Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 597/18 #1Nález ÚS ze dne 09.10.2018K formálnímu pochybení soudu při rozhodování o odvolání v trestním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Hodonín
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /specif... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Odvolání
trestná činnost
Trestní řízení
Doprava
kasace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 168/91 SbNU 117
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.597.18.1
Datum vyhlášení29.10.2018
Datum podání14.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.7, § 253, § 257, § 258, § 266, § 2 odst.5, § 2 odst.6

40/2009 Sb., § 143


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


O odvolání v trestním řízení nemůže dle trestního řádu odvolací soud rozhodnout tak, že zruší jen výrok o náhradě škody, aniž by rozhodl o odvolání proti výrokům o vině a o trestu, pokud se stěžovatel odvolal i proti těmto výrokům; opačný postup zakládá rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 9. 10. 2018 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele R. B. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, č. j. 3 Tdo 1305/2017-19, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 5 To 148/2017-530, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Okresní soud v Hodoníně (dále jen „okresní soud“) uznal rozsudkem stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku, a odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních; uvedený rozsudek Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) usnesením zrušil a věc vrátil k novému projednání okresnímu soudu, který po druhé rozhodl stejně. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným usnesením zrušil výrok o náhradě škody. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl, a tak se stěžovatel obrátil se svou stížnosti na Ústavní soud.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek okresního soudu odvoláním, v němž brojil proti výroku o vině, a v souvislosti s tím i proti výroku o trestu, což podrobně odůvodnil. O odvolání však krajský soud nerozhodl způsobem předvídaným trestním řádem, podle kterého odvolací soud odvolání zamítne, odmítne nebo napadené rozhodnutí zruší zcela nebo z části, ale rozhodl tak, že zrušil pouze výrok o náhradě škody. Podle Ústavního soudu není možné, aby odvolací soud zrušil samostatně právě jen výrok o náhradě škody, aniž by rozhodl o odvolání proti výrokům o vině a o trestu. Krajský soud se tak dopustil formálního pochybení, čímž byl stěžovatel zkrácen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto rozhodnutí Nejvyššího soudu i krajského soudu zrušil a věc se tak vrací krajskému soudu, který bude rozhodovat o odvolání stěžovatele. Nadto Ústavní soud upozornil krajský soud, aby v rámci odvolacího řízení zvážil, do jaké míry nalézací soud respektoval důvody, pro které byl původní rozsudek zrušen.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jaromír Jirsa. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 597/18 ze dne 9. 10. 2018

N 168/91 SbNU 117

K formálnímu pochybení soudu při rozhodování o odvolání v trestním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti R. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Kovářem, advokátem se sídlem v Praze 12, Krouzova 3041, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, č. j. 3 Tdo 1305/2017-19, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 5 To 148/2017-530, a proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. března 2017, č. j. 2 T 109/2015-471, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně jako účastníků řízení, takto:

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, č. j. 3 Tdo 1305/2017-19, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2017, č. j. 5 To 148/2017-530, se zrušují.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Hodoníně uznal rozsudkem ze dne 20. října 2015, č. j. 2 T 109/2015-471, stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odst. 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku, a odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních; uvedený rozsudek Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. ledna 2016, č. j. 5 To 468/2015-390, zrušil a věc vrátil k novému projednání.

2. Ve výroku označeným rozsudkem uznal Okresní soud v Hodoníně stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku, a odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně napadeným usnesením zrušil výrok o náhradě škody; Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatele odmítl.

3. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), popisuje okolnosti, pro které byl uznán vinným a odsouzen, namítá, že soudy dostatečně nezohlednily zákonem stanovenou přednost železniční dopravy, že hlavní příčinou nehody bylo nezodpovědné chování poškozeného a dále, jak je patrné i ze znaleckého posudku znalce z oboru železniční dopravy, že i náraz při nižší rychlosti (10 kmh-1) by měl fatální následky. Stěžovatel opakovaně namítá, že soudy pominuly princip omezené důvěry v dopravě, je přesvědčen, že při rozhodování porušily jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

4. Ústavnímu soudu bylo k věci doručeno vyjádření Základní organizace Odborové organizace Federace strojvůdců České republiky, hájící stěžovatele a konstatující formalistický přístup soudů k podání této organizace učiněné podle § 2 odst. 7 trestního řádu (č. l. 520 a násl.).

5. Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 2 T 109/2015, a vyžádal vyjádření účastníků řízení. Za Nejvyšší soud se vyjádřil předseda senátu 3 Tdo, který uvedl, že stěžovatel opakuje své námitky užité již dříve v řízení, s nimiž se obecné soudy vypořádaly, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. Předseda senátu 5 To Krajského soudu v Brně odkázal na napadené usnesení, soudce Okresního soudu v Hodoníně se k ústavní stížnosti nevyjádřil. S ohledem na obsah vyjádření Ústavní soud tato stěžovateli k případné replice nezasílal.

6. Ústavní soud trvale opakuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do rozhodování soudů zasahovat. Uvedená zásada je prolomena tehdy, vybočí-li obecné soudy z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky] a zjistí-li Ústavní soud porušení ústavních procesních principů, především tzv. práva na spravedlivý proces, což v daném případě nastalo.

7. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek nalézacího soudu odvoláním (č. l. 481 - 487), v němž brojil proti výroku o vině, a v souvislosti s tím i proti výroku o trestu, což podrobně odůvodnil. O odvolání však Krajský soud v Brně nerozhodl způsobem předvídaným trestním řádem, podle kterého odvolací soud odvolání zamítne (§ 266, 253 odst. 1 a 2), odmítne (§ 253 odst. 3 a 4) nebo napadené rozhodnutí zruší zcela nebo z části (§ 257, 258), ale rozhodl tak, že zrušil pouze výrok o náhradě škody. Podle Ústavního soudu není možné, aby odvolací soud zrušil samostatně právě jen výrok o náhradě škody, aniž by rozhodl o odvolání proti výrokům o vině a návazně i o trestu.

8. Podle čl. 90 Ústavy České republiky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (obdobně i čl. 40 odst. 1 Listiny). Pravomoc soudu rozhodnout je nezadatelná a v rámci přezkumu se jí nemůže soud zprostit, obrátil-li se na něj účastník řízení v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny, domáhaje se svých práv zákonem předvídaným postupem.

9. V uvedené situaci musí Ústavní soud zrušit napadená usnesení Nejvyššího soudu i Krajského soudu v Brně, který nově rozhodne o odvolání stěžovatele - do té doby je rozhodování o ústavní stížnosti předčasné. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud měl k dispozici spis Okresního soudu v Hodoníně a seznámil se s jeho obsahem, považuje za nezbytné upozornit Krajský soud v Brně, aby v rámci odvolacího řízení zvážil, do jaké míry nalézací soud respektoval důvody, pro které byl původní rozsudek zrušen. Krajský soud v usnesení ze dne 13. ledna 2016 například zmínil odvolací námitku spočívající v záměně osoby, která se dopustila dvou dopravních přestupků - stěžovatel tehdy namítal, že se netýká jeho, ale poškozeného - přesto okresní soud v napadeném rozsudku, v části věnované výši uloženého trestu, znovu uvádí, "...že nebyl dosud projednáván pro přestupek, vyjma dvou výše uvedených méně závažných přestupků na úseku dopravy". Jak je přitom z evidenční karty řidiče stěžovatele (č. l. 297) a poškozeného (č. l. zřejmé) patrné, je to právě stěžovatel, kdo "nemá záznam".

10. Krajský soud v Brně by měl též posoudit odst. 3 na str. 7 napadeného rozsudku, podle kterého nalézací soud hodnotil relevantní důkazy, "a to zejména znalecký posudek znalce Ing. Františka Kropáče, Ph.D. z oboru dopravy", přestože právě k tomuto znaleckému posudku Krajský soud v Brně ve zrušujícím usnesení ze dne 13. ledna 2016 uvedl "...že za situace, kdy se v daném případě jedná v podstatě o železniční nehodu, není možné, aby se soud spokojil se znaleckým posudkem znalce z oboru městské a silniční dopravy, kdy je nutné, aby se znalec vyjádřil například k mechanismu brždění a brzdným drahám vlakové soupravy, které se samozřejmě diametrálně odlišují od silničních vozidel..." (č. l. 392, čtvrtý odstavec). Následně pak bude úkolem Krajského soudu v Brně zvážit, do jaké míry se napadený rozsudek (druhý odstavec na str. 7 - závěry znalce z oboru železniční dopravy Ing. Jiřího Morčinka) vypořádává se znaleckým posudkem a do jaké míry koreluje se závěry znalce na č. l. 453 verte.

11. V neposlední řadě by měl odvolací soud zohlednit i námitky uplatněné stěžovatelem v dovolání, ale i v ústavní stížnosti, vztahující se k principu omezené důvěry v dopravě (viz též nálezy sp. zn. II. ÚS 215/99, III. ÚS 2065/15 či IV. ÚS 3159/15).

12. Ústavní soud nechce v žádném případě předjímat rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť rozhodným důvodem vydání tohoto kasačního nálezu je formální pochybení odvolacího soudu.

13. Za daného stavu věci Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu zrušil napadená usnesení zkracující stěžovatele v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 1 Listiny.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. října 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru