Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 48/01Nález ÚS ze dne 04.05.2001Placení soudního poplatku ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
PoznámkaPřekonáno novou právní úpravou ve smyslu nálezu Pl. ÚS 2/07.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 71/22 SbNU 121
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.48.01
Datum vyhlášení10.05.2001
Datum podání24.01.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., čl.

99/1963 Sb., § 49 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 48/01 ze dne 4. 5. 2001

N 71/22 SbNU 121

Placení soudního poplatku ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti S. K. Š.,

spol. s r.o., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 9. 11. 2000, čj. 30 Ca 180/2000-27, za účasti Krajského soudu

v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11.

2000, čj. 30 Ca 180/2000-27, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, jímž bylo

řízení o správní žalobě stěžovatelem podané proti rozhodnutí

Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2000, čj.

3323/130/2000-Do, zastaveno proto, že nebyl včas zaplacen soudní

poplatek. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě

uvedl, že soudní poplatek skutečně nebyl zaplacen zároveň

s podáním správní žaloby, výzva k jeho zaplacení však byla

doručena pouze jeho zástupci, který byl výslovně vyzván

k zaplacení soudního poplatku do 8 dnů od jejího doručení, přitom

obsahovala rovněž poučení, že nebude-li soudní poplatek ve

stanovení lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Právní zástupce

stěžovatele pak soudní poplatek zaplatil způsobem mu uloženým

a tiskopis odevzdal k poštovní přepravě dne 1. 11. 2000.

Stěžovateli však výzva k zaplacení soudního poplatku s poučením

doručena nebyla. Právě s ohledem na tuto skutečnost stěžovatel je

přesvědčen o tom, že výzva nebyla způsobilá vyvolat právní účinky,

které s ní krajský soud spojil, když řízení zastavil, a to proto,

že neukládala povinnost přímo stěžovateli, ale nesprávně jeho

zástupci. Podle názoru stěžovatele nelze zaměňovat výzvu právnímu

zástupci s výzvou účastníkovi řízení, doručenou mu prostřednictvím

právního zástupce. Své přesvědčení o povinnosti soudu vyzvat přímo

stěžovatele, nikoliv jeho právního zástupce, pak stěžovatel

dovozuje i z toho, že na rozdíl od úpravy § 32 odst. 3 o.s.ř.,

platného v době sepisu ústavní stížnosti, neobsahoval tento

v době učinění předmětné výzvy žádné ustanovení, které by

předpokládalo, že soudy mohou splnit svoji povinnost vůči

účastníkovi řízení, poučí-li či vyzvou-li jeho zástupce.

Neexistence uváděné procesně právní úpravy v době učinění výzvy,

dle názoru stěžovatele, umožňuje na podporu jeho závěru použít

analogie s hmotněprávními úkony, kdy i kdyby byl účastník takového

úkonu zastoupen, nebylo by možno vyzvat jeho právního zástupce,

aby on osobně například vyklidil pronajatý byt či vydal nějaké

plnění a dovozovat z toho, že byl řádně vyzván zastoupený.

Z uvedeného pak stěžovatel dovozuje, že dosud nebyl vyzván soudem

k zaplacení soudního poplatku, a krajský soud svým postupem tím,

že uložil výzvou povinnost někomu, koho nestíhala, a z důvodu

nesplnění této povinnosti někým, koho nestíhala, odňal napadeným

usnesením stěžovateli právo na soudní ochranu, když rozhodl

o zastavení soudního řízení. Stěžovatel proto s tvrzením, že

uvedeným postupem došlo k porušení ústavně zaručených práv čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 věty prvé Ústavy

ČR navrhuje zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k obsahu

ústavní stížnosti kromě důvodů, uvedených již v napadeném

rozhodnutí, k námitce stěžovatele, týkající se nedoručení výzvy

samotnému účastníkovi řízení, uvedl, že jeho postup byl v souladu

s ustanovením § 49 odst. 1 o.s.ř. V daném případě totiž byla

povinnost zaplatit soudní poplatek uložena stěžovateli přímo

ustanoveními § 2 a § 4 zákona o soudních poplatcích, a tato

povinnost vzniká již podáním žaloby [§ 4 písm. a) zmíněného

zákona] a ke stejnému datu je poplatek i splatný. Výzva krajského

soudu tedy měla charakter pouhého upozornění na nesplnění

povinnosti se současným stanovením náhradní lhůty k plnění,

a nelze ji tedy považovat za rozhodnutí, kterým bylo stěžovateli

uloženo něco vykonat, jak to má na mysli ustanovení § 49 odst. 1

o.s.ř. Krajský soud proto navrhl, aby ústavní stížnost byla jako

nedůvodná zamítnuta, pokud nebude shledán důvod pro její

odmítnutí.

Ústavní stížnost není důvodná.

Po zjištění, které Ústavní soud učinil ze spisu Krajského

soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 Ca 180/2000, totiž zjištění, že

výzva k zaplacení soudního poplatku byla skutečně doručena pouze

právnímu zástupci stěžovatele, Ústavní soud konstatuje, že shodnou

problematiku řešil již ve svých nálezech, sp. zn. IV. ÚS 238/99,

II. ÚS 217/2000, II. ÚS 177/2000, kdy s poukazem na § 2 odst. 5,

§ 4 a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,

ve znění pozdějších předpisů, učinil závěr o tom, že zaplacení

soudního poplatku je úkon, který může, resp. by měl, osobně

vykonat poplatník, jímž je stěžovatel, a tudíž se ustanovení § 49

odst. l věta druhá o.s.ř. vztahuje i na výzvu k zaplacení soudního

poplatku, kterou je tak třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale

i účastníkovi samému. Ústavní rozměr takovéhoto postupu

v uvedených věcech Ústavní soud spatřoval v tom, že porušení § 49

odst. 1 o.s.ř., jež v konečném důsledku vede k zastavení řízení,

představuje zásah do ústavně zaručeného základního práva domáhat

se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného

soudu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod i porušení čl. 90 Ústavy ČR, podle něhož jsou soudy

povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem

poskytovaly ochranu právům. I v nyní posuzované věci, která je

srovnatelná, je třeba odkázat na důvody, uvedené v označených

rozhodnutích Ústavního soudu, a to tím spíše, že plénum Ústavního

soudu, které se dne 18. 4. 2001 zabývalo návrhem I. senátu na

přijetí odlišného stanoviska - v podstatě podporujícího postup

obecného soudu - setrvalo na názoru shora vyjádřeném. Napadené

usnesení bylo proto z uvedených důvodů pro rozpor s čl. 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod zrušeno [§ 82 odst. 1 a odst.

3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. května 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru