Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 535/21 #1Usnesení ÚS ze dne 30.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánPROFESNÍ KOMORA - Česká advokátní komora
Soudce zpravodajŠámal Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
správní žaloba
spis/nahlížení do spisu
advokát/kárné řízení/opatření
Advokacie
EcliECLI:CZ:US:2021:4.US.535.21.1
Datum podání26.02.2021
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 85/1996 Sb.; o advokacii; § 33/1 věta druhá

jiný právní předpis; 244/1996 Sb.; vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád); § 1, § 14/2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 65

244/1996 Sb., § 1, § 14 odst.2

85/1996 Sb., § 33 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 535/21 ze dne 30. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Zdeňky Nocarové, Ph.D., advokátky, sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1 - Nové Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v neumožnění nahlížení do spisů v řízeních vedených Českou advokátní komorou pod sp. zn. K 87/2017 a K 31/2020, a spolu s ní podaný návrh na zrušení § 33 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a § 1 a § 14 odst. 2 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), za účasti České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh spolu s ní podaný se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů brojí proti v záhlaví uvedenému jinému zásahu orgánu veřejné moci s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatelka podala podle § 74 zákona o Ústavním soudu návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona a jiného právního předpisu.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka je advokátkou. K České advokátní komoře (dále jen "Komora") podala několik podnětů na zahájení kárného řízení podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o advokacii"), proti jejímu bývalému kolegovi (dále jen "kárně obviněný"). Jeho kárné provinění podle stěžovatelky spočívalo v porušení povinnosti mlčenlivosti, neboť kárně obviněný svědčil v její "soukromé" právní věci. K podnětu stěžovatelky Komora proti kárně obviněnému zahájila v záhlaví uvedená kárná řízení. Kárně obviněný byl v řízení vedeném pod sp. zn. K 87/2017 uznán kárně vinným a bylo mu uloženo kárné opatření. Další kárné řízení vedené pod sp. zn. K 31/2020 dosud probíhá.

3. Dne 23. 9. 2020 Komora předvolala stěžovatelku jako svědkyni k ústnímu jednání v posledně uvedeném kárném řízení nařízené na den 27. 10. 2020. Dne 5. 10. 2020 Komora stěžovatelku informovala o jeho nekonání podle žádosti kárně obviněného. Dne 7. 10. 2020 se stěžovatelka Komory dotázala na důvody nekonání uvedeného jednání, dne 19. 10. 2020 stěžovatelka Komoru upozornila na možnou podjatost člena kárné komise v uvedené věci. Komora stěžovatelce přípisem ze dne 21. 10. 2020 č. j. S-912/2019-012 odpověděla, že není-li účastnicí kárného řízení, je nutné, aby uvedená podání adresovala kontrolnímu oddělení Komory, což stěžovatelka učinila následující den. Na uvedené podání reagovala Komora přípisem ze dne 6. 1. 2021 č. j. K-31/2020-051 s tím, že stěžovatelce nenáleží právo na informace o odročení jednání, ani o důvodech, které Komoru k jeho odročení vedly, neboť není účastnicí kárného řízení. Z téhož důvodu není oprávněna namítat podjatost osob, které se podílí na rozhodování v kárném řízení.

4. Stěžovatelka ve dnech 29. 3. 2019, 9. 12. 2020 a 25. 1. 2021 požádala Komoru o nahlédnutí do spisů v uvedených kárných řízeních. Komora reagovala na první žádost přípisem ze dne 3. 5. 2019 č. j. K-87/2017-050 s tím, že žádosti nevyhověla. Komora na další žádosti nereagovala.

5. Stěžovatelka proto proti neumožnění nahlédnutí do uvedených spisů Komorou brojí ústavní stížností. Stěžovatelka tvrdí, že probíhá-li řízení o deliktním jednání advokáta, kterým byla jiná osoba poškozena, má tato osoba právo na účastenství v řízení, jehož předmětem je posouzení tohoto jednání. Její vyjádření k věci může mít rozhodující vliv na rozhodnutí o kárné žalobě. Jedině tato osoba (stěžovatelka) je schopna účinně bránit svou "důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno". Nadto ignorovala-li Komora tvrzení stěžovatelky o možné podjatosti členů kárné komise, je dotčeno právo stěžovatelky na tzv. jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

6. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení § 33 odst. 1 věty druhé zákona o advokacii a § 1 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), podle nichž je účastníkem kárného řízení pouze kárný žalobce a kárný obviněný, nikoli osoba poškozená jeho jednáním. Obdobným způsobem navrhuje zrušení § 14 odst. 2 téhož předpisu, podle něhož je jednání v kárném řízení neveřejné, s čímž stěžovatelka nesouhlasí. Jednání v kárném řízení je přitom veřejné u soudců, exekutorů a státních zástupců, což je nedůvodný rozdíl. I ve věci kárné odpovědnosti advokátů existuje silný veřejný zájem na vnější kontrolu kárného řízení.

7. Před zhodnocením samotné opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

8. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založeno na zásadě subsidiarity návrhu [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)].

9. V nyní posuzované věci stěžovatelka zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod v souvislosti s disciplinární pravomocí Komory spatřuje v tom, že jí nebylo umožněno nahlédnout do spisu. Má-li stěžovatelka za to, že Komora zasáhla do jejího (tvrzeného) práva na informace o uvedených řízeních, měla možnost domáhat se ochrany u správních soudů. Ty jsou totiž primárně povolány k její ochraně podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny. Komora přitom svoji disciplinární pravomoc vykonává jako orgán veřejné moci při jejím výkonu (srov. bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2019 č. j. 2 As 217/2019-65), jemuž bylo zákonem o advokacii svěřeno rozhodování o právech a povinnostech ve veřejné správě jako orgánu veřejnoprávní samosprávné korporace (srov. bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2020 č. j. 9 As 284/2018-89). Prostředkem ochrany práv stěžovatelky v nyní posuzované věci tak jsou procesní nástroje soudního řízení správního (srov. § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů).

10. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se nepodává, že stěžovatelka této možnosti využila. Naopak, sama tvrdí, že žádný prostředek k ochraně svých práv k dispozici nemá. Toto tvrzení však neodpovídá možnosti domáhat se ochrany u správních soudů (viz bod 9 shora).

11. Nad rámec uvedeného lze dodat, že cítí-li se stěžovatelka dotčena jednáním kárně obviněného na svých osobnostních právech (sub 5), má možnost domáhat se jejich ochrany u obecných soudů, jež jsou k tomu obdobně povolány podle čl. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

12. Lze proto uzavřít, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona Ústavního soudu [obdobně srov. např. usnesení ze dne 8. 1. 2014 sp. zn. III. ÚS 3752/13, ze dne 19. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 1998/14 či ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1272/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

13. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Spolu s ní podaný návrh podle § 74 zákona o Ústavním soudu, jako návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru