Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 510/03Usnesení ÚS ze dne 10.11.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
Věcný rejstříkOpatrovník
EcliECLI:CZ:US:2003:4.US.510.03
Datum podání26.09.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 510/03 ze dne 10. 11. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. P., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2003, sp. zn. 12 Co 344/2003,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 26. září 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. února 2003, sp. zn. 5 P 434/97. Tímto usnesením byla ustanovena Městská část Praha 13 kolizním opatrovníkem nezletilých dcer stěžovatele, pro řízení ve věci zvýšení výživného. S ustanovením Městské části Praha 13 opatrovníkem stěžovatel nesouhlasí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje předchozí jednání ustanoveného opatrovníka a jeho vztah k matce nezletilých dcer. Zejména poukazuje na skutečnost, že většina pracovníků Úřadu městské části Praha 13, zabývajících se sociálně právní ochranou dětí, je v každodenním služebním styku s pracovníky odboru sociálních věcí Úřadu městské části Praha 5, jehož je matka nezletilých kmenovou pracovnicí. Vzhledem k tomu nemá kolizní opatrovník k matce nezletilých odpovídající autoritu a nemůže být považován za objektivního a nepodjatého.

Napadenému rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel vytkl nesrozumitelnost odůvodnění, a z toho plynoucí nepřezkoumatelnost, neboť městský soud se nijak nevypořádal s odvolacími důvody. Konečně pak uvedl, že kolizním opatrovníkem byla ustanovena místně nepříslušná městská část.

V popsaném postupu obecných soudů shledal stěžovatel porušení svých základních práv zaručených zejména v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý a nestranný soudní proces.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy vyjádřil účastník - Městský soud v Praze, prostřednictvím předsedkyně senátu 12 Co. Ta plně odkázala na odůvodnění napadeného usnesení a na důvody v něm uvedené. Uvedla, že senát na svých závěrech trvá, není si vědom, že by svým postupem porušil ústavní práva stěžovatele, a proto navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Ústavní soud si k věci vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 P 434/97. Ten byl Ústavnímu soudu doručen současně se sdělením, že jednání ve věci má proběhnout dne 11. listopadu 2003.

Po seznámení se s obsahem citovaného spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Napadeno je procesní rozhodnutí, které, samo o sobě, není schopno zásahu do ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud opakovaně judikoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž eventuální protiústavnost (nikoli tedy nevhodnost či problematičnost) nelze napravit jinak (viz např. nález č. 78, svazek 4. Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Představa stěžovatele, že také pravomocná procesní rozhodnutí obecných soudů jsou takové povahy, že se jimi musí Ústavní soud zabývat, Ústavní soud nesdílí. Musel by totiž v takovém případě přezkoumávat ustanovení znalce, ustanovení tlumočníka atd., tedy být de facto odvolací instancí dokonce i tam, kde procesní předpisy (především v zájmu rozhodnutí věci v přiměřené době - čl. 38 odst. 2 Listiny) opravný prostředek nepřipouštějí. Ostatně i z opakovaných podání stěžovatele k Ústavnímu soudu je zřejmé, že jde spíše o úkony směřující k protahování řízení, nežli o seriozní argumentaci ústavněprávní.

V daném případě tedy je Ústavní soud nucen konstatovat, že napadeným rozhodnutím nemohl být stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavnísoud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10 listopadu 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru