Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 609/03Usnesení ÚS ze dne 27.09.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2004:4.US.609.03
Datum podání28.11.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 134 odst.2, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 609/03 ze dne 27. 9. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph. D., ve věci P.. J., zastoupeného Mgr. P. Z., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. 3 To 154/2003 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2003, č. j. 48 T 1/2003-595,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na opravu protokolace, a následně byla zamítnuta i stížnost proti usnesení, jímž byl návrh na opravu protokolace zamítnut a tvrdil, že těmito rozhodnutími vydanými v trestní věci, v níž má postavení obžalovaného, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo garantované "čl. 6 odst. 3 písm. d)" Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel uvedl, že napadená usnesení nesou stopy libovůle a protože "nejsou adhezní ke zcela určitě zjištěnému skutkovému ději, jde o usnesení, která nerespektují trestní řád jako základní procesně právní předpis". V konečném důsledku se takové usnesení podle stěžovatele posouvají i do polohy protiústavní, zejména z hlediska nároku trestně stíhané osoby na spravedlivé posouzení její věci.

Dotazem u Vrchního soudu v Praze Ústavní soud ověřil, že ve věci, v níž došlo k vydání napadených usnesení, stále probíhá řízení před obecnými soudy a na den 12. 10. 2004 je nařízeno u Vrchního soudu v Praze veřejné zasedání.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po pravomocném rozhodnutí o věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu (zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení) jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel ústavní stížností napadl postup obecného soudu týkající se protokolace hlavního líčení a dalších otázek, jež souvisejí s organizací a vedením trestního řízení, které v době projednání ústavní stížnosti stále není pravomocně skončeno. Stěžovatel nepoukázal na příčinnou souvislost namítané vady ve vedení řízení s podstatou projednávané trestní věci. O tom, zda o stěžovatelově vině či nevině bylo rozhodnuto způsobem, který neporušuje jeho základní práva a svobody, bude moci být v předmětné věci rozhodováno až po jejím pravomocném skončení. Ostatně stejně tomu bylo i v nálezu ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. III. ÚS 628/2000 (trvale dostupný pod touto sp. zn. na www.judikatura.cz), jehož právní věty byly citovány v ústavní stížnosti. Ústavní soud, považuje za nutné zdůraznit, že nikterak nezlehčuje důležitost náležité protokolace pro vydání spravedlivého rozhodnutí o vině, a to s přihlédnutím k tomu, že má z vlastní rozhodovací činnosti poznatky o občasném podceňování významu náležité protokolace (srov. např. nález ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01; www.judikatura.cz). Ústavní soud je přesvědčen, že obecné soudy v řízení o opravných prostředcích, přihlédnou (pokud se tak již nestalo) ke skutečnostem tvrzeným v ústavní stížnosti, a pokud je shledají oprávněnými, budou na ně příslušným způsobem reagovat. Také obecné soudy jsou totiž povinny poskytovat ochranu základním právům a svobodám (čl. 4 Ústavy ČR).

Jak vyplývá z argumentace uvedené shora, má Ústavní soud zato, že na podkladě tvrzení obsažených v projednávané v ústavní stížnosti lze potenciální zásah do základního práva posoudit až v kontextu celého řízení a jeho výsledku. Případný zásah do základních práv a svobod stěžovatele je totiž podle Ústavního soudu reparovatelný v dalších fázích řízení. Jinými slovy, zásah Ústavního soudu ve fázi, v níž se řízení před obecnými soudy nachází, by byl v dané věci - z důvodů vyložených shora - předčasným a nepřípustným.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. září 2004

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru