Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 547/99Nález ÚS ze dne 12.04.2000K nutnosti zrušit i nulitní rozhodnutí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní řízení
pravomoc
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 58/18 SbNU 45
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.547.99
Datum vyhlášení18.05.2000
Datum podání05.11.1999
Napadený akt

rozhodnutí správní

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

71/1967 Sb., § 57, § 61 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 547/99 ze dne 12. 4. 2000

N 58/18 SbNU 45

K nutnosti zrušit i nulitní rozhodnutí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti

D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P.,

zastoupeného JUDr. Z. H., proti nečinnosti Ministerstva dopravy

a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu se sídlem v Praze 1,

Klimentská 27, v řízení o rozkladu stěžovatele proti rozhodnutí

Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu,

odboru pro jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava, ze dne 30.

6. 1999, č.j. 238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, za

účasti Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního

úřadu, jako účastníka řízení, takto:

Ministerstvu dopravy a spojů ČR - Českému telekomunikačnímu

úřadu se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení o rozkladu

stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR

- Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou

oblast, pracoviště Jihlava, ze dne 30. 6. 1999, č.j.

238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, a aby neprodleně

v této věci jednal.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 11. 1999, doplněným

podáním ze dne 22. 11. 1999, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní

soud nálezem zakázal Ministerstvu dopravy a spojů ČR - Českému

telekomunikačnímu úřadu pokračovat v průtazích při rozhodování

o rozkladu ze dne 23. 7. 1999 proti rozhodnutí Ministerstva

dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro

jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava ze dne 30. 6. 1999, č.j.

238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, a přikázal, aby

bylo o podaném rozkladu rozhodnuto. Dopisem ze dne 30. 3. 2000

právní zástupce stěžovatele sdělil, že jeho klient souhlasí

s tím, aby Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl bez nařízení

ústního jednání.

Stěžovatel tvrdí, že postupem Ministerstva dopravy a spojů ČR

- Českého telekomunikačního úřadu byla porušena jeho ústavně

zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že rozkladem

napadeným rozhodnutím mu byla uložena povinnost uhradit

provozovateli mobilní telefonní sítě, tj. společnosti RadioMobil,

a.s., dlužné telekomunikační poplatky ve výši 4 874,60 Kč.

O podaném rozkladu dosud nebylo ministrem dopravy a spojů

rozhodnuto. Z jednání a korespondence Ministerstva dopravy a spojů

ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou

oblast, pracoviště Jihlava a Ministerstva dopravy a spojů ČR

- Českého telekomunikačního úřadu, pak vyplývá, že uvedené orgány

nehodlají vyvíjet jakoukoliv činnost směřující k vydání rozhodnutí

o rozkladu, což odůvodňují judikátem Vrchního soudu v Praze, podle

něhož rozkladem napadené správní rozhodnutí nemělo být vůbec

vydáno, neboť ceny za poskytnuté telekomunikační služby nejsou

cenami regulovanými, jedná se o ceny sjednávané dohodou, a spory

o jejich úhradu řeší soudy, nikoliv správní orgán. Stěžovatel

s takovým procesním postupem orgánů veřejné moci nesouhlasí. Je

přesvědčen, že podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat

svého práva stanoveným postupem a musí být vyloučena ze strany

příslušných orgánů libovůle. Uvedený správní orgán nemůže

libovolně rozhodovat, který z podaných rozkladů předloží

ministrovi dopravy a spojů k rozhodnutí a který nikoliv,

a předjímat tak právní názor odvolacího orgánu. Z uvedených důvodů

požaduje, aby Ústavní soud zakázal Ministerstvu dopravy a spojů ČR

- Českému telekomunikačního úřadu pokračovat v porušování práva na

vydání rozhodnutí o rozkladu ze dne 23. 7. 1999 a současně

přikázal, aby o podaném rozkladu bylo rozhodnuto.

Ministerstvo dopravy a spojů ČR - Český telekomunikační úřad,

jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti

zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení, poukázal na

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 6

A 401/98 a uvedl důvody, proč v dané věci nešlo zvolit jiné

řešení, než fakticky v řízení nepokračovat.

Na žádost Ústavního soudu o vyjádření, adresovanou ministrovi

dopravy a spojů, odpovědělo Ministerstvo dopravy a spojů ČR

- Český telekomunikační úřad zasláním kopie svého vyjádření

k ústavní stížnosti. Současně vyjádřilo souhlas s upuštěním od

ústního jednání.

Ústavní soud si dále vyžádal správní spis Ministerstva

dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro

jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava, č.j. 238579/1999 a na

základě shromážděných podkladů pro rozhodnutí dospěl k závěru, že

ústavní stížnosti je třeba vyhovět a to z následujících důvodů.

V dané věci je nepohybné, že bylo na návrh zahájeno správní

řízení, jež vyústilo ve vydání správního rozhodnutí, které bylo

stěžovatelem (účastníkem správního řízení) napadeno rozkladem.

Správní orgán, jež rozhodnutí vydal, byť ve věci, která nenáleží

do jeho pravomoci, nepostupoval na základě § 61 odst. 3 zákona č.

71/1967 Sb., správní řád, přiměřeně podle ust. § 57 cit. zákona.

Svoji nečinnost zdůvodnil v podstatě tím, že napadené rozhodnutí

je nulitní a nelze rušit něco, co neexistuje. Ze spisu pak plyne,

že správní orgán prvního stupně takto postupoval s vědomím vyššího

správního orgánu.

Ústavní soud konstatuje, že v současné právní úpravě (na

rozdíl např. od úpravy německé) chybí pravomoc soudu vydat,

v případě zjištění, že jde o akt nulitní, deklaratorní rozhodnutí

- tedy uvést, že co je napadeno, vůbec neexistuje. Taková úprava

by byla žádoucí de lege ferenda. Stávající soudní praxe však,

přesto, že z hlediska teorie jde o akt pojmově nezrušitelný (neboť

nejde zrušit neexistující), přihlíží k tomu, že takový akt se

představuje jako správní rozhodnutí a že jako exekuční titul je

zpravidla schopen citelně zasáhnout sféru práv a povinností osoby.

Proto jej z důvodu účelnosti a ekvity ruší, jako by šlo o akt

pojmově zrušitelný (viz Občanský soudní řád - komentář, C. H.

Beck, 4. vydání, str. 884 a násl.). Obdobně a ze stejných důvodů

měl dle názoru Ústavního soudu postupovat v dané věci i orgán

státní správy a pokud takto nepostupoval, porušil tím ústavní

právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva

u nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu,

zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Navrhující účastník správního

řízení má podle cit. ustanovení Listiny právo na rozhodnutí ve

věci, byť třeba zamítavé.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 1

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, ústavní stížnosti vyhověl, když shledal, že postupem

Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu

bylo porušeno ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1

Listiny. Z tohoto důvodu ve výroku uložil, aby neprodleně v této

věci jednal, ať již tak, že ve věci sám rozhodne podle § 57 odst.

1 správního řádu, nebo věc postoupí k rozhodnutí ministrovi

dopravy a spojů podle § 57 odst. 2 správního řádu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. dubna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru