Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 486/12 #2Usnesení ÚS ze dne 22.02.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.486.12.2
Datum podání13.02.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 99/1963; Občanský soudní řád; 241/4

zákon; 85/1996; o advokacii; 55/6

zákon; 150/2002; soudní řád správní; 7/2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 486/12 ze dne 22. 2. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. Č., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011 čj. 25 Cdo 3012/2011-69, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 241 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 55 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve slovech "je sídlo správního orgánu", takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. 2. 2012 se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení, neboť stěžovatel i přes výzvu dovolacího soudu neodstranil vadu dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 11. 2010 čj. 19 Co 2457/2010-39 spočívající v absenci zastoupení advokátem.

S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení shora označených ustanovení občanského soudního řádu, soudního řádu správního a zákona o advokacii, který nesprávně označil jako zákon č. 317/2009 Sb. (pod tímto číslem předseda vlády vyhlásil ke dni 11. 9. 2009 úplné znění zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, resp. návrhem na zrušení zákonných předpisů, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické ... osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě, je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; naposledy mu bylo takové poučení poskytnuto dne 23. 11. 2011 ve věci vedené pod sp. zn. III ÚS 3427/11. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědoměn i to tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení ze dne 13. 12. 2010 sp. zn. IV.ÚS 3173/10, ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. I.ÚS 3034/11 a řadu dalších). Ve vztahu ke stěžovateli takto Ústavní soud postupoval opakovaně, naposledy ve věci sp. zn. I.ÚS 226/12, kdy usnesením ze dne 31. 1. 2012 ústavní stížnost odmítl.

Z týchž důvodů shodně rozhodl Ústavní soud i v projednávané věci a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost neschopná věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají (srov. sp. zn. III. ÚS 101/95, Sb. n. u. sv. 4, str. 351).

Ústavní soud proto návrh na zrušení § 241 odst. 4 občanského soudního řádu, § 55 odst. 6 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve slovech "je sídlo správního orgánu", odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. února 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru