Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 492/03Usnesení ÚS ze dne 21.01.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2004:4.US.492.03
Datum podání17.09.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150, § 142


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 492/03 ze dne 21. 1. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2003, čj. 19 Co 1568/2003-219 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2003, čj. 33 C 38/2002-190,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 9. 2003 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil, ve výrocích o nákladech řízení, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2003, čj. 19 Co 1568/2003-219 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2003, čj. 33 C 38/2002-190.

Ze shromážděných podkladů vyplývá, že v řízení před obecnými soudy se vedlejší účastnice Jana M. domáhala proti stěžovatelce určení vlastnictví ke specifikovaným nemovitostem v k.ú. Kamenný Újezd. Stěžovatelka podala vzájemný návrh, dle něhož měl soud určit, že vlastníkem předmětných nemovitostí je ona. Soud prvního stupně určil, že vlastníkem nemovitostí je stěžovatelka (žalovaná), návrh Jany M. (žalobkyně) na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem zamítl a stěžovatelce (žalované) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud k odvolání žalobkyně i žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stěžovatelce nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolání, které směřovalo toliko do výroku o náhradě nákladů řízení, stěžovatelka tvrdila, že nelze aplikovat ust. § 150 o.s.ř. ale při rozhodování je nutno respektovat procesní úspěšnost účastníků ve sporu. Odvolací soud opět shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žalované, a to ze stejných důvodů, pro které ust. § 150 o.s.ř. aplikoval soud prvního stupně.

V odůvodnění ústavní stížnosti, postrádajícím jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a vyjádřila přesvědčení, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno podle zákona. Strany se ve sporu ocitly přičiněním státu a proto měla být rozhodující procesní úspěšnost ve sporu. Postup soudu nelze označit za spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že rozhodnutí soudů o nákladech řízení dle § 150 o.s.ř. nelze označit za postup, který by nesplňoval podmínky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny. Důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení a pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení, jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku. V případě duplicity vlastnického práva obou stran ke sporným pozemkům se jeví jako nanejvýš spravedlivé, aby si náklady řízení nesla každá strana sporu sama. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnosti nevyhověl.

Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu dalších shromážděných podkladů, Ústavní soud v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Podle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení aplikoval odvolací soud i soud prvního stupně, po zjištění, že důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě byly dány. Je věcí obecných soudů, zda, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, použijí svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení. Jedná se zde o individuální rozhodnutí v individuální věci, bez jakýchkoliv normativizujících závěrů - tedy o oblast, kde zásah Ústavního soudu nemůže přicházet v úvahu. Z ústavněprávního hlediska lze oběma soudům stěží cokoli vytknout. Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení čl. 36 Listiny jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2004

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru