Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 528/98Usnesení ÚS ze dne 22.03.1999Nositel práva na nedotknutelnost obydlí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost osoby
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládá... více
Věcný rejstříkByt
Osobní prohlídka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 25/13 SbNU 477
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.528.98
Datum podání18.12.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 7, čl. 12

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 8

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83, § 83a, § 83c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 528/98 ze dne 22. 3. 1999

U 25/13 SbNU 477

Nositel práva na nedotknutelnost obydlí

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti C., zastoupené Mgr. L.J., proti příkazu soudce Okresního soudu Plzeň - město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, a proti příkazu vyšetřovatele Policie České republiky, k domovní prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ČVS: KVV 183/30-98, ve spojení se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 Kzn 82/98, za účasti Okresního soudu Plzeň - město a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. 12. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti příkazu soudce Okresního soudu Plzeň - město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, a proti příkazu vyšetřovatele Policie České republiky, k domovní prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ČVS: KVV 183/30-98, ve spojení se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 Kzn 82/98.

Uvedený příkaz soudce Okresního soudu Plzeň - město k domovní prohlídce byl vydán podle § 83 odst. 1 tr. řádu na návrh Krajského státního zastupitelství ze dne 19. 10. 1998, č.j. 1 Kzn 82/98, v trestním řízení vedeném Policií ČR, , pod ČVS: KVV-183/30-98, ve věci podezření z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 4 tr. zákona, z jehož spáchání byl podezřelý bývalý jednatel F., I.M., za pomoci dalšího podezřelého bývalého jednatele této společnosti JUDr. J. (správně L.) K., a to tím, že v průběhu roku 1996 v Ch., si přisvojil částku převyšující 12 mil. Kč, kterou převzal od dalších fotbalových klubů pro F., jako platbu za přestup hráčů do těchto klubů. Uvedený příjem nevložil do pokladny společnosti a použil jej dosud nezjištěným způsobem. Domovní prohlídka byla nařízena v rodinném domě I.M., v bytě manželů JUDr. L.K. a JUDr. M.B., v bytě N.K., a ve všech prostorách sloužících k bydlení hostů a personálu v hotelu V., v obci K. Uvedený hotel je ve vlastnictví stěžovatele, tj. a.s. C., jehož hlavními akcionáři jsou I.M. a JUDr. L.K. Hotel se stavebně dělí na vlastní hotel a ubytovnu, a z toho důvodu má dvě popisná čísla.

Uvedeným příkazem vyšetřovatele Policie České republiky, k prohlídce jiných prostor ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ČVS: KVV 183/30-98, vydaným se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 Kzn 82/98, byla nařízena prohlídka mj. kancelářských prostor a prostor k nim náležejícím a.s. C., v I. poschodí budovy v Ch., a dále v kancelářích a prostorách k nim náležejících v budově hotelu V. v obci K.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými příkazy k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor, byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Uvedené porušení stěžovatel spatřuje především v tom, že na základě příkazu soudce Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 10. 1998 byla provedena domovní prohlídka v bytě jeho právního zástupce, tj. advokáta JUDr. L.K., který vede agendu stěžovatele a tudíž je nositelem informací, jež mají charakter obchodního tajemství podle § 17 obch. zákoníku. V této souvislosti poukázal na rozsudek Evropského soud pro lidská práva ze dne 16. 12. 1992, ve věci N. v. N., podle něhož je porušením čl. 8 Úmluvy nařízení domovní prohlídky a její realizace v bytě advokáta, neboť dochází k porušení obchodního tajemství a závažným důsledkům pro více subjektů. O skutečnosti, že JUDr. L.K. je advokátem a právním zástupcem stěžovatele, nebyl dle tvrzení stěžovatele soudce Okresního soudu Plzeň - město informován. Tuto skutečnost nebylo možné zjistit ani před provedením domovní prohlídky, neboť JUDr. L.K. nebyl vyslechnut. Dále stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítl, že příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor jsou vadné, neboť obsahují nesprávné označení vlastníka dotčených nemovitostí, tj. "C. a.s.", namísto "C., a.s.". Stěžovatel tudíž má zato, že příkazy k prohlídce byly vydány vůči jinému subjektu, a realizací prohlídek u něho došlo k namítanému porušení základních práv a svobod. Konečně stěžovatel namítl, že oprávnění k provedení prohlídky v ubytovně V. nebylo dáno, neboť ubytovna nebyla uvedena v příkazu vyšetřovatele Policie ČR k prohlídce jiných prostor ze dne 20. 10. 1998. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Okresní soud Plzeň - město, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ve věci sp. zn. 5 Nt 945/98 povoloval domovní prohlídky, a to v souvislosti s trestní věcí I.M. Pro časový odstup, a také proto, že nemá k dispozici uvedený spis, se však již nemůže blíže vyjádřit k tomu, vůči kterým objektům domovní prohlídky povoloval. Dále uvedl, že vycházel z materiálů, které mu byly předány Krajským státním zastupitelstvím.

Policie České republiky, ve svém sdělení ze dne 18. 1. 1999 odkázal na sdělení, které již dne 22. 12. 1998, tehdy ještě jako Policie České republiky, podal Ústavnímu soudu v souvislosti s ústavní stížností JUDr. L.K. vedenou pod sp. zn. III. ÚS 468/98, a na které odkázal i ve vyjádření k ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 477/98. Dále uvedl, že se může vyjádřit pouze k průběhu domovní prohlídky v bytě JUDr. L.K., a nikoliv též k prohlídkám jiných prostor. Pro informaci uvedl, že včetně detašovaných pracovišť, byl dne 31. 12. 1998 zrušen.

Policie České republiky, ve svém sdělení ze dne 22. 12. 1998 ve věci sp. zn. III. ÚS 486/98 jako účastník řízení mj. uvedl, že manželka JUDr. J.K. JUDr. M.B. byla na svém pracovišti stručně informována o tom, že dne 26. 10. 1998 bylo Ing. I.M. sděleno obvinění a že bude následovat provádění domovních prohlídek, mj. i v jejím bytě. Byl jí předán příkaz k domovní prohlídce, který si přečetla a podepsala. Současně byla informována, čeho se má prohlídka týkat. Po poučení nevyužila své právo podat stížnost. Po příjezdu do bytu jmenované bylo zjištěno, že je doma i její manžel JUDr. L.K., kterému byl rovněž předán příkaz k domovní prohlídce. Taktéž jmenovaný byl stručně informován o důvodech prohlídky a byl dotázán, zda a kde má v bytě písemnosti týkající se F., resp. kde má svoji pracovnu. JUDr. L.K. si příkaz přečetl a podepsal, přičemž po poučení stížnost rovněž nepodal. Účastník řízení vyjádřil přesvědčení, že předchozí výslech JUDr. L.K. proveden byl, nikoliv však písemně, přičemž poukázal na skutečnost, že s JUDr. L.K. bylo před započetím prohlídky hovořeno, navíc i v odůvodnění samotného příkazu k domovní prohlídce je více než zřejmé, z jakého důvodu byl vydán a o jaký okruh písemností je zájem. Za své pochybení považuje skutečnost, že nesprávně do protokolu o domovní prohlídce poznamenal, že "Předchozí výslech dle § 84 tr. ř. nebyl proveden, neboť věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě." Dle jeho názoru výslech proveden byl, přičemž tr. řád nedefinuje, zda tento výslech musí být proveden v písemné formě či nikoliv.

Krajské státní zastupitelství, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že při sepisování návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 19. 10. 1998, č.j. 1 Kzn 82/98, došlo omylem k záměně jména JUDr. L.K. na "J.", přičemž tato záměna se objevila i v příkazu k domovním prohlídkám, a to v části týkající se popisu trestní věci. Ostatní osobní údaje byly ve zmíněné části příkazu uvedeny správně, stejně jako ve výrokové části příkazu bylo správně již uvedeno "JUDr. L.K.". Skutečnost, že jmenovaný je advokátem, byla vedlejšímu účastníkovi sdělena vyšetřovatelem při podávání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce. Dle názoru vedlejšího účastníka vyšetřovací úkon však nesměřoval k získání informací o některém z klientů advokáta JUDr. L.K., nýbrž k získání důkazů o trestné činnosti jmenovaného nebo Ing. I.M., jako podnikatelů v jiném oboru činnosti, než je poskytování právní pomoci. Vyjádřil přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení nemohou být za uvedených okolností zbaveny možnosti získat důkazy o trestné činnosti takové osoby, a že státem uznávané advokátní tajemství nemůže vést k jejímu vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení a k získání její osobní imunity zvláštního druhu. Zásah orgánů činných v trestním řízení vyvolal dle jeho názoru advokát sám, když jako statutární orgán společnosti připustil, aby s přijatými penězi další statutární orgán neprůhledně nakládal, a aby s prodejem obchodního podílu a ukončením své funkce fakticky poté společnost umrtvil. K námitkám týkajícím se nesprávné identifikace objektů prohlídek v příkazech k prohlídce, tj. hotelu V. a jeho ubytovny, vedlejší účastník uvedl, že z důvodu, že vyšetřovateli nebyla známa prostorová dispozice těchto objektů, ani využití jednotlivých místností v nich, vydal vyšetřovateli podle § 83a odst. 1 tr. ř. souhrnný předchozí souhlas k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, a to k prohlídce "kanceláří a prostor k nim náležejícím" též firmy C., a.s. Policie totiž neměla možnost předem zjistit, zda některé hotelové pokoje fakticky neužívá obchodní společnost jako kanceláře, sklady, případně jako jiné nebytové prostory, či naopak zda některé z kanceláří neslouží pro ubytování osob jednajících za majitele. K námitce stěžovatele, že bylo prohledáno obydlí na podkladě pouhého příkazu vyšetřovatele, vedlejší účastník uvedl, že toto tvrzení nepovažuje za pravdivé, když vyšetřovatel měl k dispozici pro prohlídku prostor sloužících k bydlení příkaz soudce, a pro prohlídku kanceláří a prostor k nim náležejícím vlastní příkaz vydaný s předchozím souhlasem státního zástupce. K námitce nesprávného označení stěžovatele vedlejší účastník přiznal, že správné obchodní jméno stěžovatele zní "C.", a nikoliv "C., a.s.". Dle jeho názoru však tímto pochybením nemohlo dojít k omylu, pokud jde o identifikaci majitele objektů, které měly být předmětem prohlídek, stejně jako objektů samotných, když v příkazech k prohlídkám jsou objekty dostatečně identifikovány, mj. i popisnými čísly. Závěrem vedlejší účastník vyjádřil názor, že způsob provedení prohlídek nevylučuje použitelnost zjištěných stop jako důkazů pro další trestní řízení, neboť procesní pochybení nelze považovat za nezákonná donucení, jak má na mysli ust. § 89 odst. 3 tr. řádu.

Poté, co se Ústavní soud seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Ústavní soud především považuje za nezbytné uvést, že pokud jde o námitky týkající se domovních prohlídek, stěžovatel zjevně není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti pro porušení čl. 7 a 12 Listiny a čl. 8 Úmluvy, neboť z povahy uvedenými články zaručených základních práv a svobod plyne, že v rámci domovních prohlídek v zásadě mohou být dotčena pouze základní práva a svobody osob fyzických, nikoliv právnických, byť se mohou dotýkat obchodních aktivit soukromých osob. V tomto rozsahu by ústavní stížnost mohla být návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), který soudce zpravodaj může usnesením odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že ve věci domovních prohlídek nařízených napadeným příkazem soudce Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 10. 1998 již k Ústavnímu soudu podaly fyzické osoby dotčené domovní prohlídkou samostatné ústavní stížnosti, a tudíž v tomto rozsahu by se mohlo jednat též o návrh nepřípustný podle § 35 zákona, který soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítne (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona).

K namítanému porušení čl. 4 odst. 1 Listiny Ústavní soud uvádí, že cit. ustanovení nezaručuje samostatné základní právo, ale pouze stanoví nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 31/97, uveřejněný pod č. 66 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V tomto rozsahu je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Pokud jde o námitky týkající se formálních náležitostí příkazu k prohlídce jiných prostor, konkrétně nesprávného označení vlastníka prohlídkami dotčených nemovitostí a nesprávné či nedostatečné identifikace stavebních objektů, které měly být předmětem nařízených prohlídek, Ústavní soud konstatuje, že příkaz k prohlídce jiných prostor je ve smyslu § 83a tr. řádu usnesením svého druhu (§ 119 tr. řádu), proti němuž není přípustná stížnost (§ 141 tr. řádu); musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. V příkazu musí být, mimo obecných náležitostí (§ 134 tr. řádu), uloženo provedení prohlídky, popsána jiná prostora nesloužící k bydlení, tak, aby nemohlo dojít k záměně takové jiné prostory, a aby byl určen rozsah provádění prohlídky. Dále zde musí být uveden účel prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele prostorů strpět domovní prohlídku (§ 85a tr. řádu). Z příkazu k prohlídce jiných prostor Ústavní soud zjistil, že pokud jde o objekty ve vlastnictví stěžovatele, tyto jsou specifikovány mj. jako "kanceláře a prostory k nim náležející v budově hotelu V." Předmět prohlídky byl tedy popsán takovým způsobem, že nemohlo dojít k jakýmkoliv pochybnostem či nějaké záměně. Skutečnost, že předmětem prohlídky mají být v rámci hotelu V. objekty dva, vyplývá evidentně též z uvedení dvou popisných čísel. Stejně tak, pokud jde o nepřesné označení vlastníka dotčených nemovitostí, z příkazů nelze dovodit jakoukoliv pochybnost, bez ohledu na skutečnost, že označení vlastníka objektů přesně neodpovídá jeho obchodnímu jménu zapsanému v obchodním rejstříku, neboť postrádá zkratku "M." za slovy "C.". Ze zápisu o uskutečněné prohlídce jiných prostor v hotelu V. vyplývá, že prohlídkou nebyly nalezeny žádné důkazní materiály.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, která obsahuje námitky ohledně domovní prohlídky v bytě advokáta JUDr. L.K. nutno vzít v úvahu, že jmenovaný sice byl právním zástupcem stěžovatele, jak vyplývá z generální plné moci ze dne 15. 9. 1998 (bez uvedení sídla advokáta), nicméně byl také a především bývalým jednatelem F., a tudíž osobou podezřelou ze spáchání uvedeného trestného činu. I když jmenovanému jako advokátovi svědčí zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti ohledně důvěrných informací týkajících se jeho klientů (§ 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), z uvedeného nelze dovodit, že se jedná o výsadu zakládající jeho vynětí z obecného právního řádu, nýbrž že se jedná o povinnost uloženou mu v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. Ochrana takto chráněných zájmů třetích osob prohlídkou jiných prostor nebyla dotčena, a v tomto směru ústavní stížnost také neobsahuje jakékoliv ústavněprávní argumenty. Navíc je třeba vzít v úvahu to, že jak vyšetřovateli, který provedl prohlídku jiných prostor, tak i ostatním orgánům činným v trestním řízení, je uloženo zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, jež se dozvěděli při výkonu svých pravomocí. Z tohoto hlediska tudíž nelze přisvědčit namítanému porušení čl. 13 Listiny resp. čl. 8 Úmluvy. Na tomto závěru nic nemění ani stěžovatelův odkaz na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci N. z roku 1992 (A 251-B), neboť toto rozhodnutí se týká domovní prohlídky v bytě advokáta provedené za zcela jiných skutkových okolností, než jaké jsou v daném případě, nehledě na skutečnost, že až dosud nic nenasvědčuje tomu, že by byly přezkoumávány doklady týkající se klientů JUDr. K. Ústavní soud naopak považuje za vhodné zmínit v této souvislosti rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci K. z roku 1978 (A-28), podle kterého se státy mohou uchýlit k opatřením jako domovní prohlídky nebo zabavení, aby získaly hmotný důkaz. Je však přitom třeba, aby jejich právní předpisy a jejich praxe v dané oblasti skýtaly přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití. Ústavní soud dále uvádí, že ústavní stížnost JUDr. L.K. proti příkazu soudce Okresního soudu Plzeň město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998 byla zamítnuta nálezem ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 486/98, přičemž plně sdílí právní názor v cit. nálezu vyslovený.

Po zvážení výše uvedených skutečností Ústavní soud uzavírá, že platnou právní úpravu domovních prohlídek považuje za ústavně konformní. Pokud pak jde o provedení konkrétních prohlídek, přes jistá formální pochybení, nedospěl k názoru, že by došlo k zásahu do tvrzených ústavních práv a svobod stěžovatele.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru