Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 592/2000Nález ÚS ze dne 07.01.2002Postup soudů při odstraňovaní vad podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpoučení
Správní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 1/25 SbNU 3
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.592.2000
Datum vyhlášení17.01.2002
Datum podání03.10.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 4 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 43, § 250p


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 592/2000 ze dne 7. 1. 2002

N 1/25 SbNU 3

Postup soudů při odstraňovaní vad podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě ve věci ústavní stížnosti 1)

Ing. J. L-ové, 2) J. R-ové, 3) V. R., proti usnesení Krajského

soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 22 Ca 160/2000, za

účasti Krajského soudu v 0stravě, jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2000, sp.

zn. 22 Ca 160/2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující formální podmínky

stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, odst. 2; § 72 odst.

1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů], se stěžovatelé, s odvoláním

na porušení jejich ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 11 odst.

1, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina"), domáhali zrušení shora označeného rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě, kterým byl dle § 250p zákona č.

99/1963 Sb., v tehdy platném znění (dále jen "o.s.ř."), odmítnut

opravný prostředek, směřující do rozhodnutí Okresního úřadu

v Třebíči, okresního pozemkového úřadu, ze dne 9. 2. 1996, čj. POZ

111/5189/92-Du/P1/Ko, jímž bylo mimo jiné určeno vlastnické právo

Ing. J. D. k nemovitostem, v uvedeném rozhodnutí blíže označeným.

Opravný prostředek byl ve vztahu ke stěžovatelům odmítnut z toho

důvodu, že tito poté, co krajský soud neakceptoval plné moci

k právnímu zastupování udělené Mgr. K. L., ani po písemné výzvě,

nepředložili řádné plné moci opravňující ho k podání opravného

prostředku a zastupování v přezkumném řízení dle části páté hlavy

třetí o.s.ř.

Stěžovatelé obecnému soudu zejména vytýkají nezohlednění té

skutečnosti, kdy stěžovatelky 1) a 2) udělily Mgr. K. L. plné moci

v listině nazvané "Informování účastníků řízení o přiznání

vlastnictví k nemovitostem", v níž je výslovně uvedeno, že

"udělují plnou moc pro zastupování ve shora uvedené věci" (sc.

"jako účastníci řízení z titulu zdědění nároku na vydání

nemovitosti v k.ú. L., a to nemovitostí uvedených ve výrokové

části nepravomocného rozhodnutí OÚ Třebíč, čj. POZ

111/5189/92-Du/P1/Ko, ze dne 9. 2. 1997"; správně zde mělo být

uvedeno 9. 2. 1996, což ovšem nebylo v daném případě neakceptování

plné moci důvodem zmíněné výzvy). Věc je, jak uvádějí v odůvodnění

ústavní stížnosti, zcela jasně označena ve výrokové části

rozhodnutí Okresního úřadu v Třebíči. Stěžovatel 3) udělil

obsahově shodnou plnou moc, opravňující Mgr. K. L. k jeho

zastupování ve věci po J. R., kdy se (slovy této plné moci) "jedná

o přiznání vlastnictví k nemovitostem, které jsou předmětem řízení

pozemkového úřadu v Třebíči pod čj. POZ 111/5189/92-Du/P1/Ko".

S poukazem na tyto plné moci dovozují, že z nich nevyplývá, že by

byly uděleny pouze pro zastupování před Okresním úřadem v Třebíči,

nýbrž z jejich obsahové stránky je zřejmé, že byly uděleny ke všem

úkonům, které mají vést k přiznání vlastnictví k zemědělským

nemovitostem, jež jsou předmětem řízení, kteréžto končí vydáním

pravomocného rozhodnutí, z čehož lze dovodit, že byly uděleny

i k podání opravného prostředku, když teprve rozhodnutím o něm je

řízení pravomocně skončeno. Krajský soud porušil v případě jejich

restituční věci právo na spravedlivý proces nedostatečnou výzvou

k odstranění vady podání, a to absencí poučení o procesních

právech a povinnostech účastníků, neboť pokud shledal předložené

plné moci vadnými, měl postupovat způsobem uvedeným v § 43

o.s.ř., především stěžovatele poučit, že nebude-li podání opraveno

nebo doplněno a pro tento nedostatek nebude možno v řízení

pokračovat, tak řízení zastaví, resp. analogicky v řízení ve

správním soudnictví např. opravný prostředek odmítne. Toto poučení

výzva neobsahovala, přičemž výzvu soud navíc učinil pouhým

přípisem, nikoliv obvyklou formou usnesení. Z těchto, jakož

i dalších důvodů směřujících do merita věci ohledně rozhodování

pozemkového úřadu, domáhají se stěžovatelé zrušení napadeného

rozhodnutí.

K věci se vyjádřil jako účastník řízení Krajský soud

v Ostravě, který poukázal na rozhodovací důvody uvedené

v napadeném usnesení s dodatkem, že tvrzení stěžovatelů stran

porušení ústavně zaručených práv nepovažuje za důvodné, pročež

navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.

Vedlejší účastník řízení, Pozemkový fond ČR, se svého

postavení v řízení o ústavní stížnosti vzdal.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.

zn. 22 Ca 160/2000, jakož i příslušný spis Okresního úřadu

v Třebíči, okresního pozemkového úřadu, a poté, co se seznámil

s listinným materiálem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je

opodstatněná, a to z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti, mimo meritorní výtky

polemizujícími se závěry, na nichž je založeno rozhodnutí

pozemkového úřadu a jimiž se správní soud ve vztahu ke

stěžovatelům nezabýval, je jejich nesouhlas s odmítnutím opravného

prostředku směřujícího do rozhodnutí tohoto správního orgánu,

čemuž v ústavní rovině odpovídá posouzení otázky, zda napadeným

usnesením krajského soudu, založeném na důvodech čistě formálních,

tj. neodstranění vad plných mocí, byla porušena základní práva

stěžovatelů, k čemuž podle přesvědčení Ústavního soudu v daném

případě došlo. Ústavní soud považuje v této souvislosti za vhodné

předeslat, že již opakovaně vyslovil názor, že zákonem stanovené

podmínky přístupu občana k soudu ve správních věcech jsou velmi

rigidní, přísné, vázané lhůtou a stojí na principu koncentrace

řízení, z čehož lze dovodit povinnost obecných soudů při

poskytování ochrany právům vyvarovat se o to více zřejmých

formalismů, jimiž dochází k nedůvodnému odmítání práva. Je-li při

používání ustanovení o mezích základních práv a svobod nejen

nešetřeno jejich podstaty a smyslu, nýbrž jsou tato omezení

zneužívána k jiným než stanoveným účelům, nelze takový postup

shledat ústavně souladným a v prostředí právního státu nemůže

obstát.

Jak plyne ze spisu obecného soudu, neshledal plné moci

udělené ze strany stěžovatelů jakožto zmocnitelů řádnými

a stěžovatele vyzval k odstranění jejich vad. Z téhož spisu, ve

kterém nejsou stejnopisy těchto výzev založeny (což nelze přičítat

k tíži stěžovatelů), nýbrž se zde nacházejí toliko "doručenky"

dokládající jejich doručení, se dále podává, že byl podle všeho

stěžovatelům zaslán pouhý neformální přípis, jehož obsah (lze se

důvodně domnívat) by měl korespondovat textu adresovanému soudnímu

úředníkovi, dle něhož měl vyzvat navrhovatele (roz. mimo jiné

i stěžovatele), aby "předložili ve lhůtě do 15-ti dnů plné moci

k zastupování K. L. v přezkumném řízení u Krajského soudu

v Ostravě, protože předložené kopie plných mocí z roku 1997 je

k tvrzenému zastupování neopravňují" (č.l. 26 spisu o.s.). V tomto

směru je nutno přisvědčit stěžovatelům ohledně nedostatečnosti

takové výzvy, poměřované zákonnými požadavky procesního práva,

když ani odlišný její obsah nebyl tvrzen v již výše uvedeném

vyjádření obecného soudu.

Dle § 250p o.s.ř. neodstranil-li navrhovatel vady, jejichž

odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení návrhu, soud

usnesením opravný prostředek odmítne. Ustanovení § 246c téhož

předpisu poukazuje na to, že pro řešení otázek, které nejsou přímo

upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí

části tohoto zákona. V daném případě je nepochybně nezbytné tímto

přiměřeným způsobem použít ustanovení § 43 o.s.ř. (část první),

dle něhož (odst. 1) předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné

nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno, přičemž účastníky

také poučuje, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Dle odst.

2 téhož ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání

opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek

pokračovat, soud řízení zastaví (v daných souvislostech usnesením

opravný prostředek odmítne, neboť ustanovení § 250p in fine zde

vystupuje jako lex specialis). Jak je patrno z řečeného,

nesplňuje-li taková výzva expressis verbis a dlužno konstatovat,

že v souzené věci nesplňovala uvedené zákonné požadavky, nelze

učinit jiný závěr, nežli konstatovat nezákonnost a neústavnost

následného postupu Krajského soudu v Ostravě, jehož završením bylo

odmítnutí podaného opravného prostředku. Lhostejno, byla-li tato

výzva učiněna formou usnesení či pouhým neformálním přípisem,

rozhodný z hlediska ústavněprávního je její obsah, kterýžto - jak

shora uvedeno - náležitostem požadovaným o.s.ř. neodpovídal,

přičemž tyto závěry nemohou být zpochybněny ani nekvalifikovanou

reakcí stěžovatelů na obdrženou výzvu, a proto Ústavní soud

rozhodl, jak z výroku tohoto nálezu je zřejmé; když se sluší na

tomto místě poukázat též na to, že řízení podle části páté hlavy

třetí o.s.ř. nevyžaduje povinné zastoupení advokátem, tj.

profesionálem práva znalým, jako řízení dle předcházející hlavy

téže části (§ 250a o.s.ř.) a v praxi nemusí být neobvyklé

zastoupení nekvalifikovaným zástupcem, kterému nadto obsah výzvy,

v níž je uvedeno, jak opravu nebo doplnění vadného podání provést

(či alespoň v čem je tato vada spatřována), nepochybně usnadní

zhojit vady návrhu tak, aby odpovídal zákonným požadavkům a byl za

splnění ostatních podmínek následného projednání schopný, což

v daném případě reflektuje znění dotčeného ustanovení § 43 o.s.ř.

Nezbývá tak než uzavřít (z důvodů výše rozvedených), že

Krajský soud v Ostravě postupoval v souzené věci způsobem

procesnímu předpisu neodpovídajícím, čímž porušil čl. 36 odst. 1

ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 4 odst. 4 téhož

ústavního dokumentu, a proto Ústavní soud napadené usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 22 Ca

160/2000, dle § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.

Veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti

orgánů veřejné moci, nezabýval se Ústavní soud ostatními výtkami

stěžovatelů, směřujícími do téhož usnesení, neboť pro odmítnutí

opravného prostředku ve vztahu k nim se jimi nezabýval ani obecný

soud, a derogačním nálezem Ústavního soudu byla otevřena pro

stěžovatele možnost je uplatnit v následném řízení před tímto

soudem. Z obsahu připojených spisů a vzhledem ke konkrétním

okolnostem posuzovaného případu je však více než zřejmé, že tento

soud bude muset v souladu s čl. 90 Ústavy ČR, podle něhož soudy

jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem

poskytovaly ochranu právům, při svém dalším rozhodování (jehož

závěry nepřísluší Ústavnímu soudu zásadně předjímat, a nemohl tak

ani posuzovat otázku platnosti "prohlášení o vzdání se

vlastnických práv a jejich postoupení", učiněného J. R. dne 27.

3. 1995 a navazující dohody z téhož dne), důkladně a se vší

odpovědností posoudit především otázku, zda stěžovatelé byli,

resp. s ohledem na úmrtí J. R. se stali, účastníky předchozího

správního řízení a v této souvislosti zejména způsobem ústavně

konformním vyložit ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 9 odst.

8 citovaného zákona tak, aby tento výklad odpovídal jejich logicky

obsahové jednotě, přičemž důsledkem kladného závěru v této otázce

by pak především mělo být doručení rozhodnutí pozemkového úřadu

dědicům zemřelého J. R.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. ledna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru