Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 566/15 #1Nález ÚS ze dne 29.06.2015Náležité odůvodnění soudního rozhodnutí v bagatelní věci

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Přerov
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuvyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý... více
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
mandátní smlouva
neplatnost/relativní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 121/77 SbNU 753
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.566.15.1
Datum vyhlášení21.07.2015
Datum podání23.02.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 132, § 202 odst.2, § 157 odst.4


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


K porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) dochází tehdy, pokud se obecné soudy nevypořádají se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení. I v řízení o bagatelních nárocích je nutno dodržet principy spravedlivého procesu, z nichž plyne mimo jiné i požadavek, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky Magdy Hanákové zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 29. června 2015 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. září 2014, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem odmítl.

Narativní část

Rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 132,78 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka s napadeným rozsudkem, proti němuž nebylo přípustné odvolání, nesouhlasila, neboť jej považuje za protiústavní a neodůvodněný. Okresní soud podle stěžovatelky dospěl k závěru o platnosti mandátní smlouvy a provizního řádu, resp. o neexistenci jejich neplatnosti, aniž by jej byl náležitě odůvodnil. Navíc se okresní soud nevypořádal s jejími vznesenými námitkami, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentují také úvahy učiněné při hodnocení důkazů.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že v projednávané věci se jednalo o jistinu ve výši 6 132,78 Kč, tedy částku bagatelní. Současně ale připomněl, že ani v případech, kdy se jedná o „zanedbatelné“ peněžní sumy, nesmí nalézací soud opustit princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva, a i v řízení o bagatelních nárocích musí dodržet principy spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy Požadavkem plynoucím z těchto principů je mimo jiné i to, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

V nyní projednávaném případě však okresní soud výše uvedeným požadavkům nedostál. Okresní soud se v napadeném rozsudku omezil pouze na konstatování, že z provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena mandátní smlouva, aniž by tyto důkazy podrobil hodnocení, čímž své rozhodnutí zatížil vadou. Ze žádné části odůvodnění napadeného rozsudku navíc není zřejmé, na základě jakých skutečností má okresní soud mandátní smlouvu za platně uzavřenou, ani v něm není nijak reagováno na stěžovatelčiny námitky o relativní neplatnosti části mandátní smlouvy a o tom, že nebyla seznámena se změnou provizních podmínek.

Ústavní soud uzavřel, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněn a okresní soud se v něm vůbec nevypořádal s námitkami vznesenými stěžovatelkou, čímž porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Z těchto důvodů proto napadené rozhodnutí okresního soudu zrušil. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem odmítl, neboť neshledal naplnění předpokladů stanovených v § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Vlasta Formánková. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 566/15 ze dne 29. 6. 2015

N 121/77 SbNU 753

Náležité odůvodnění soudního rozhodnutí v bagatelní věci

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Vlasty Formánkové (soudce zpravodaj) - ze dne 29. června 2015 sp. zn. IV. ÚS 566/15 ve věci ústavní stížnosti Magdy Hanákové, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem v Prostějově, Sádky 1605/2, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. 9. 2014, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku 6 132,78 Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Přerově jako účastníka řízení a Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., IČO 60192852, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 25, jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. září 2014 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Okresního soudu v Přerově č. j. 11 C 208/2014-36 ze dne 26. září 2014 se ruší.

III. Návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včasnou ústavní stížností splňující náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

2. Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 6 132,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2013 do zaplacení. Uvedená částka představovala provize, jež na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi vedlejším účastníkem coby mandantem a stěžovatelkou coby mandatářem vedlejší účastník vyplatil stěžovatelce, přičemž vedlejší účastník se následně v souladu se svým vlastním provizním řádem domáhal jejich vrácení. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, jejž ke stěžovatelčinu včasnému odporu zrušil, a nařídil jednání. Následně okresní soud vydal ústavní stížností napadený rozsudek, jímž stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi výše uvedenou částku a náhradu nákladů řízení ve výši 9 112 Kč.

II.

3. Stěžovatelka s napadeným rozsudkem nesouhlasí a považuje jej za protiústavní a neodůvodněný. Podle stěžovatelky se okresní soud nevypořádal s jí vznesenými námitkami. V odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc absentují úvahy učiněné při hodnocení důkazů a není v něm ani uvedeno, na základě jakých důkazů okresní soud dospěl ke skutkovým zjištěním, z nichž následně vyvodil právní závěry. Okresní soud podle stěžovatelky dospěl k závěru o platnosti mandátní smlouvy a provizního řádu, resp. o neexistenci jejich neplatnosti, aniž by jej byl náležitě odůvodnil. Stěžovatelka konečně vyjádřila přesvědčení, že okresní soud se její věc nezabýval náležitě, neboť se jednalo o věc tzv. bagatelní.

III.

4. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení (okresního soudu) a vedlejšího účastníka řízení.

5. Okresní soud zaslal vyjádření prostřednictvím předsedy senátu 11 C Mgr. Petra Andrýska, přičemž v něm uvedl, že odůvodnění napadeného rozsudku bylo provedeno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu a nevedlo k porušení stěžovatelčiných práv. Ve zbytku okresní soud znovu ocitoval příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku týkající se právního posouzení věci a navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta.

6. Vedlejší účastník ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nesouhlasí s argumentací stěžovatelky, že se okresní soud věcí dostatečně nezabýval z důvodu její bagatelnosti. Soud podle něj postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, obě strany měly prostor pro řádné přednesení argumentů a dokazování bylo provedeno v rozsahu, jenž soudu umožnil učinit si skutkové závěry. Vedlejší účastník dále vyjádřil přesvědčení, že soud není povinen vypořádat se s každou námitkou kterékoliv strany sporu a že stěžovatelčina ústavní stížnost představuje pouze pokračující polemiku se závěry okresního soudu. Závěrem vedlejší účastník uvedl, že ústavní stížnost by podle jeho názoru měla být odmítnuta.

7. Vyjádření soudu a vedlejšího účastníka bylo stěžovatelce zasláno na vědomí a k případné replice; stěžovatelka práva repliky využila. V části týkající se vyjádření okresního soudu stěžovatelka odkázala na svou ústavní stížnost a nad její rámec uvedla, že v dané věci nebyly zákonné požadavky pro odůvodnění soudního rozhodnutí naplněny v takovém rozsahu, že došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatelka uvedla, že jí sice bylo umožněno vyjádřit se k věci, ale na její vyjádření se jí již nedostalo žádné reakce a z napadeného rozhodnutí nezjistila, jak soud dospěl k danému právnímu závěru. Tento postup označila za svévolný.

8. K vyjádření vedlejšího účastníka stěžovatelka ve své replice částečně odkázala na ústavní stížnost a k části vyjádření týkající se neexistence povinnosti soudu vypořádat se s každou vznesenou námitkou konstatovala, že vedlejší účastník její ústavněprávní argumentaci nepochopil. Závěrem své repliky stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

9. Ústavní soud rozhodoval v souladu s § 44 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od tohoto jednání neočekával další objasnění věci a dokazování neprováděl.

IV.

10. Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

11. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů, avšak i ta se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale především v ústavním rámci (jehož součástí je i právo na spravedlivý proces), který musí vyloučit libovůli v rozhodování a musí také zajistit právně účinnou soudní ochranu, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání každé věci.

12. V dané věci se stěžovatelka ve vyjádření k žalobě (jež soudu doručila poté, co se seznámila s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a proti elektronickému platebnímu rozkazu podala včasný odpor) dovolávala relativní neplatnosti ustanovení mandátní smlouvy, opravňujícího jednostranně měnit provizní řád, přičemž na podporu tohoto svého tvrzení vznesla řadu argumentů a citovala judikaturu, odbornou literaturu a podpůrně též tzv. nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Současně namítala, že změny obchodních podmínek, jichž se vedlejší účastník dovolává, jí nebyly známy. Následně se obsáhle věnovala odměně mandatáře (tj. v dané věci provizi), zejména její výši a splatnosti, a odpovědnosti mandatáře za smlouvy uzavřené z jeho činnosti po zániku mandátní smlouvy. Na stěžovatelčino vyjádření následně písemně reagoval i vedlejší účastník. Okresní soud byl na uvedené stěžovatelčino vyjádření odkázán jejím právním zástupcem rovněž na jednání konaném dne 23. 9. 2014, nicméně nepovažoval za nutné provádět další dokazování a dne 26. 9. 2014 vyhlásil ústavní stížností napadený rozsudek.

13. Ústavnísoud si je vědom skutečnosti, že v projednávané věci se jednalo o jistinu ve výši 6 132,78 Kč, tedy částku bagatelní. Současně ale připomíná, že ani v případech, kdy se jedná o "zanedbatelné" peněžní sumy, nesmí nalézací soud opustit princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva [viz nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)] aiv řízení o bagatelních nárocích musí dodržet principy spravedlivého procesu. Požadavkem plynoucím z nich je mimo jiné i to, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Tomu odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení [srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 304/98 ze dne 12. 10. 1998 (N 120/12 SbNU 177), sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 654/03 ze dne 24. 2. 2004 (N 27/32 SbNU 255)].

14. K uvedené situaci došlo v projednávané věci. Okresnísoud se v napadeném rozsudku omezil na konstatování, že z provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky coby podnikateli byla platně uzavřena mandátní smlouva, v níž se žalovaná mj. zavázala vrátit zaplacené provize za podmínek stanovených ve smlouvě, a (stručně řečeno) postup žalobce byl v souladu se smlouvou a provizním řádem. Okresní soud v napadeném rozsudku uvedl, z jakých důkazů při zjišťování skutkového stavu vycházel, tyto důkazy však nepodrobil hodnocení, čímž - jakkoli je hodnocení důkazů dle § 132 občanského soudního řádu hodnocením volným, založeným na úvaze soudu - své rozhodnutí zatížil vadou. Ze žádné části odůvodnění napadeného rozsudku navíc není zřejmé, na základě jakých skutečností má soud mandátní smlouvu za platně uzavřenou, ani v něm není nijak reagováno na stěžovatelčiny námitky o relativní neplatnosti části mandátní smlouvy a o tom, že nebyla seznámena se změnou provizních podmínek.

15. Ústavnísoud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nedostatečně odůvodněn a okresní soud se v něm dostatečně nevypořádal, resp. vůbec, s námitkami vznesenými stěžovatelkou. Tím porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud napadené rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

16. Stěžovatelčinu návrhu, aby okresnímusoudu byla uložena povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud nevyhověl a jako zjevně neopodstatněný jej odmítl, neboť neshledal naplnění předpokladů stanovených v § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Úspěch v řízení před Ústavním soudem přitom sám o sobě není (jediným) kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru