Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 576/02Usnesení ÚS ze dne 09.06.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Smlouva
právní úkon/neplatný
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.576.02
Datum podání27.08.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 576/02 ze dne 9. 6. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Sdružení automobilových dopravců Č. B., zastoupeného JUDr. V. F., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2002, čj. 12 Co 97/2002-68 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 10. 2002, čj. 19 C 260/98-53, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení a Města Ústí nad Labem, zastoupeného JUDr. L. H., advokátem, jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne se Sdružení automobilových dopravců Č. B. (dále jen "stěžovatel") domáhalo, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2002, čj. 12 Co 97/2002-68, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 10. 2002, čj. 19 C 260/98-53. Posledně uvedeným rozsudkem, který stěžovatel též navrhuje nálezem zrušit, byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji specifikovaných nemovitostí v k.ú. Ústí nad Labem.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Nesouhlasí s tím, jak obecné soudy hodnotily projev vůle jeho právního zástupce ze dne 1. 6. 1998 na listině označené jako "odstoupení od kupní smlouvy ze dne 16. 6. 1995", a dále zejména s posouzením promlčecí doby pro vrácení plnění z neplatné kupní smlouvy.

Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že z obsahu ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel nevytýká ani nedostatečná skutková zjištění, ani procesní pochybení, ale nesprávné právní posouzení. Proto odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Město Ústí nad Labem, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že s obsahem ani petitem ústavní stížnosti nesouhlasí. Stěžovatel se domáhá jakéhosi druhotného přezkumu věci rozhodnuté obecnými soudy, což Ústavnímu soudu, podle jeho judikatury, nepřísluší. Stěžovatel fakticky modifikovaně opakuje tvrzení, která již uplatnil jako žalobce v řízení před obecnými soudy. Je toho názoru, že ústavní stížnost by měla být jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, případně nálezem zcela zamítnuta.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 19 C 260/98, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatele. Ostatně jak vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatel fakticky nesouhlasí pouze s právním posouzením věci obecnými soudy, aniž by své námitky podložil podrobnější argumentací ústavněprávní. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před nimi, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, stejně tak proces byl veden způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho spravedlivosti. To, že se výsledek správního a soudního řízení stěžovateli nezamlouvá, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru