Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 504/02Usnesení ÚS ze dne 28.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.504.02
Datum podání22.07.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 44 odst.1, § 132, § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 504/02 ze dne 28. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Mgr. O. M., zastoupeného JUDr. L. S., advokátem, směřující proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. března 2002, sp. zn. 13 C 123/98 , sp. zn. 15 C 80/99, a ze dne 29. března 2002, sp. zn. 15 C 137/99, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení části zákona se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 22. července 2002 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadených rozhodnutí, jimiž mu byla stanovena povinnost zaplatit Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s., (dále jen "Dopravní podnik") částku 206,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.170,- Kč (rozhodnutí sp. zn. 13 C 123/98), částku 208,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.170,- Kč (rozhodnutí sp. zn. 15 C 88/99) a částku 208,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.995,- Kč (rozhodnutí sp. zn. 13 C 123/98). Ve všech případech bylo podkladem vydání rozhodnutí zjištění Dopravního podniku, že stěžovatel využil jeho služeb, aniž by uhradil příslušné jízdné.

Stěžovatel brojil zejména proti skutečnosti, že mu ke splnění uvedené povinnosti byla výrokem rozsudků stanovena lhůta tří dnů, avšak v odůvodnění byla uvedena i možnost domluvy na splátkách. Dále uvedl, že dne 24. ledna 2001 se mělo konat jednání za účasti jeho právního zástupce, kterému však nebylo umožněno nahlédnout do spisů, neboť byly u Městského soudu v Praze. Soud se rovněž nezabýval jeho námitkou, že v několika obdobných případech bylo prokázáno, že došlo ke zneužití osobních údajů stěžovatele (např. řízení o Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 9 C 524/98, či řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 17 C 1291/96).

Stěžovatel dále namítal, že Dopravní podnik je zastupován stejnou advokátní kanceláří, která dříve zastupovala i jeho (tuto skutečnost uvedl již v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 733/01). Advokátní kancelář tak disponovala osobními údaji o stěžovateli, ačkoliv Advokátní komoře sdělovala něco jiného. Osobní údaje jsou dále běžně známé kontrolním pracovníkům Dopravního podniku. Stěžovatel dále odkázal na zmíněné usnesení sp.zn. II. ÚS 733/01 a uvedl, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě libovůle obvodního soudu, když jemu ani jeho právnímu zástupci nebylo umožněno nahlédnout do spisového materiálu a tato skutečnost se nezměnila ani poté, co namítl podjatost předsedkyně senátu. Pochybení mělo spočívat rovněž v tom, že mu nebyly doručeny stejnopisy rozsudků, ale jen jejich kopie.

V uvedeném postupu shledal stěžovatel zásah do svého základního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost rovněž obsahovala návrh, aby Ústavní soud zakázal Městskému soudu v Praze i Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dále zasahovat do základních práv stěžovatele a dále, aby uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 umožnit stěžovateli nahlédnout do spisového materiálu. Dále stěžovatel navrhl zrušit ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř., v platném, znění, jímž je odejmuta možnost odvolání v případech peněžitého plnění nepřesahujícího 2.000,- Kč, bez příslušenství.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními stránkami ústavní stížnosti. Ze spisů obvodního soudu zjistil, že stěžovateli byla napadená rozhodnutí doručena dne 10. května 2002. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), začíná dnem doručení běžet lhůta k podání ústavní stížnosti v trvání 60 dnů. Tato lhůta uplynula v pondělí 8. července 2002, ústavní stížnost však byla k poštovní přepravě podána teprve dne 19. července 2002.

S ohledem na uvedenou skutečnost posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako podanou po lhůtě a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona odmítl.

Řízení o návrhu na zrušení části zákona je řízením akcesorickým, které sleduje osud ústavní stížnosti. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti pro její pozdní podání, nezbylo než odmítnout i návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř., v platném znění, a to podle ustanovení § 43 odst. 2 lit. b) zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 28. listopadu 2002

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru