 28. 6. 2002

N 82/26 SbNU 337

Rozhodování Národního bezpečnostního úřadu o nevydání osvědčení k seznamování se s utajovanými skutečnostmi

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti Mgr. M. L.,

proti oznámení Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 6. 2001,

čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, a rozhodnutí Národního bezpečnostního

úřadu ze dne 17. 8. 2001, čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, za účasti

Národního bezpečnostního úřadu jako účastníka řízení, takto:

Oznámení Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 6. 2001,

čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, a rozhodnutí Národního bezpečnostního

úřadu ze dne 17. 8. 2001, čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá,

s odvoláním na porušení čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora

označených rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen

"NBÚ") o nevydání osvědčení k seznamování se s utajovanými

skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 36 zákona č. 148/1998 Sb.,

o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve

znění pozdějších předpisů.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že je příslušníkem

Policie ČR a s ohledem na své pracovní zařazení přichází do styku

s utajovanými skutečnostmi. Bezpečnostní prověrka II. stupně byla

NBÚ zahájena 6. května 1999 a dne 11. června 2001 mu bylo zasláno

oznámení, čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, o nesplnění podmínek pro vydání

osvědčení. Stěžovatelem podanou stížnost ředitel NBÚ po

přezkoumání průběhu a vyhodnocení bezpečnostní prověrky

rozhodnutím ze dne 17. 8. 2001, čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, zamítl.

Stěžovatel byl s ohledem na uvedená rozhodnutí převeden na jinou

práci, kde nepřichází do styku s utajovanými skutečnostmi pro

příslušný stupeň utajení. Ztratil tak možnost pracovat ve své

dosavadní funkci a vykonávat povolání, které si zvolil zcela

svobodně v souladu s ustanovením čl. 26 odst. 1 Listiny. Za

zásadní pak stěžovatel považuje tu skutečnost, že podle ustanovení

§ 36 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných skutečností NBÚ

v oznámení neuvádí důvody nevydání osvědčení, a stěžovatel si sám

není vědom skutečnosti, že by některou z podmínek uvedených v §

18 tohoto zákona nesplňoval, a nemá ani možnost posoudit

a zjistit, z jakého důvodu mu osvědčení nebylo vydáno. Výčet

bezpečnostních rizik, uvedený v ustanovení § 23 odst. 2 zákona

o ochraně utajovaných skutečností, je přitom výčtem

demonstrativním a stěžovatel má za to, že mezi tato rizika mohou

spadat, resp. mohou být, při prověřování způsobilosti předmětem

zájmu příslušných orgánů i skutečnosti, které jsou základními

právy a svobodami podle Listiny. Rozhodnutí o vydání či nevydání

osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi je rozhodnutím,

týkajícím se základních práv a svobod podle Listiny, z čehož

vyplývá, že vyloučení soudního přezkumu v daném případě je

nezákonné a odporuje ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny. Stěžovatel

tak dovozuje, že postupem Národního bezpečnostního úřadu mu bylo

odňato právo na jakoukoliv právní ochranu a napadenými

rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručovaná čl. 26

odst. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny, a navrhuje, aby Ústavní soud

tato rozhodnutí zrušil.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal

vyjádření Národního bezpečnostního úřadu, který ve svém obsáhlém

vyjádření nejprve rekapituloval postup daného případu. K osobě

stěžovatele požádal NBÚ o provedení prověrky dne 28. 4. 1999

ředitel Policie ČR, Služby policie pro odhalování korupce

a závažné trestné činnosti. Na základě dodaných podkladových

materiálů a zjištění NBÚ provedl NBÚ se stěžovatelem pohovor a po

vyhodnocení zjištěných skutečností dospěl NBÚ dne 11. 6. 2001

k závěru, že stěžovateli není možné osvědčení pro stupeň utajení

"Důvěrné" vydat. Stěžovatel podal proti rozhodnutí o nevydání

osvědčení stížnost, kterou ředitel NBÚ zamítl. V další části

vyjádření vyslovuje NBÚ nesouhlas se stěžovatelovým tvrzením

o porušení čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť má za to, že stěžovatel

zaměňuje pojem "funkce", co do konkrétního funkčního zařazení

v rámci druhu práce, s pojmem "povolání", který je obsahově širší

než pojem "funkce". Stěžovatel může být po nevydání osvědčení

zařazen k výkonu práce na takové funkci či služebním zařazení, kde

není potřebné vyžadovat osvědčení vydané NBÚ. Dále NBÚ namítá, že

nevydání osvědčení nelze samo o sobě považovat za protiprávní

zásah do práv stěžovatele. NBÚ postupoval při provádění

bezpečnostní prověrky podle právního předpisu a omezení výkonu

určitých pracovních (služebních) činností není svévolí správního

orgánu ani zákonodárce a odpovídá nezadatelnému právu státu na

ochranu jeho zájmů a též povinnosti státu poskytnout ochranu těch

zájmů mezinárodních, k nimž se smluvně zavázal. Rovněž tvrzené

porušení základních práv, zaručených v čl. 36 odst. 2 Listiny,

spatřované v tom, že NBÚ nesděluje důvody, pro něž nebylo

osvědčení vydáno, považuje NBÚ za irelevantní, neboť NBÚ podle

zákona nepřísluší uvádět důvody, pro něž nebylo osvědčení vydáno.

K přezkoumání těchto konkrétních důvodů není dosud oprávněn ani

obecný soud a s odkazem na nález Ústavního soudu ve věci, sp. zn.

I. ÚS 738/2000 nepřísluší toto ani Ústavnímu soudu. Rovněž

stěžovatelovo tvrzení, že vydání či nevydání osvědčení je

rozhodnutím týkajícím se základních práv a svobod, aniž by

stěžovatel tuto myšlenku dále specifikoval, NBÚ rozhodně odmítá,

neboť přístup k utajovaným skutečnostem není jedním za základních

lidských práv. Pokud stěžovatel uvádí, že považuje za "nezákonné"

vyloučení soudního přezkumu v daném případě, v čemž spatřuje

rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny, a že mu bylo postupem NBÚ

odnímáno právo na jakoukoliv právní ochranu, pak NBÚ namítá, že

postupoval podle zákona, poučil stěžovatele o jeho právech,

a nijak ho v jeho právech neomezoval. V závěru vyjádření zastává

NBÚ názor, že stěžovatel neprokázal, v čem a jakým způsobem došlo

postupem ex lege k tvrzenému porušení jeho základních práv,

a navrhuje proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

Ústavní stížnost je důvodná.

Při posuzování ústavní stížnosti nemohl senát Ústavního soudu

stížnost projednávající nepřihlédnout k faktu, že plénum Ústavního

soudu nálezem ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 (č.

322/2001 Sb.), zrušilo v zákoně č. 148/1998 Sb., o ochraně

utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění

pozdějších předpisů, ustanovení § 23 odst. 2 ve slově "zejména",

ustanovení třetí věty § 36 odst. 3 a ustanovení § 73 odst. 2 pro

jejich protiústavnost, byť vykonatelnost tohoto nálezu byla

odložena ke dni 30. 6. 2002. Z obecných závěrů, obsažených

v odůvodnění tohoto derogačního plenárního nálezu, vycházel

Ústavní soud i při posuzování dané ústavní stížnosti.

Stěžovatelovy námitky vyslovené k napadeným rozhodnutím NBÚ

se dotýkají aplikace těch ustanovení zákona o ochraně utajovaných

skutečností, která byla výše uvedeným derogačním nálezem Ústavního

soudu zrušena. Jde o námitku, že NBÚ při provádění bezpečnostní

prověrky vycházel z demonstrativního výčtu bezpečnostních rizik,

uvedených v ustanovení § 23 zákona o ochraně utajovaných

skutečností, mezi něž tak mohly být zahrnuty i ústavními zákony

chráněná základní práva a svobody. Jak shledal Ústavní soud ve

shora zmíněném derogačním nálezu, takto demonstrativně stanovený

okruh bezpečnostních rizik nesplňuje princip předvídatelnosti

zákona a není možné akceptovat uplatnění jakéhokoliv, i domnělého,

a nikoliv reálného bezpečnostního rizika, které není v zákoně

uvedeno. NBÚ přitom podle ustanovení třetí věty § 36 odst. 3

zákona o ochraně utajovaných skutečností nepříslušelo uvádět

v oznámení důvody nevydání osvědčení, přitom i toto ustanovení

zákona bylo citovaným derogačním nálezem Ústavního soudu z důvodů

podrobně v něm rozvedených jako protiústavní zrušeno. Konečně pak

pro rozpor s čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 4 Ústavy ČR bylo zrušeno

i ustanovení § 73 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných

skutečností, které vylučovalo v případě nevydání osvědčení možnost

soudního přezkumu, kteroužto námitku stěžovatel v ústavní

stížnosti rovněž vznášel.

Za daných okolností, kdy ústavní stížností napadená

rozhodnutí neobsahovala důvody nevydání osvědčení, a stěžovatel

neměl možnost se za tehdy platné právní úpravy náležitě bránit

návrhem jejich soudního přezkumu, tak s odkazem na závěry

podrobně rozvedené v plenárním nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000,

musel Ústavní soud i v řízení o nyní posuzované ústavní stížnosti

učinit závěr, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do práv

stěžovatele, zaručovaných čl. 36 odst. 2 Listiny, a ve svých

důsledcích i do práv, zaručovaných čl. 26 odst. 1 Listiny.

Z uvedených důvodů proto Ústavní soud napadené oznámení

Národního bezpečnostního úřadu ze dne 11. 6. 2001, čj.

856/2001-NBÚ/PFO-1, a rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze

dne 17. 8. 2001, čj. 856/2001-NBÚ/PFO-1, podle § 82 odst. 3 písm.

a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 28. června 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru