Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 472/2000Nález ÚS ze dne 23.01.2001Právo obviněného nahlížet do spisu, právo na obhajobu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstříkprocesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 15/21 SbNU 107
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.472.2000
Datum vyhlášení25.01.2001
Datum podání07.08.2000
Napadený akt

rozhodnutí jiné

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.3 písm.b

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 65 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 472/2000 ze dne 23. 1. 2001

N 15/21 SbNU 107

Právo obviněného nahlížet do spisu, právo na obhajobu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti O. R.,

t.č. ve Vazební věznici, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR

Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99, jímž

bylo dne 10. 5. 2000 stěžovateli sděleno obvinění, opatření

vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice,

ČVS:OVPU-595/20-2000, jímž bylo dne 10. 5. 2000 stěžovateli

sděleno obvinění, rozhodnutí Okresního státního zastupitelství

Pardubice, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 7. 6. 2000, rozhodnutí

vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice,

ČVS:OVV-978/20-99, jímž dne 12. 6. 2000 odmítl žádost stěžovatele

o nahlédnutí do spisu, a proti rozhodnutí Okresního státního

zastupitelství Pardubice, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 22. 6.

2000, za účasti Okresního státního zastupitelství Pardubice, jako

vedlejšího účastníka, takto:

Rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu

vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99, jímž dne 12. 6. 2000

odmítl žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu a rozhodnutí

Okresního státního zastupitelství Pardubice, sp. zn. 1 Zt

1033/99, ze dne 22. 6. 2000, se zrušují.

Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3, 4 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3

písm. a), b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(dále jen "Úmluva") zrušení shora označených opatření a rozhodnutí

vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice

a Okresního státního zastupitelství Pardubice. Jak stěžovatel

uvádí v ústavní stížnosti, byla mu opatřeními vyšetřovatele

Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice,

ČVS:OVV-978/20-99 a ČVS:OVPU-595/20-2000, dne 10. 5. 2000 sdělena

obvinění ze spáchání vyjmenovaných trestných činů. Obě uvedená

sdělení obvinění jsou podle stěžovatelova názoru v rozporu s §

160 odst. 1 t.ř., neboť neobsahují důvody, pro něž je stěžovatel

stíhán. Je v nich pouze bez dalšího konstatováno, že podkladem pro

ně jsou skutečnosti zjištěné orgány Policie ČR a finančního úřadu

a rovněž jednání stěžovatele je specifikováno velmi neurčitě.

Následkem toho pak stěžovateli nejsou zřejmé důvody trestního

stíhání a nemá tak možnost řádně připravit svou obhajobu, nemůže

se vyjádřit k důkazům a skutečnostem, které svědčí v jeho

neprospěch, a nemůže předložit důkazy svědčící v jeho prospěch.

K žádosti stěžovatele o přezkoumání tohoto postupu vyšetřovatele

však Okresní státní zastupitelství Pardubice rozhodnutím, sp. zn.

1 Zt 1033/99, ze dne 7. 6. 2000, shledalo tuto žádost nedůvodnou.

Výše uvedenými opatřeními a rozhodnutím bylo podle stěžovatelova

názoru zasaženo do jeho základních práv zaručených mu čl. 8 odst.

2 Listiny, neboť nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů

a způsobem, který stanoví zákon, a čl. 40 odst. 3 Listiny, podle

něhož má právo na možnost k přípravě obhajoby. Dále pak i čl. 6

odst. 3 písm. a), b) Úmluvy, podle něhož má být obviněný

neprodleně podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti

němu a má mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby.

Při výslechu dne 12. 6. 2000 pak stěžovatel již podruhé

požádal vyšetřovatele o nahlédnutí do spisu, aby se mohl náležitě

hájit, což mu však bylo vyšetřovatelem odmítnuto s tím, že mu to

bude umožněno, až bude odpovídat na otázky vyšetřovatele.

Stěžovatel tak nemá možnost řádně si připravit obhajobu

a vyšetřovatel zároveň ve věci neprovádí jiné úkony, dokud

stěžovatel nebude vypovídat. Tato situace tak způsobuje, že

vyšetřování již prakticky tři měsíce neprobíhá. Následkem

rozhodnutí vyšetřovatele, jímž odmítl žádost stěžovatele

o nahlédnutí do spisu, nejsou stěžovateli zřejmé důvody trestního

stíhání a nemůže se vyjádřit k důkazům a skutečnostem svědčícím

v jeho neprospěch. Jediným důvodem, proč vyšetřovatel odmítá

stěžovateli nahlédnout do spisu, je podle stěžovatelova názoru

snaha donutit ho vypovídat bez možnosti připravit obhajobu.

Stěžovatel se proto obrátil se žádostí o přezkoumání postupu

vyšetřovatele na Okresní státní zastupitelství Pardubice, které

však rozhodnutím, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 22. 6. 2000,

shledalo rozhodnutí vyšetřovatele o odmítnutí nahlédnutí do

vyšetřovacího spisu s ohledem na důkazní situaci, závažnost

trestné činnosti, jíž se měl stěžovatel dopustit, a vzhledem

k tomu, že byl stěžovatel vzat do koluzní vazby, za zcela důvodné,

neboť by stěžovatel mohl mařit výsledky vyšetřování. Rovněž těmito

dvěma shora uvedenými rozhodnutími je stěžovateli, jak tvrdí,

upírána možnost k přípravě obhajoby [čl. 40 odst. 3 Listiny a čl.

6 odst. 3 písm. b) Úmluvy], dále pak právo být neprodleně podrobně

seznámen s povahou a důvodem obvinění [č. 6 odst. 3 písm. a)

Úmluvy] a konečně je nepřímo nucen, aby se vzdal práva odepřít

výpověď (čl. 40 odst. 4 Listiny). Stěžovatel proto v závěru

ustavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil všechna jím

napadená opatření a rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR

a okresního státního zastupitelství a zároveň přikázal těmto

orgánům umožnit stěžovateli a jeho obhájci nahlédnout do

vyšetřovacího spisu ČVS:OVV-978/20-99.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil

příslušný spisový materiál Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR

Pardubice a vyžádal si vyjádření tohoto úřadu a Okresního státního

zastupitelství Pardubice.

Okresní úřad vyšetřování Policie ČR Pardubice ve svém

vyjádření charakterizuje trestnou činnost, jíž se měl stěžovatel

dopustit ve formě účastenství, kdy na základě provedených důkazů

bylo, jak uvádí, zjištěno, že trestnou činnost hlavního pachatele

obviněného S. měl organizovat a řídit stěžovatel. Z tohoto

důvodu byl stěžovatel Policií ČR několikrát písemně předvolán,

korespondenci však nepřebíral, na adrese svého trvalého bydliště

se nezdržoval a policii se vyhýbal. Po vydání předchozího souhlasu

státního zástupce k zadržení stěžovatele bylo po stěžovateli

vyhlášeno celostátní pátrání a stěžovatel byl zadržen dne 10. 5.

2000, předán vyšetřovateli a bylo mu ještě téhož dne sděleno

obvinění, které převzal před započetím prvního výslechu.

V záznamu o sdělení obvinění jsou uvedeny popisy skutků

k jednotlivým trestným činům tak, aby nemohly být zaměněny

s jinými. Jsou tam uvedena i zákonná označení trestných činů

a důvody, pro něž je stěžovatel stíhán. Po převzetí sdělení

obvinění byl stěžovatel dne 10. 5. 2000 za přítomnosti obhájce

vyslechnut. Po náležitém poučení stěžovatel uvedl, že nevyužívá

svého práva k věci nevypovídat, ale že se k věci vyjádří až po

důkladnějším prostudování sdělení obvinění a poradě se svým

obhájcem. Po ukončení výslechu požádal obhájce stěžovatele

o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Vyšetřovatel obhájce

a stěžovatele přímo do protokolu upozornil, že nahlédnutí do spisu

neumožní ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 t.ř., přičemž byly

uvedeny i důvody k tomuto odepření.

Ve svém vyjádření okresní úřad vyšetřování dále uvádí, že dne

12. 6. 2000 vyšetřovatel obě trestní věci, v nichž byla

stěžovateli dne 10. 5. 2000 sdělena dvě obvinění, spojil ke

společnému řízení a chtěl stěžovatele vyslechnout. Při tomto

výslechu za přítomnosti obhájce stěžovatel opět uvedl, že chce ve

věci vypovídat, ale před výslechem chce nahlédnout do

vyšetřovacího spisu. Stěžovatel i obhájce byli vyšetřovatelem

upozorněni, že již jednou byla věc nahlédnutí do spisu předmětem

jejich žádosti o přezkoumání postupu vyšetřovatele, kdy státní

zástupce v postupu vyšetřovatele neshledal pochybení. Z tohoto

důvodu vyšetřovatel odmítl nahlédnutí do vyšetřovacího spisu

a stěžovatel opětovně k věci nevypovídal a požadoval přezkoumání

postupu vyšetřovatele. Stěžovatel nebyl nikdy v průběhu trestního

řízení k výpovědi žádným způsobem nucen. Vyšetřovatel naopak

respektoval práva stěžovatele ve smyslu ustanovení § 33 t.ř.

a především jej vždy před započetím výslechu poučil o jeho právu

vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu,

a dále, že má právo k věci nevypovídat. Není tedy pravdou, že by

vyšetřovatel opakovaným předvoláváním stěžovatele nutil

k výpovědi. Není rovněž pravdivé tvrzení stěžovatele, že

v trestní věci nebyly v uplynulou dobu prováděny úkony, naopak

jednáním stěžovatele a jeho obhájce docházelo k prodlužování

trestního řízení. Okresní státní zastupitelství v případě

odmítnutí nahlédnutí do vyšetřovacího spisu ze dne 12. 6. 2000

shledalo, že postup vyšetřovatele byl správný a nebyl v rozporu

s ustanoveními trestního řádu. Stejně tak i v případě zahájení

trestního stíhání, jeho důvodu, jakož i obsahu záznamů o sdělení

obvinění státní zastupitelství dospělo k závěru, že sdělení

obvinění jsou dostatečně odůvodněna a obsahují veškeré

náležitosti, jak požaduje trestní řád.

Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvádí, že dne

16. 5. 2000 požádal obhájce stěžovatele o přezkoumání postupu

vyšetřovatele, který mu dne 10. 5. 2000 odmítl nahlédnutí do

doposud shromážděného spisového materiálu. Po vyžádání spisového

materiálu a stanoviska vyšetřovatele nebyla v postupu

vyšetřovatele shledána závada. Vyšetřovatel zde využil postupu,

který mu umožňuje ustanovení § 65 odst. 2 t.ř., přičemž byl veden

snahou řádně objasnit a vyhodnotit všechny skutečnosti, které mají

spojitost s předmětnou trestní věcí. Umožnění nahlédnutí do dosud

opatřeného spisového materiálu by mohlo mít vliv na stěžovatelovu

výpověď a proto byl postup vyšetřovatele shledán správným a užití

označeného ustanovení trestního řádu za oprávněné. Přípisem ze dne

2. 6. 2000 pak obhájce stěžovatele požádal o přezkoumání postupu

vyšetřovatele, který zahájil trestní stíhání bez toho, aniž by dle

§ 160 odst. 1 t.ř. uvedl důvody, pro které je stěžovatel stíhán.

Okresní státní zastupitelství přezkoumalo postup vyšetřovatele,

přičemž rovněž v tomto úkonu neshledalo žádné závady. Vyšetřovatel

záznam o sdělení obvinění vypracoval vyčerpávajícím způsobem,

přičemž z jeho obsahu jsou zřejmé důvody, pro které bylo zahájeno

trestní stíhání proti stěžovateli, a to především z popisu

jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, a právní kvalifikace

tohoto jednání. K omezení stěžovatelových práv tedy postupem

státního zastupitelství nedošlo.

Ústavní stížnost je zčásti důvodná.

Ústavní soud především uvádí, že mu v zásadě nepřísluší

zasahovat do činnosti příslušných orgánů veřejné moci v průběhu

řízení před nimi vedeného před rozhodnutím ve věci samé, což se

dotýká i otázky, zda sdělení obvinění může být samo o sobě

předmětem přezkumu Ústavního soudu. V tomto směru Ústavní soud

poukazuje na názor vyslovený již v nálezu, sp. zn. III. ÚS 62/95

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, s. 243), že

ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí

pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným

způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími

z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení.

Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních

práv a svobod v zásadě teprve ve spojení se skutečným zásahem do

těchto práv, který by nebylo možno odčinit jinak, např. vzetím do

vazby, v daném případě však rozhodnutí o tom stěžovatel ústavní

stížností nenapadl. Ústavní stížnost tak v poměru ke sdělení

obvinění, které obsahuje podrobný popis skutků k jednotlivým

trestným činům i jejich zákonné označení, tak Ústavní soud

i s poukazem na svoji dosavadní judikaturu považuje ze

neopodstatněnou. Důvodnost obvinění s možností uplatnění obhajoby

bude předmětem celého probíhajícího řízení.

Jiný postoj však byl Ústavní soud nucen zaujmout k té části

ústavní stížnosti, v níž stěžovatel namítá porušení práva na

obhajobu, které spatřuje v rozhodnutí o odepření nahlédnutí do

spisu. Jak plyne z připojeného spisového materiálu, požádal

stěžovatel o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu poprvé při výslechu

dne 10. 5. 2000 a opakovaně pak dne 12. 6. 2000. K tomuto

požadavku ze dne 12. 6. 2000, k němuž se vztahuje ústavní

stížnost, vyšetřovatel pouze uvedl, že v tomto stadiu před

výslechem obviněného nahlédnutí do spisu neumožní a konstatoval,

že k obdobnému požadavku uplatněnému již dne 10. 5. 2000 dozorový

státní zástupce při přezkoumání postupu vyšetřovatele neshledal

pochybnosti. Neuvedl tedy závažné důvody, které by ve smyslu

ustanovení § 65 odst. 2 tr.ř. odůvodňovaly odepření práva

nahlédnout do spisu dne 12. 6. 2000. Tyto důvody vyšetřovatel

neuvedl ani v písemném vyjádření k ústavní stížnosti. Okresní

státní zastupitelství, které k žádosti stěžovatele přezkoumávalo

postup vyšetřovatele a zaujalo ve svém rozhodnutí

k vyšetřovatelově postupu souhlasné stanovisko, rovněž neuvedlo

pro odmítnutí nahlédnutí do spisu náležité závažné důvody, když

tvrdilo, že ze strany stěžovatele by mohlo dojít k ovlivňování

svědků a stěžovatel by mohl po prostudování provedených výslechů

mařit výsledky vyšetřování. V této souvislosti je totiž třeba

zdůraznit, že stěžovatel byl již od konce května 2000 v koluzní

vazbě. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pak Okresní státní

zastupitelství uvádí argumenty k předchozímu, stěžovatelem

nenapadanému případu odepření práva nahlížet do spisu ze dne 10.

5. 2000, kdy stěžovatel ještě ve vazbě nebyl a bylo tak možno

akceptovat zdůvodnění odepření práva k nahlédnutí do spisu.

K odepření nahlédnutí do spisu dne 12. 6. 2000 nebyly

konkretizovány závažné důvody, které by odepření práva nahlížet do

spisu opodstatnily. Právo obviněného nahlížet do spisu je jednou

ze složek jeho práva na obhajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 3

Listiny základních práv a svobod, a právě proto je omezení tohoto

práva, i když je zákonem připuštěno, vždy třeba náležitě

zdůvodnit. Jinak by totiž omezení uvedeného práva zůstalo bez

možnosti je přezkoumat. Za závažné důvody ve smyslu ustanovení §

65 odst. 2 tr.ř. nelze považovat zcela obecný poukaz na možnost

maření výsledků vyšetřování a již vůbec ne na předpoklad

ovlivňování svědků za situace, kdy se obviněný nachází ve vazbě,

navíc v dané věci ve vazbě koluzní. S ohledem na tyto argumenty

shledal Ústavní soud, v souvislosti s odepřením práva nahlížet do

spisů, porušení stěžovatelova základního práva vymezeného v čl.

40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod a v této části ústavní stížnosti

vyhověl, rozhodnutí, týkající se odmítnutí nahlédnutí do spisu,

zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů], aniž by však, jak stěžovatel požadoval,

přikázal Policii ČR umožnit mu a jeho obhájci nahlédnutí do

příslušného vyšetřovacího spisu, neboť uvedená povinnost vyplývá

ze zrušujícího výroku tohoto nálezu, samozřejmě za předpokladu, že

v mezidobí nenastaly další okolnosti, jimiž by byl postup podle

§ 65 odst. 2 tr. řádu odůvodněn.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti částečně

vyhověl, zatímco ve zbývající části ústavní stížnost podle

ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 23. ledna 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru