Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 583/02Usnesení ÚS ze dne 15.04.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
občanství
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.583.02
Datum podání02.09.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 4


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 583/02 ze dne 15. 4. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 583/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M. N., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 45 Ca 135/2001, a proti rozhodnutí Okresního úřadu Benešov - okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 10. 2001, čj. PÚ 1299/92-2508-IV, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 30. 8. 2002, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 45 Ca 135/2001, a rozhodnutí Okresního úřadu Benešov - okresního pozemkového úřadu (dále jen "pozemkový úřad") ze dne 12. 10. 2001, čj. PÚ 1299/92-2508-IV., jímž bylo rozhodnuto o jeho uplatněném restitučním nároku tak, že není vlastníkem individualizovaných nemovitostí v kat. úz. T. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem soudu a správního orgánu byla porušena jeho ústavní práva a základní právo, a to zejména právo dané čl. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když ani jeden z orgánů se nevypořádal se zásadou, že nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství, základní právo dané čl. 11 Listiny, tím že nebyla respektována zásada, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah i ochranu, a v návaznosti na průběh řízení mu nebyla poskytnuta řádná ochrana jeho právům, když zejména soud se řádným způsobem nevypořádal s námitkou absolutní neplatnosti úkonů, jež stěžovatel jako nezletilý, a tudíž jako osoba bez právní způsobilosti k nim, činil pod nátlakem k převodu majetku na stát. Ohledně specifikace námitek odkázal na obsah opravného prostředku, který podal proti správnímu rozhodnutí ke Krajskému soudu v Praze.

Krajský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal v plném rozsahu na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozsudku, zejména zdůraznil závěr, že stěžovatel ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., ani do 31. 1. 1993, nesplňoval podmínku státního občanství, a proto ho nelze považovat za oprávněnou osobu. Podle jeho názoru nemůže stěžovatel zpochybňovat přechod vlastnického práva k požadovaným nemovitostem na stát v rozhodném období, neboť jde o jeden z nutných předpokladů pro uplatnění restitučního nároku u pozemkového úřadu. Z těchto důvodů navrhl soud zamítnutí ústavní stížnosti.

Okresní úřad Benešov - okresní pozemkový úřad, Pozemkový fond České republiky, Státní statek J., státní podnik, a ing. M.B., správce konkursní podstaty úpadce Státní statek K., s.p., v likvidaci, se vzdali postavení vedlejšího účastníka.

Obec O., jako další vedlejší účastník, na výzvu Ústavního soudu k vyjádření nereagovala.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti stěžovatelova podání. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatel oprávněný k jejímu podání byl řádně zastoupen a vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou. V další fází řízení byla věc hodnocena z hlediska její opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů, včetně spisového materiálu Okresního úřadu v Benešově a spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. 45 Ca 135/2001, a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel doručil dne 29. 3. 1996 Okresnímu úřadu v Benešově žádost o restituci zemědělského majetku, kterou odůvodnil rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 13. 12. 1995. Správní orgán, poté, co bylo pravomocně rozhodnuto, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí v kat. úz. N., vydal dne 12. 10. 2001 rozhodnutí, čj. PÚ 1299/92-2508-IV, podle něhož stěžovatel není vlastníkem nemovitostí v kat. úz. T.. Rozhodnutí odůvodnil absencí podmínky státního občanství, a to shodně jako v případě nemovitostí v kat. úz. N. Stěžovatel podal proti němu opravný prostředek založený na tvrzení, že státní občanství nepozbyl, a na neplatnosti jeho nabídky bezplatného odevzdání předmětných nemovitostí státu s ohledem na jeho nezletilost, a tím i nedostatek způsobilosti k právním úkonům. Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí správního orgánu. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud přezkoumal, zda jsou splněny subjektivní podmínky pro restituci majetku, tedy podmínky, jež musí splňovat oprávněná osoba. Zdůraznil, že jednou z nich bylo státní občanství žadatele, když žadatel uplatňující nárok podle zákona č. 30/1996 Sb. mohl být úspěšný pouze za předpokladu, že splnil tuto podmínku ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., příp. ke dni 31. 1. 1993. Po zjištění, že stěžovatel tuto podmínku nesplnil, považoval soud jeho další námitky včetně skutečnosti, že se stal státním občanem ČR následně, za právně nevýznamné. Ohledně námitky zpochybňující platnost přechodu (správně má být "převodu") požadovaných nemovitostí na stát, soud stěžovateli naznačil právní prostředky k ochraně jeho práv.

Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních stěžovatelových práv nebylo zjištěno. Správní orgán i soud pečlivě posuzovaly naplnění podmínek pro restituci zemědělského majetku, a jestliže bylo jednoznačně zjištěno, že tyto podmínky nejsou dány (nesplňoval totiž podmínku státního občanství ke dni účinnosti restitučního zákona, když dne 10. 7. 1970, v souvislosti s nabytím občanství USA pozbyl československé státní občanství a občanem České republiky se stal teprve 3. 11. 1999), uplatněnému požadavku stěžovatele nemohlo být vyhověno. K otázce splnění podmínky státního občanství odkazuje Ústavní soud na svou judikaturu - např. rozhodnutí, sp. zn. III.ÚS 631/2000, III. ÚS 119/199 - jejímž závěrům napadená rozhodnutí v podstatě odpovídají. K tvrzenému porušení čl. 11 Listiny je třeba opět s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvést, že tento článek chrání "majetek", jímž je nutno rozumět "existující majetek", anebo majetkové hodnoty včetně pohledávek, u nichž může stěžovatel tvrdit, že má alespoň "legitimní očekávání", že dojde k jejich realizaci. Za takový majetek nelze považovat pouhou naději, že se obnoví již dříve zaniklé vlastnické právo. Konečně pak je třeba uvést, že stěžovatel naprosto pomíjí význam tvrzené absolutní neplatnosti jeho projevu vůle pro úspěšnost restitučního nároku v případě, že žadatel nesplňuje subjektivní podmínky stanovené pro získání statutu oprávněné osoby.

Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský, v. r.

předseda senátu

Za správnost : Hájková Jarmila

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru