Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 582/99Nález ÚS ze dne 24.02.2000Náležitosti sdělení obvinění - uvedení zavinění

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkVazba
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 30/17 SbNU 221
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.582.99
Datum vyhlášení20.03.2000
Datum podání25.11.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 68, § 160 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 582/99 ze dne 24. 2. 2000

N 30/17 SbNU 221

Náležitosti sdělení obvinění - uvedení zavinění

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 24. února 2000 v senátě ve věci

ústavní stížnosti JUDr. M. P., t. č. Věznice Opava, zastoupeného

JUDr. T. S., proti 1) opatření vyšetřovatele Policie ČR, Krajského

úřadu vyšetřování v Ostravě, ze dne 27. 9. 1999, čj.

ČVS:KVV-492/10-99, 2) usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne

29. 9. 1999, čj. Nt 3467/99-9, 3) usnesení Krajského soudu

v Ostravě ze dne 18. 10. 1999, čj. 1 To 889/99-25, za účasti 1)

Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování, 722 51 Ostrava, 2)

Okresního soudu v Ostravě, 3) Krajského soudu v Ostravě, jako

účastníků řízení, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 1999, čj. Nt

3467/99-9, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10.

1999, čj. 1 To 889/99-25, se zrušují.

Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

opatření policejního orgánu a rozhodnutím obecných soudů,

stěžovatel uvádí, že podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina") nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody

jinak než z důvodů nebo způsobem, které stanoví zákon. Do tohoto

jeho ústavně zaručeného práva bylo však zasaženo tím, že sdělení

obvinění podle § 160 odst. 1 trestního řádu postrádá zákonné

atributy, neboť zde chybí zejména jakýkoli popis subjektivní

stránky jeho jednání a že v návaznosti na toto nezákonné sdělení

byl stěžovatel přesto vzat do vazby. Z těchto, jakož i dalších,

důvodů domáhá se proto vydání nálezu, jímž napadené opatření

vyšetřovatele se zrušuje, případně se přikazuje Policii ČR,

Krajskému úřadu vyšetřování v Ostravě, v tomto trestním řízení

dále nepokračovat, a jímž se zrušují i napadená rozhodnutí

obecných soudů.

Policie ČR, Krajský úřad vyšetřování v Ostravě, ve svém

vyjádření ze dne 3. 2. 2000 uvedla, že na podkladě provedeného

ohledání místa činu byly stanoveny vyšetřovací verze a v průběhu

prováděného šetření byly zjištěny skutečnosti, které opravňovaly

ke sdělení obvinění stěžovateli. Na podkladě shromážděných

písemných materiálů byl podán návrh na vzetí stěžovatele do vazby,

což se také stalo. V průběhu dosud konaného přípravného řízení

nepožádal stěžovatel, aby byly odstraněny závady v postupu

vyšetřovatele, či aby byl odstraněny průtahy ve vyšetřování.

Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 15. 2. 2000

uvedl, že vazební důvod podle ustanovení 67 odst. 1 písm. b)

trestního řádu byl konstatován oprávněně. Po provedení podstatné

části vyšetřovacích úkonů byly již v měsíci prosinci 1999 znovu

zkoumány důvody vazby u stěžovatele a usnesením tohoto soudu ve

spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel

z vazby propuštěn.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2000

uvedl, že podle jeho názoru popis skutku v záznamu o sdělení

obvinění nemusí odpovídat přesným kritériím daným ustanovením §

120 odst. 3 trestního řádu, když trestní stíhání je neprodleně

zahajováno v případě zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že

byl spáchán trestný čin a při dostatečně odůvodněném závěru, že

jej spáchala určitá osoba. Protože při dalším rozhodování

o stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu

v Ostravě o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu krajský soud

zjistil, že přes rozsáhlé dokazování sdělení obvinění zůstalo beze

změn a důvody vazby podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b)

trestního řádu pominuly, stížnost státního zástupce zamítl.

Z uvedených důvodů navrhuje proto krajský soud odmítnutí ústavní

stížnosti.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě se přípisem ze dne

2. 2. 2000 postavení vedlejšího účastníka v tomto řízení vzdalo.

Z obsahu spisu Nt 3467/99 Okresního soudu v Ostravě Ústavní

soud zjistil, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě podalo

dne 28. 9. 1999 návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů

uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního

řádu s odůvodněním, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin

obecného ohrožení podle ustanovení § 179 odst. 1, 2 písm. c)

trestního zákona a že jsou splněny i další podmínky pro jeho vzetí

do vazby. Okresní soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodl tak,

že stěžovatel se béře do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §

67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, o stížnosti stěžovatele

rozhodl Krajský soud v Ostravě rovněž napadeným usnesením tak, že

tuto stížnost zamítl. Tato rozhodnutí soudu byla vydána

v návaznosti na již konstatované sdělení obvinění vyšetřovatele ze

dne 27. 9. 1999, v němž je na podkladě zjištěných skutečností

považován za dostatečně odůvodněn následující závěr: "Společně

s dalšími doposud nezjištěnými osobami v průběhu měsíce dubna

1999 jste obstaral a zajistil větší množství plastových barelů

a nákladní motorové vozidlo, které uvedené plastové barely

převezlo do obce R., ke komplexu hotelového a rekreačního

střediska, kde dne 23. 4. 1999 došlo k úmyslnému založení požáru

a shoření komplexu budovy s označením "D", kdy tímto jednáním

vznikla majiteli objektu škoda v celkové výši 15 700 000,-- Kč."

Jak konstatoval Ústavní soud již ve svém nálezu ve věci sp.

zn. I. ÚS 46/96 (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, roč. 1996, I.

díl, str. 366), jde-li o úmyslný trestný čin, v záznamu o sdělení

obvinění musí být uvedena i subjektivní stránka trestného činu,

tedy zavinění. Ignoroval-li vyšetřovatel Policie ČR ve sdělení

obvinění subjektivní stránku trestného činu, potom toto sdělení

postrádá podstatnou náležitost a nelze je považovat za zákonné

sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 trestního řádu. O takový

případ jde i v projednávané věci, kdy proti stěžovateli bylo podle

ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu vzneseno obvinění shora

uvedeného obsahu, v tomto sdělení však chybí, jak stěžovatel

právem namítá, jakýkoli popis subjektivní stránky jeho jednání,

zejména jednoznačné konstatování toho, že uvedené barely a jejich

odvoz obstaral v úmyslu založit požár, v jehož důsledku shořel

komplex budov. Sdělení obvinění konstatuje tedy sice určitou

aktivitu stěžovatele stran obstarání většího množství plastových

barelů a nákladního vozidla, ignoruje však již zcela další postup

a také otázku úmyslu stěžovatele, když i v důvodech se jen

všeobecně a nekonkrétně odkazuje na naplnění skutkové podstaty

spolupachatelství trestného činu obecného ohrožení podle

ustanovení § 9 k § 179 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona. Za

tohoto stavu věci byl tedy stěžovatel vzat do vazby v rozporu

s ustanovením § 68 trestního řádu, podle kterého vzít do vazby lze

toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§ 160). Právě sdělením

obvinění podle ustanovení § 160 trestního řádu je realizována

zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 Listiny, takže

pokud toto sdělení v projednávané věci nemělo zákonný podklad,

došlo i napadenými rozhodnutími obecných soudů k porušení

citovaného čl. 8 odst. 2 Listiny.

Pokud však ústavní stížnost směřuje proti již citovanému

opatření vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování

v Ostravě, je třeba ji podle názoru Ústavního soudu v této části

považovat za neopodstatněnou. Z toho, co je v odůvodnění tohoto

nálezu výše uvedeno, je patrno, jaký názor má Ústavní soud na

povahu vzneseného obvinění a tuto skutečnost orgány činné

v trestním řízení budou nepochybně nuceny zohlednit. V procesu,

který teprve probíhá, lze tedy, jak Ústavní soud již konstantně

judikuje, případné protiústavní procesní vady napravit především

orgány činnými v trestním řízení samotnými.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 8

odst. 2 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, částečně

vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm.

a) citovaného zákona zrušil, zatímco ve zbývající části ústavní

stížnost podle ustanovení § 82 odst. 1 citovaného zákona zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. února 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru