Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 573/02Usnesení ÚS ze dne 16.09.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Ochrana osobnosti
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.573.02
Datum podání26.08.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 10

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 573/02 ze dne 16. 9. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2000, čj. 19 C 2/2000-40, vydané v řízení o ochranu osobnosti.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

K žádosti Ústavního soudu Krajský soud v Plzni dopisem ze dne 10. 9. 2002 sdělil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2001, čj. 1 Co 111/2001-69 byl doručen do vlastních rukou JUDr. J. K., který byl ve věci právním zástupcem stěžovatele, dne 28. 12. 2001. Ústavní soud po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze doručen právnímu zástupci stěžovatele v prosinci 2001, přičemž ústavní stížnosti byla podána k poštovní přepravě dne 24. srpna 2002, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).

S ohledem na výše uvedené Ústavnísoud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. září 2002

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru