Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 542/16 #1Usnesení ÚS ze dne 13.09.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Náchod
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Krajní nouze
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.542.16.1
Datum podání15.02.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

40/2009 Sb., § 28

449/2001 Sb., § 14


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 542/16 ze dne 13. 9. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 15, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2016, č. j. 10 To 108/2015-155, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, č. j. 6 Tdo 1014/2015-33, a proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2015, č. j. 10 To 108/2015-100, a Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. března 2015, č. j 3 T 219/2014-78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1, v čl. 39 a v čl. 40 odstavci 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavce 1 písmene a) trestního zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odstavce 1 trestního zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále mu byl uložen zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. května 2015 zrušil rozsudek soudu prvního stupně, znovu rozhodl tak, že shledal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odstavce 1 písmene a) trestního zákoníku a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výměře 24 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání čtyř měsíců; dále mu byl uložen zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele (výrok I.), zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2015 (výrok II.) a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout (výrok III.). Následně Krajský soud v Hradci Králové vydal dne 7. ledna 2016 napadený rozsudek, kterým k odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě zrušil výrok o trestu a při nedotčeném výroku o vině uložil stěžovateli úhrnný peněžitý trest ve výši 25 000 Kč s alternativním trestem odnětí svobody v trvání pěti měsíců, a dále mu uložil zákaz činnosti výkonu funkce člena myslivecké stráže na dobu tří let.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že soudy v jeho věci dospěly k nesprávnému závěru, neboť špatně vyložily vzájemný vztah příslušných právních norem a nesprávně aplikovaly ustanovení trestního zákona o krajní nouzi. Právě v rámci tohoto institutu stěžovatel jednal, když zastřelil psa ve chvíli, kdy hrozilo, že strhne srnce. V postupu soudů ve své věci shledal zkrácení v zaručených právech a požaduje zrušení napadených rozsudků.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, a proto povolán reagovat pouze na taková pochybení orgánů činných v trestním řízení, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V projednávaném případě však takové pochybení neshledal.

Ústavní soud má na rozdíl od stěžovatele za to, že soudy se ve svých rozhodnutích správně aplikovaly ustanovení o krajní nouzi. Stěžovatel tvrdil, že jednal v krajní nouzi, když zastřelením psa zabránil stržení srnce, na kterého přes hodinu čekal, aby jej mohl odstřelit. Učinil tak proto, aby zabránil vzniku škody spočívající ve ztrátě srnce, jehož hodnota převyšovala hodnotu zastřeleného psa. Soudy rovněž správně vyložili příslušné právní normy, především zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje situaci, kdy může být toulavé zvíře (pes, kočka) zastřeleno. V ustanovení § 14 odstavce 1 písmene e) je přímo vyloučeno učinit tak blíže než 200 metrů od nejbližšího obydlí a nesmí se jednat především o psy ovčáckých a loveckých plemen. V daném případě stěžovatel porušil tato přesně stanovená omezení (německý ovčák, 123,7 m od nejbližšího obydleného domu). Dále následným jednáním porušil povinnosti dané myslivecké stráži v ustanovení § 14 odstavci 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

Hmotně právní posouzení věci provedené nalézacím soudem bylo i v rámci řízení o opravných prostředcích opakovaně shledáno jako správné. Soudy se přitom vypořádaly s opakovanými námitkami stěžovatele, otázkou krajní nouze, a na základě provedených důkazů, zákonem předvídaným způsobem zhodnocených, dospěly k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu (čl. 39 Listiny); postupovaly v souladu s procesními předpisy (čl. 36 Listiny) a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Stěžovatel neuvedl žádnou novou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů došlo k naříkaným zásahům a k porušení presumpce neviny (čl. 40 odstavec 2 Listiny).

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru