Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 517/01Usnesení ÚS ze dne 05.02.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.517.01
Datum podání24.08.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 517/01 ze dne 5. 2. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 517/01

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti P.B., zastoupeného L.E., proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 2. 2001, čj. 14 C 869/2000-51, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel dovozuje, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to zejména z toho důvodu, že okresní soud nevyhověl jeho návrhu na odročení jednání a také marně poukazoval na to, že k výzvě na úhradu soudního poplatku nebyla připojena složenka. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 14 C 869/2000 Okresního soudu v České Lípě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 15. 2. 2001, čj. 14 C 869/2000-51, bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci 1 116 397,-- Kč s přísl. a na nákladech řízení 43 964,-- Kč, zatímco ohledně částky 16 700,-- Kč žaloba byla zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku stěžovatel podal tzv. blanketní odvolání s tím, že toto odvolání odůvodní dodatečně. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 4. 2001, čj. 14 C 869/2000-56, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad podaného odvolání ve lhůtě 3 dnů. Současně byl stěžovatel vyzván, aby v téže lhůtě zaplatil soudní poplatek z odvolání, a to rovněž ve lhůtě 3 dnů. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 4. 2001, čj. 14 C 869/2000-57, bylo řízení o odvolání proti napadenému rozsudku zastaveno s poukazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Proti citovanému usnesení Okresního soudu v České Lípě podal stěžovatel další odvolání ze dne 9. 5. 2001 s tím, že je dodatečně odůvodní. Protože se tak nestalo, byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 5. 2001, čj. 14 C 869/2000-60, vyzván k odstranění vad svého odvolání ve lhůtě 3 dnů, což však rovněž neučinil. Krajský soud v Ústí nad Labem proto svým usnesením z 28. 6. 2001, čj. 17 Co 171/2001-63, odvolání stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 4. 2001, čj. 14 C 869/2000-57, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání proti již citovanému rozsudku Okresního soudu v České Lípě, podle ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl s odůvodněním, že odvolání podané stěžovatelem postrádá esenciální náležitosti odvolání a k odstranění jeho vad nedošlo ani do rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud ČR posléze svým usnesením ze dne 4. 12. 2001, čj. 29 Odo 577/2001-244, řízení o dovolání proti již citovanému rozsudku Okresního soudu v České Lípě zastavil, zatímco dovolání proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem odmítl.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel pomíjí tu základní skutečnost, že všechna jeho odvolání proti napadeným rozhodnutím postrádají jakákoli odůvodnění a že na výzvu okresního soudu k odstranění vad podání stěžovatel vůbec nereagoval. Byl to tedy stěžovatel sám, který svým přístupem k věci, ocitajícím se v zásadním rozporu s principem "každý nechť řádně střeží svá práva", odepřel si přístup k tomu, aby v odvolacím řízení mohla být jeho záležitost věcně projednána, jinými slovy, sám způsobil, že za současného stavu se již nemůže domáhat práva vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny. Tato skutečnost je podle obsahu spisu natolik evidentní, že k ní není třeba již nic dalšího dodat.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. února 2002

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru