Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 544/98Nález ÚS ze dne 04.08.1999Hodnocení důkazů odvolacím soudem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Odlišné stanoviskoVarvařovský Pavel
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 109/15 SbNU 75
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.544.98
Datum vyhlášení13.09.1999
Datum podání30.12.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 213 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 544/98 ze dne 4. 8. 1999

N 109/15 SbNU 75

Hodnocení důkazů odvolacím soudem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 4. srpna 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti JUDr. I. J., Dr., proti rozsudku Krajského soudu

v Brně ze dne 7. 10. 1998, čj. 19 Co 598/97-62, za účasti

Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejšího

účastníka Ch. spol. s r. o. , za souhlasu účastníků bez ústního

jednání, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998, čj. 19 Co

598/97-62, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelka uvádí, že v řízení

před tímto soudem došlo k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Krajský soud totiž

rozhodl na základě odchylného zhodnocení důkazu provedeného soudem

prvého stupně, aniž by využil jakékoli možnosti vlastního zjištění

skutkového stavu. Z tohoto, jakož i z dalších, důvodu, domáhá se

proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Brně se v určené lhůtě k ústavní stížnosti

nevyjádřil.

Vedlejší účastník spol. s r. o. Ch. uvedl ve svém vyjádření

ze dne 15. 7. 1999 mimo jiné to, že stěžovatelka nepochopila

podstatu rozhodnutí odvolacího soudu vytýkajícího soudu prvého

stupně, že stěžovatelce vyhověl, ačkoli neunesla důkazní břemeno

v otázce vzniku škody. Odvolací soud tedy nezasahoval

bezprostředně do skutkových zjištění okresního soudu. Z těchto,

jakož i z dalších, důvodů navrhuje proto zamítnutí ústavní

stížnosti.

Z obsahu spisu 7 C 210/96 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní

soud zjistil, že stěžovatelka podáním došlým tomuto soudu dne 4.

3. 1996 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 200,-- Kč podle

ustanovení § 421 občanského zákoníku. Jak stěžovatelka uvedla

v žalobě, v prosinci roku 1995 si dala u vedlejšího účastníka

vyčistit dámské kalhoty (šponovky) značky The Limited zlaté barvy

s leskem. Dne 23. 12. 1995 po jejich vyzvednutí zjistila, že barva

kalhot se liší od jejich původní barvy, látka ztratila lesk

a kalhoty byly sraženy o více jako 15 cm. Ačkoli z tohoto důvodu

se pro ni kalhoty staly nepoužitelnými, vedlejší účastník nicméně

podanou reklamaci odmítl. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne

19. 6. 1997, čj. 7 C 210/96-43, žalobě stěžovatelky přiznáním

částky 900,-- Kč z části vyhověl, zatímco jinak žalobu zamítl.

V důvodech svého rozhodnutí poukázal okresní soud na výpověď

stěžovatelky, jako účastnice řízení, z níž vyplynulo, že po

čištění došlo ke změně původně zlaté barvy s leskem a ke zkrácení

kalhot zhruba o 15 cm, přičemž z posudku a výpovědi soudního

znalce ing. O. P., CSc., zjistil, že při čištění došlo

k výraznému vysrážení kalhot, které bylo způsobeno buď použitím

nevhodného rozpouštědla při chemickém čištění nebo vypráním kalhot

ve vodě s obsahem saponátu a nebo nevhodnou, příliš vysokou,

teplotou při sušení. Čištěním se kalhoty srazily o 10 - 15 cm

a z hlediska kvality vzhledu jsou pro stěžovatelku nepoužitelné.

Podle názoru okresního soudu za vzniklou škodu, která byla

provedeným dokazováním zjištěna, tj. za časovou cenu kalhot,

v částce 900,-- Kč, odpovídá vedlejší účastník podle ustanovení

§ 421 občanského zákoníku, kterážto odpovědnost má objektivní

povahu. K odvolání vedlejšího účastníka proti uvedenému rozsudku

Okresního soudu ve Vyškově rozhodl Krajský soud v Brně napadeným

rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně v napadené části

změnil z vyhovujícího výroku v zamítavý, přičemž současně uložil

stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníku na nákladech řízení

před soudem prvého stupně částku 4 375,-- Kč , zatímco na

nákladech odvolacího řízení 1 850,-- Kč. V důvodech svého

rozhodnutí uvedl krajský soud, že bylo na stěžovatelce, aby

prokázala, že jí škoda vůbec vznikla, že však v tomto směru

neunesla důkazní břemeno, neboť nebyl zjištěn stav předmětných

kalhot před jejich předáním vedlejšímu účastníku k vyčištění.

Ústavní soud sdílí názor stěžovatelky, že napadeným

rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv na

spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ačkoli totiž stěžovatelka, vyslechnuta jako účastnice řízení před

soudem prvého stupně, přesně a podrobně uvedla všechny

skutečnosti, jež ji vedly k reklamaci vady způsobené čištěním

jejích kalhot a nabídla v tomto směru i výslech svědkyně JUDr.

Jany Dudové, krajský soud, ponechav skutková zjištění okresního

soudu i právní závěry z nich vyvozené zcela stranou, vydal se ve

svém uvažování cestou, znemožňující stěžovatelce jakékoli

vyjádření, když "zčista jasna" poukázal na, do této doby nikým ani

vůbec uvažované neunesení důkazního břemene stěžovatelkou stran

výchozího stavu, tj. stavu kalhot před jejich vyčištěním, a aniž

by, jak mu to přikazovalo ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř.

dokazování opakoval nebo je doplnil, dospěl k závěru, že vznik

škody stěžovatelce nebyl prokázán. Jak je konstatováno v rozsáhlé

judikatuře obecných soudů, stejně jako v právní teorii (viz rovněž

občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. 1996 str. 577) je

zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit

od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil

jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Postup krajského

soudu v tomto směru obsahuje znaky libovůle, neboť, posunuv jádro

otázky sporu zcela jiným směrem, neposkytl stěžovatelce ani

sebemenší možnost k tomu, aby se k tomuto stavu vyjádřila,

případně aby se domáhala provedení důkazu výslechem již uvedené

svědkyně, neprovedeného soudem prvého stupně jen proto, že o stavu

kalhot před vyčištěním i o existenci skvrn na nich nebylo

v řízení před ním pochyb. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací

soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně

na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také od

právních závěrů, z těchto zjištění vycházejících, a sám, bez

jakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnil

stěžovatelce se vyjádřit k, jím nově nastolenému, meritu věci,

odepřel jí tímto postupem právo na spravedlivý proces ve smyslu

již citovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Podle názoru Ústavního soudu ani to, že předmětem sporu je

bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv

a svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některého

z nich nese znaky libovůle.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení shora uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení

§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

vyhověl a napadený rozsudek podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. srpna 1999

Odlišné stanovisko soudce P. Varvařovského:

Ústavní stížnost měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatnělá, a to z těchto důvodů:

1. Není a nemůže být porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ani porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecnésoudy dospějí k závěrům, které Ústavní soud nesdílí.

2. Neni tzv. překvapivým rozhodnutím (které zřejmě má nález na mysli), jestližesoud v odvolacím řízení vyhodnotí provedené důkazy jinak, aniž by však zcela změnil právní kvalifikaci věci. Takový postup nelze označit za svévolný, jak činí Ústavní soud.

3. Ústavnísoud je povinen dodržovat zásadu, kterou lze vyjádřit tak, že tam kde obecné soudy pracují s fakty a okolnostmi konkrétního případu, aniž by činily zevšeobecňující závěry zasahující do ústavních práv, není místa pro jurisdikci Ústavního soudu. V dané věci Ústavní soud, aniž by provedl dokazování dle § 48 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a aniž by se vůbec pokusil nalézt hranici mezi "obyčejným" právem a právem ústavním, porušil výše uvedenou zásadu, jakož i opakovaně vyjádřenou právní větu, že není součástí obecné justice a tudíž další přezkumnou soudní instancí. Navíc, s ohledem na bagatelní podstatu sporu, zde Ústavní soud trivializuje obsah základních práv a svobod, a tím dehonestuje sám sebe.

Kromě výše uvedených důvodů pro odmítnutí návrhu uvádím, že postupem Ústavníhosoudu došlo k porušení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., když Ústavní soud rozhodl bez nařízení jednání, aniž by k tomu měl souhlas účastníka (analogický postup dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu nepřichází s ohledem na speciální úpravu řízení před Ústavním soudem v úvahu) a aniž by k tomu měl souhlas jednoho z členů senátu, tedy můj.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru