Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 607/07 #1Nález ÚS ze dne 16.10.2007Náhrada nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stano... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
Clo
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 163/47 SbNU 161
EcliECLI:CZ:US:2007:4.US.607.07.1
Datum vyhlášení13.11.2007
Datum podání08.03.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 39 odst.2, § 60 odst.7

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Rozhodnutí, kterým soud úspěšnému účastníkovi nepřizná náhradu nákladů řízení, nesmí být zatíženo libovůlí. Nepřiznání náhrady nákladů zastoupení z důvodu jejich uhrazení v jiném řízení bylo v dané věci v rozporu s § 60 soudního řádu správního, i v rozporu s očekáváním, které svým postupem vyvolal u účastníka řízení soud. Tím zasáhl do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele R. D. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 16. října 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech výrok II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007 č.j. 5 Ca 188/2005-42.

Narativní část

Stěžovatel se správní žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení sedmnácti rozhodnutí celního ředitelství. Městský soud vyloučil jednotlivá rozhodnutí k samostatnému projednání s ohledem na jejich „specifika“. V dané věci vyhověl stěžovateli a zrušil jedno z napadených rozhodnutí. Nepřiznal však náhradu nákladů zastoupení, a to z důvodu jejich přiznání v jiné věci a neúčelnosti podané repliky.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud odkázal na předchozí rozhodnutí ve věci stěžovatele I. ÚS 462/07 ze dne 7. června 2007, II. ÚS 459/07 ze dne 7. srpna 2007 či III. ÚS 458/07 ze dne 2. srpna 2007.

V dané věci stěžovatel přizpůsobil své další procesní úkony očekávání, jež bylo vyvoláno postupem městského soudu. Vyloučením jednotlivých rozhodnutí k samostatnému projednávání vytvořil městský soud u stěžovatele očekávání účelnosti důslednějšího zkoumání jednotlivých rozhodnutí a činění dalších procesních úkonů k nim. Tím vznikly stěžovateli dodatečné náklady. Městský soud svým postupem rovněž nevylučoval účelnost dalších úkonů, které stěžovatel v rámci řízení učinil (repliky, upozornění na jiné soudní rozhodnutí).

Ústavní soud v této souvislosti připomněl zásadu důvěry jednotlivce v akty veřejné moci. Orgány veřejné moci musí přihlížet k tomu, jaká očekávání svým postupem a činností vyvolaly. V dané věci městský soud odmítl přiznat stěžovateli náhradu nákladů zastoupení, neboť ta mu byla přiznána v jiném ze samostatných řízení. Tento argument přitom neměl oporu v zákoně a byl neočekávatelný z hlediska předchozího postupu, čímž městský soud vykročil z mezí, v nichž lze vykonávat státní moc podle čl. 2 odst. 2 Listiny. Zároveň tím fakticky přiznal neúčelnost samotného vyloučení k samostatnému projednávání a činění samostatných úkonů pro jednotlivá řízení. Sám přitom takovýto postup, a tím i vznik dalších nákladů na straně stěžovatele, vyvolal. Uvedeným postupem tak zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Vlasta Formánková. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 607/07 ze dne 16. 10. 2007

N 163/47 SbNU 161

Náhrada nákladů zastoupení při vyloučení věci k samostatnému projednání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 16. října 2007 sp. zn. IV. ÚS 607/07 ve věci ústavní stížnosti R. D. proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007 č. j. 5 Ca 188/2005-42 o nákladech řízení.

I. Postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007 č. j. 5 Ca 188/2005-42 porušeno základní právo navrhovatele garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

II. Uvedený výrok se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to postupem, který byl v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo rozhodnutí Celního ředitelství Praha č. j. 10874/03-21/13 ze dne 22. března 2005 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení (výrok I.). Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 2 000 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že sice mu soud napadeným rozhodnutím vyhověl, ale přiznal mu na náhradu nákladů částku, která představovala pouze soudní poplatek spojený s podáním správní žaloby. Výrok o nákladech nevycházel ze skutečného stavu věci, kdy vzhledem k opakovanému jednání bylo ke stejným případům vydáno celkem 17 rozhodnutí Celního úřadu Benešov. Každé rozhodnutí jednotlivě pak stěžovatel napadl odvoláními, o nichž rozhodlo Celní ředitelství Praha samostatnými rozhodnutími. V důsledku této situace si stěžovatel zajistil právní zastoupení k podání samostatných správních žalob, a to s ohledem na individuální okolnosti každého případu. Právní zástupce podal za účelem hospodárnosti a efektivnosti jednu správní žalobu proti všem sedmnácti rozhodnutím celního ředitelství, přičemž nechal na zvážení soudu, zda věc projedná společně (§ 39 soudního řádu správního, dále jen "s. ř. s.").

4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2005 č. j. 5 Ca 151/2005-16 došlo k vyloučení přezkumu jednotlivých rozhodnutí k samostatnému projednání. Na základě výzvy soudu byl zaplacen soudní poplatek ke každému případu jednotlivě. Následně byla k věci vedené pod sp. zn. 5 Ca 188/2005, jíž se tato ústavní stížnost týká, učiněna samostatná podání. Přes samostatná podání a další úkony právního zástupce nepřiznal soud náhradu nákladů za právní zastoupení. Toto rozhodnutí soud neodůvodnil, pouze odkázal na úhradu přiznání nákladů na právní zastoupení v jiném případě, ve věci vedené pod sp. zn. 5 Ca 151/2005.

5. Stěžovatel měl plný úspěch ve věci, přesto mu nebyla přiznána plná náhrada nákladů. Takový postup však nemá oporu v zákoně. Výjimečně může soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o nepřiznání náhrady nákladů (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). V daném případě tato okolnost nenastala tím spíše, že právě stěžovatel navrhoval projednání o všech návrzích ve společném řízení.

6. V uvedeném postupu stěžovatel shledal zkrácení ve svém právu na spravedlivý proces. Odkázal přitom i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 a sp. zn. III. ÚS 176/96 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, svazek 6, nález č. 89).

7. S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil, a současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, od něhož nelze očekávat další objasnění věci.

8. Za účastníka řízení, Městský soud v Praze, se vyjádřila předsedkyně senátu 5 Ca. Ta zrekapitulovala a vysvětlila postup soudu v projednávané věci s tím, že rozhodování ve společném řízení by vedlo k nepřehlednosti rozhodnutí. Náklady řízení však, s výjimkou soudního poplatku, vycházely z jednoty správních žalob, a náklady na právní zastoupení proto přiznal pouze ve věci sp. zn. 5 Ca 151/2005. Účastník je proto přesvědčen, že jeho postup byl správný a že stěžovatel nebyl ve svých právech zkrácen. Současně účastník řízení oznámil, že souhlasí s upuštěním od ústního projednání ústavní stížnosti.

9. Vyjádření účastníka neobsahovalo žádné skutečnosti mající vliv na rozhodování soudu, a proto nebylo stěžovateli k případné replice zasíláno.

10. Ústavní soud vyzval k vyjádření žalované Celní ředitelství Praha jako vedlejšího účastníka řízení, avšak ředitelství ve stanovené lhůtě na výzvu Ústavního soudu nijak nereagovalo při poučení, že jeho nečinnost bude považována za vzdání se vedlejšího účastenství.

11. Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s upuštěním od ústního jednání, a vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v dané věci upuštěno.

II.

12. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 81/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, usn. č. 22).

13. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům, pod jejichž ochranou jsou podle čl. 4 Ústavy České republiky rovněž základní práva a svobody. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V daném případě však Ústavní soud stěžovatelem namítané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny shledal.

III.

14. Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že stěžovatel napadl popsaný postup Městského soudu v Praze i v ostatních shodných případech v samostatných ústavních stížnostech.

15. K projednávané věci si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 188/2005. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i s obsahem spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

16. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je rozhodnutí o nákladech řízení integrální součástí řízení. Rozhodnutím o nákladech řízení může být zasaženo do práva na spravedlivý proces, např. postupem, jenž je extrémním či neočekávatelným vybočením z postupu, jenž lze na základě obsahu pravidel řízení očekávat (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 455/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 57).

17. Městskýsoud v Praze svým rozhodnutím o vyloučení jednotlivých věcí k samostatnému projednání vzbudil ve stěžovateli přesvědčení, že o každém rozhodnutí Celního ředitelství Praha bude soud rozhodovat, i s ohledem na reálné odlišnosti, přísně individuálně tím spíš, že právě stěžovatel navrhl, aby Městský soud v Praze projednal všechny případy společně. Rozhodnutí soudu vedlo ke specifikování odlišností všech případů bez ohledu na společné rysy. Samostatná jednotlivá řízení vedla k samostatným posouzením a tedy i k samostatným výlohám u každé jednotlivé správní žaloby. Závěry Městského soudu v Praze byly založeny na předpokladu, že osamostatněním jednotlivých věcí nemohou stěžovateli vzniknout jiné náklady než příslušný soudní poplatek. Pokud Městský soud v Praze k této individualizaci každé správní žaloby, kterou sám vyvolal, nepřihlédl při rozhodování o nákladech řízení, které navíc nemá oporu v žádném ustanovení s. ř. s., jednal v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

18. Městskýsoud v Praze v projednávané věci tím, že nepřiznal stěžovateli za provedené úkony žádnou náhradu nákladů právního zastoupení s odůvodněním, že tato náhrada nákladů již byla přiznána v jiném řízení, vykročil z mezí určených pro výkon státní moci, zaručených v čl. 2 odst. 2 Listiny. Použil přitom postup mimo zákonem stanovený rámec a současně nelogický. Tím zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny.

19. S ohledem na skutečnost, že účastníci řízení o ústavní stížnosti jsou totožní i u ostatních ústavních stížností, odkazuje pro stručnost čtvrtý senát Ústavníhosoudu v podrobnostech na předchozí rozhodnutí, např. sp. zn. I. ÚS 462/07 ze dne 7. června 2007, sp. zn. II. ÚS 459/07 ze dne 7. srpna 2007 či sp. zn. III. ÚS 458/07 ze dne 2. srpna 2007 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 94, svazek 46, nálezy č. 123 a 120).

20. V projednávané věci tedy shledal čtvrtý senát Ústavníhosoudu stěžovatelem tvrzené pochybení soudu, a proto v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu napadený výrok zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru