Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 57/99Nález ÚS ze dne 31.03.1999Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkvazba/vzetí do vazby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 51/13 SbNU 363
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.57.99
Datum vyhlášení19.04.1999
Datum podání02.02.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.1, čl. 5 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 69, § 74, § 75, § 77


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 57/99 ze dne 31. 3. 1999

N 51/13 SbNU 363

Ke vzetí do vazby osoby odpykávající trest odnětí svobody

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 31. 3. 1999 v senátě ústavní

stížnosti J. R., t. č. Vazební věznice, P. P. 10, 471 27 Stráž pod

Ralskem, zastoupeného JUDr. H. R., advokátkou AK, proti usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 18.

12. 1998, čj. 28 To 297/98-17, za účasti Krajského soudu v Ústí

nad Labem, pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, a vedlejšího

účastníka Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem,

pobočka v Liberci, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze

dne 18. 12. 1998, čj. 28 To 297/98-17, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci,

stěžovatel poukazuje na skutečnost, že Okresní soud v Liberci

rozhodl o jeho vzetí do vazby, aniž by byl vyslechnut soudcem

a aniž by se jeho obhájce mohl zúčastnit tohoto úkonu. Krajský

soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v napadeném usnesení

stěžovatelovy námitky odmítl s tím, že lhůty a instituty, týkající

se výslechu obviněné osoby, platí vzhledem k ustanovení § 77

trestního řádu jen ve vztahu k zadržené osobě. Tento výklad zákona

však odporuje nejen Ústavě ČR, ale také Úmluvě o ochraně lidských

práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), neboť tím, že

stěžovatel dne 29. 11. 1998 nebyl z výkonu trestu odnětí svobody

řádně propuštěn, stal se tak nepochybně osobou zbavenou osobní

svobody. Protože tedy podle stěžovatelova názoru napadeným

rozhodnutím došlo k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy, domáhá se

stěžovatel jeho zrušení.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém

vyjádření ze dne 17. 3. 1999 poukázal na obsah napadeného

usnesení, nicméně současně vyjádřil určitou pochybnost o jeho

správnosti, a to v tom směru, že stěžovatel měl být skutečně

vyslechnut. V této souvislosti poukázal na odlišný názor,

zastávaný v nepublikovaném usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. 4 To 412/98, jakož i na

to, že z tohoto důvodu se obrátil na Nejvyšší soud ČR k zaujetí

stanoviska k této problematice.

Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka

v Liberci, se k podané ústavní stížnosti nevyjádřilo.

Z obsahu spisu 12 Nt 1471/98 Okresního soudu

v Liberci Ústavní soud zjistil, že návrhem ze dne 26. 11. 1998,

došlým okresnímu soudu v tentýž den, navrhlo Krajské státní

zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, vzetí

stěžovatele do vazby podle ustanovení § 68 trestního řádu. Za

podpisem navrhujícího státního zástupce je poznámka z téhož data,

v níž se konstatuje, že stěžovatel má být dne 29. 11.1998

propuštěn z výkonu trestu, a proto je třeba zajistit jeho

předvedení na určitou hodinu a určité místo. Okresní soud

v Liberci usnesením ze dne 27. 11. 1998, čj. 12 Nt 1471/98-6, vzal

stěžovatele do vazby podle ustanovení § 68 trestního řádu

z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu s tím, jak

je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, že vazba počíná okamžikem

stěžovatelova propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Z úředního záznamu ze dne 27. 11. 1998 je patrno, že ve věci ČVS

KVV-1002/30-ST-97, v níž je proti stěžovateli vedeno vyšetřování

pro obvinění z dalšího trestného činu, byl nařízen stěžovatelův

výslech na den 29. 11. 1998, tedy na den, kdy stěžovatel měl být

propuštěn z výkonu trestu a bylo také požádáno o jeho předvedení,

nicméně posléze byl nařízený výslech zrušen a o vazbě bylo

rozhodnuto již v uvedený den, a to dne 27. 11. 1998. Ze spisu je

dále patrno, že dne 27. 11. 1998 dal Okresní soud v Liberci příkaz

k přijetí stěžovatele do vazby počínající dnem 29. 11. 1998. Ze

záznamu Vězeňské služby ČR, Věznice Stráž pod Ralskem, ze dne 30.

11. 1998 konečně plyne, že dne 29. 11. 1998 v 8.00 hodin byl

stěžovatel "převeden z výkonu trestu do výkonu vazby". O stížnosti

stěžovatele proti již citovanému usnesení Okresního soudu

v Liberci rozhodl posléze Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka

v Liberci, napadeným usnesením tak, že tuto stížnost podle

ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že lhůty

a instituty týkající se výslechu obviněné osoby, platí pouze

ohledně osoby zadržené, o kteréžto osobě je rovněž řeč i v článku

8 odst. 3 a 4 Listiny základních práva a svobod (dále jen

"Listina"). Jestliže tedy v odst. 5 uvedeného článku se uvádí, že

nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou

zákonem a na základě rozhodnutí soudu, potom i aplikace ustanovení

§ 68 trestního řádu soudem prvého stupně je zcela na místě.

Z uvedených zjištění tedy plyne, že stěžovatel byl

napadeným rozhodnutím vzat do vazby ještě v době, kdy byl ve

výkonu trestu, a kdy tedy z hlediska odpykávání trestu byl

v pozici odsouzeného, zatímco z hlediska sdělení obvinění pro

další trestný čin, v pozici obviněného, a to ve stádiu přípravného

řízení. Ve své podstatě není tedy napadené rozhodnutí ničím jiným,

než jakýmsi, zákonný podklad postrádajícím, "pojistným opatřením",

jehož problematičnosti si byl zřejmě dobře vědom již okresní soud,

jenž, jak již bylo konstatováno, nejdříve nařídil stěžovatelův

výslech, nicméně jej následně zrušil. Takovéto rozhodnutí o vazbě,

k níž má dojít teprve v budoucnu, je však evidentně protiústavní,

neboť ve své podstatě představuje zneužití faktu, že obviněný,

jenž při propouštění z výkonu trestu by jinak musel být zadržen

a na bázi tohoto zadržení by se mohl dovolávat práv příslušejících

obviněnému ve smyslu ustanovení § 75, § 77 trestního řádu, tedy

mimo jiné i práva být vyslechnut, je bez dalšího již konstatovaným

rozhodnutím "o budoucí vazbě", však těchto práv zbaven. Jinými

slovy, má-li být osoba, která je propouštěna z výkonu trestu

v situaci, kdy je proti ní vedeno trestní řízení pro další trestný

čin, vzata do vazby, může se tak stát jedině při splnění podmínek

uvedených v citovaných ustanoveních trestního řádu, neboť jiný

postup by představoval nejen její diskriminaci, ale současně

i porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8

odst. 2, 3 Listiny, jakož i čl. 5 odst. 1, 3 Úmluvy.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení již

konstatovaných ústavně zaručených práv ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadené

rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného

zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 3. 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru