Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 527/2000Nález ÚS ze dne 07.12.2000K rozhodnutí soudu o propuštění z vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 186/20 SbNU 293
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.527.2000
Datum vyhlášení29.01.2001
Datum podání31.08.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.a, § 67 odst.1 písm.b, § 72 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 527/2000 ze dne 7. 12. 2000

N 186/20 SbNU 293

K rozhodnutí soudu o propuštění z vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 7. prosince 2000 v senátě ve věci

ústavní stížnosti R. Š., t. č. Vazební věznice, P. S. 28, 701 28

Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 5.

2000, čj. Nt 4246/2000-9, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze

dne 28. 6. 2000, čj. 5 To 415/2000-19, za účasti 1) Okresního

soudu v Ostravě, 2) Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků

řízení, a vedlejšího účastníka Okresního státního zastupitelství

v Ostravě, za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2000, čj. Nt

4246/2000-9, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6.

2000, čj. 5 To 415/2000-19, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že odůvodnění

napadených rozhodnutí jsou kusá a nepřezkoumatelná a pro svou

obecnost a nesrozumitelnost nemohou založit přípustnou výjimku

z ústavní ochrany svobody, ale naopak touto svou povahou vedou

k jejímu protiústavnímu omezení pro nedostatek určujících

konkrétních skutečností. Z těchto důvodů proto navrhuje zrušení

obou napadených usnesení.

Okresní soud v Ostravě ve svém vyjádření z 12. 10. 2000

uvedl, že setrvává na závěrech, uvedených v odůvodnění napadeného

usnesení, které je řádně odůvodněno, přezkoumatelné a věcně

i formálně správné.

Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém vyjádření z 3. 10.

2000, že určité zobecnění důvodů vzetí do vazby je v projednávané

věci, kde je stíháno celkem 11 osob, nezbytné. Kusost,

nepřezkoumatelnost a obecnost jsou pojmy relativní a jde o to

posoudit jejich míru.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě se postavení

vedlejšího účastníka vzdalo.

Okresní státní zastupitelství v Ostravě se v určené lhůtě

k ústavní stížnosti nevyjádřilo.

Z obsahu spisu Nt 3050/2000 Okresního soudu v Ostravě Ústavní

soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 1.

2000, čj. Nt 3050/2000-17, ve spojení s usnesením Krajského soudu

v Ostravě ze dne 29. 2. 2000, čj. 1 To 175/2000-33, byl stěžovatel

vzat do vazby z důvodu § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu,

když mu předtím bylo sděleno obvinění z trestného činu padělání

a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, 3 písm. a), b) trestního

zákona s odkazem na ustanovení § 143 trestního zákona a pro

trestný čin podvodu dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle

ustanovení § 250 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona.

Z obsahu spisu Nt 4246/2000 Okresního soudu v Ostravě dále plyne,

že stěžovatel podáním ze dne 11. 5. 2000 požádal o propuštění

z vazby na svobodu s odůvodněním, že ve vztahu k jeho osobě již

nebudou prováděny další úkony, když všichni svědkové

i spoluobvinění byli vyslechnuti, a navíc vyslechnuté osoby jej

neusvědčují. O této žádosti spojené s návrhem na nahrazení vazby

zárukou nebo slibem rozhodl Okresní soud v Ostravě již

konstatovaným rozhodnutím tak, že ji podle § 72 odst. 2 trestního

řádu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že

důvod vazby podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu

i nadále trvá, a to rovněž vzhledem k faktu rozpadu stěžovatelova

manželství a stěžovatelem navázaného bližšího kontaktu s jinou

ženou, což vše by mohlo vést i k případnému vycestování

stěžovatele mimo území ČR, a že rovněž trvají důvody vazby podle

ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť "přípravné

řízení není dosud ukončeno, nelze vyloučit, že dodatečně nevznikne

potřeba provedení dalších důkazů s ohledem na to, že ve věci

nebyly provedeny ještě všechny důkazy tak, aby bylo možno

vyšetřování dokončit a uzavřít." O stížnosti stěžovatele rozhodl

krajský soud napadeným usnesením tak, že tuto stížnost zamítl,

když poukázal na to, že stěžovatel je stíhán pro podezření ze

závažné trestné činnosti, na kterou je stanovena vysoká trestní

sazba, a pro náročnost této trestní věci z hlediska vývoje

dokazování hrozí stále nebezpečí ovlivňování prováděných důkazů.

Stížnosti stěžovatele lze podle názoru krajského soudu přisvědčit

pouze v tom, že jeho osobní poměry v projednávané věci rozhodující

roli při posuzování vazebního důvodu podle § 67 odst. 1 písm. a)

trestního řádu nemají, daleko největší nebezpečí zde však vyvstává

z možných, pro stěžovatele závažných důsledků, v souvislosti

s rozhodováním o trestu. Tvrzeným důvodům nelze přiznat takovou

váhu, aby bylo možno stěžovatele propustit z vazby na svobodu,

popř. vazební důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b)

trestního řádu vypustit.

Z ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu vyplývá povinnost

všech orgánů činných v trestním řízení zkoumat v každém období

trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají, nebo zda se

nezměnily. Stejnou povinnost tyto orgány mají přirozeně i při

rozhodování o žádosti obviněného o propuštění na svobodu podle

ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu. Závěry, k nimž tyto orgány

dospějí při svém rozhodování, musí být zcela jasné, srozumitelné,

a proto i přezkoumatelné, a to tím spíše, že tím, o co v takovém

případě jde, je ústavně zaručené právo na osobní svobodu zakotvené

v čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V projednávané věci však obecné soudy dospěly k závěrům, které ve

své podstatě nejsou přezkoumatelné. Pokud jde o vazební důvod

uvedený v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu,

připouští krajský soud v napadeném rozhodnutí pochybení soudu

prvého stupně stran hodnocení a role osobních poměrů stěžovatele,

nicméně, uváděje dále, "nebezpečí zde daleko více vyvstává

z možných, pro obviněného závažných, důsledků při možném

rozhodování o trestu", nekonstatuje výslovně, jak to činí

v souvislosti s vazebním důvodem podle ustanovení § 67 odst. 1

písm. b) trestního řádu, zda tento vazební důvod i nadále trvá či

nikoli. Pokud pak jde o vazební důvod podle ustanovení § 67 odst.

1 písm. b) trestního řádu, jeho odůvodnění okresním soudem je

natolik nekonkrétní, že by v zásadě mohlo být vztaženo na všechny

případy, kdy přípravné řízení není dosud skončeno. Přitom, jak již

bylo zdůrazněno v celé řadě nálezů Ústavního soudu, nemůže být

koluzním důvodem vazby jen určitá důkazní situace, např. ta či ona

fáze trestního řízení, ale musí zde být konkrétní skutečnosti

nasvědčující obavě, že obviněný koluzní záměry skutečně má. Ze

spisu je navíc zjevno, že ve skutku, pro který bylo stěžovateli

sděleno obvinění, je orgány činnými v trestním řízení spatřován

již jen trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), odst.

4 trestního zákona. Rovněž vzhledem k této skutečnosti, kterou

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve svém rozhodnutí ze

dne 6. 4. 2000 č. 126 ve věci Labita proti Itálii označuje jako

"slábnutí" obvinění a podrobuje kritice i obecnost a globálnost

odůvodnění, lze proto stěží mít za to, že zde existuje určitá

objektivní konstelace, odůvodňující sama o sobě tento vazební

důvod.

Ústavní soud proto vzhledem k výše uvedeným skutečnostem

a úvahám dospěl k závěru, že postupem obecných soudů byla

stěžovateli odepřena ochrana ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny,

a proto pro porušení tohoto ústavně zaručeného práva, jakož

i práva zakotveného v čl. 8 odst. 1 Listiny, ústavní stížnosti

podle ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3

písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. prosince 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru