Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 539/02Usnesení ÚS ze dne 27.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.539.02
Datum podání08.08.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 539/02 ze dne 27. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 539/02

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného Mgr. P. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 5. 2002, čj. 4 To 169/2002-845,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích stěžovatel v podstatě poukazuje na celou řadu procesních pochybení, jichž se tento soud dopustil a která svou intenzitou již zasahují do ústavně právní roviny. Konkrétně pak jde o porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu spisu 3 T 148/99 Okresního soudu ve Strakonicích Ústavní soud zjistil, že k odvolání stěžovatele, obviněného Š. S. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozsudkem tak, že zrušil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 4. 12. 2001, čj. 3 T 148/99-784, v celé části týkající se stěžovatele a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným návodem k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákona k § 247 odst. 1, 2 trestního zákona a odsoudil jej k trestu odnětí svobody na 8 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let a k povinnosti zaplatiti společně a nerozdílně s dalšími obžalovanými obci S. H. škodu ve výši 52 800,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí krajský soud mimo jiné uvedl, že okresní soud nepochybil, pokud při zjištění skutkového stavu vyšel z jednoznačných výpovědí spoluobžalovaných H. a P., učiněných při konfrontaci v přípravném řízení, a z výpovědi spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, kteréžto výpovědi jsou ve shodě i s dalšími provedenými důkazy. Podle názoru krajského soudu nebylo možno učinit jiný závěr než ten, že to byl právě stěžovatel, který navedl spoluobžalované ke spáchání trestného činu krádeže. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 10. 2002, čj. 5 Tdo 811/2002-916, rozhodl tak, že toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, když konstatoval, že samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy I. a II. stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, Nejvyšší soud ČR v dovolacím řízení přezkoumávat nemůže.

Rovněž Ústavní soud nemůže než konstatovat, že z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci stalo, podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu takové hodnocení důkazů obecnými soudy jinak hodnotit. Navíc napadené rozhodnutí je odůvodněno natolik přesvědčivě a logicky, že o jakémkoli extrémním vybočení z mezí citovaného ustanovení trestního řádu nelze vůbec uvažovat. Krajský soud za podklad svých závěrů vzal zejména výpověď spoluobžalovaného P. při hlavním líčení, dovodiv přitom, že tento důkaz je ve shodě s dalšími provedenými důkazy, takže pro jakýkoli zásah ze strany Ústavního soudu chybí i ten minimální podklad.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru