Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 482/2000Nález ÚS ze dne 30.11.2000K nenaplnění znaků trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
Věcný rejstříkspoluvlastnictví/podíl
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 182/20 SbNU 273
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.482.2000
Datum vyhlášení11.12.2000
Datum podání10.08.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 249a odst.2, § 3 odst.1

40/1964 Sb., § 139


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 482/2000 ze dne 30. 11. 2000

N 182/20 SbNU 273

K nenaplnění znaků trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě, ve věci

ústavní stížnosti ing. K. Š., proti usnesení Krajského soudu

v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 6. 2000, čj. 2 To

555/2000-114, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka

v Olomouci, jako účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze

dne 26. 6. 2000, čj. 2 To 555/2000-114, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, stěžovatel

uvádí, že jím byla porušena jeho základní ústavní práva zakotvená

v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 6 a čl. 8 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel vytýká

soudům obou stupňů zejména to, že se vůbec nevypořádaly se

stěžejní otázkou naplnění zákonných znaků skutkové podstaty

trestného činu, totiž, zda M. Š. nebo P. S. byli vůbec oprávněni

předmětný dům užívat a v jakém rozsahu. Otázky spoluvlastnictví

upravuje totiž občanský zákoník v ustanovení § 136 a násl.,

přičemž tato ustanovení jsou ve vztahu k obecným ustanovením §

123 a § 124 speciální povahy. Z uvedených důvodů domáhá se proto

zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve svém vyjádření

ze dne 29. 9. 2000 uvedl, že vlastnické právo nabyvatele vzniklo

zákonným způsobem vkladu tohoto práva do příslušného katastru

nemovitostí. Účinky tohoto vkladu nastaly dne 18. 3. 1998 a od

tohoto data je také posuzována trestná činnost stěžovatele v bodě

2 rozhodnutí soudu prvého stupně. Jinak poukazuje na odůvodnění

rozhodnutí soudů obou stupňů.

Vedlejší účastník Krajské státní zastupitelství v Ostravě,

pobočka v Olomouci, se přípisem ze dne 12. 9. 2000 postavení

vedlejšího účastníka vzdalo.

Z obsahu spisu 4 T 16/2000 Okresního soudu v Šumperku

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 5. 4.

2000, čj. 4 T 16/2000-91, byl stěžovatel uznán vinným trestným

činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému

prostoru podle ustanovení § 249a odst. 2 trestního zákona, a to

proto, že od roku 1990 do 18. 3. 1998 znemožňoval přístup do domu

v Šumperku na ulici generála Svobody 70 spolumajitelce M. Š., ve

výroku rozsudku blíže popsaným způsobem, a od 18. 3. 1998 do 18.

11. 1999 novému spolumajiteli P. S., a to rovněž ve výroku

rozsudku blíže uvedeným způsobem, a odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu uloženého

trestu na zkušební dobu 18 měsíců. O odvolání stěžovatele proti

uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka

v Olomouci, napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatele

zamítl. V důvodech svých rozhodnutí uvedly obecné soudy, že na

danou situaci třeba aplikovat příslušná ustanovení občanského

zákoníku o právech vlastníka uvedených v ustanoveních § 123, §

124, neboť svým jednáním stěžovatel fakticky znemožňoval dalšímu

spoluvlastníku vykonávat jakákoli práva. Ustanovení § 139 odst.

2, 3 občanského zákoníku na daný případ vůbec nedopadá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 trestního zákona trestným činem

je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto

zákoně. K těmto znakům uvedeným v ustanovení § 249a odst. 2

trestního zákona (neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo

k nebytovému prostoru) náleží neoprávněné bránění oprávněné osobě

v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru. Jakkoli lze stěží

pochybovat o tom, že takovou oprávněnou osobou je především

vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru, nicméně pouze za

podmínky, že je zároveň uživatelem. Tento základní moment obecné

soudy pominuly, kladouce dominantní důraz na ustanovení § 123, §

124 občanského zákoníku, ačkoli v projednávané věci jde o vztah

specifický, v němž v konkrétním případě je určující tzv. majoritní

princip. Jak patrno ze spisu, uplatňuje stěžovatel tento majoritní

princip důsledně již od roku 1989, kdy se stal většinovým

spoluvlastníkem, a to k ideálním 3/4 předmětných nemovitostí, jež

začal také sám užívat. Jakkoli tedy i v minulosti spoluvlastník se

domáhal jejich užívání, nemohlo toto úsilí samo o sobě být právně

relevantní, nešlo-li ani o případ předvídaný ustanovením § 139

odst. 3 občanského zákoníku. Jinými slovy, v projednávané věci jde

o vztah ryze občansko právní povahy řešitelný jen v souladu

s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku o spoluvlastnictví.

Byl-li tedy stěžovatel odsouzen za jednání, jež postrádá znaky

uvedené v trestním zákoně, a nenaplňuje tudíž skutkovou podstatu

trestného činu, došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení

stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl.

8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení shora uvedených článků podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm.a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. listopadu 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru