Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 468/2000Nález ÚS ze dne 20.03.2001Zrušení opatření správního úřadu, byť není správním rozhodnutím

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
Věcný rejstříkPodnikání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 47/21 SbNU 421
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.468.2000
Datum vyhlášení05.04.2001
Datum podání04.08.2000
Napadený akt

jiný právní předpis

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 26 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

51/2000 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 468/2000 ze dne 20. 3. 2001

N 47/21 SbNU 421

Zrušení opatření správního úřadu, byť není správním rozhodnutím

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti

Cukrovaru V., s. r. o., proti opatření Ministerstva zemědělství ČR

ze dne 2. 6. 2000, č.j. 1914/2000-1000 o přidělení zvláštní

individuální kvóty na cukr pro hospodářský rok 2000/2001, za

účasti Ministerstva zemědělství ČR jako účastníka řízení, a to se

souhlasem účastníků řízení bez jednání, takto:

Opatření Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2. 6. 2000, č.j.

1914/2000-1000, o přidělení zvláštní individuální kvóty na cukr

pro hospodářský rok 2000/2001, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 8. 2000 se

stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil opatření

Ministerstva zemědělství ČR ze dne 2. 6. 2000, č.j.

1914/2000-1000 o stanovení zvláštní individuální kvóty na cukr pro

hospodářský rok 2000/2001 (v členění 7,47 tis. tun pro tuzemskou

kvótu a 2,49 tis. tun pro vývozní kvótu) vydané podle nařízení

vlády č. 51/2000 Sb., kterým se stanoví opatření podíl státu na

tvorbě podmínek pro zajištění a udržení výroby cukrovky a cukru

a stabilizaci trhu s cukrem ("nařízení vlády"). V žádosti ze dne

25. 4. 2000 o stanovení zvláštní individuální kvóty stěžovatelka

požadovala tuzemskou kvótu 27 tis. tun a vývozní kvótu 5 tis. tun.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na

zrušení cit. nařízení vlády č. 51/2000 Sb., s tvrzením, že toto

nařízení je v rozporu s ústavními předpisy a že jeho uplatněním

nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Poukázala na skutečnost, že nařízení vlády stanoví zákaz a omezení

uvádět cukr na trh v České republice, a vyjádřila přesvědčení, že

ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství,

nezakládá právo žádného státního orgánu ani vlády vydávat

podzákonné normy v oblasti kvotace a regulace výroby a jejich

prostřednictvím ukládat práva a povinnosti, a že nařízení vlády

nemůže neústavním způsobem stanovovat další povinnosti než ty,

které jsou uvedeny v cit. zákoně.

Plénum Ústavního soudu nálezem ze dne 14. 2. 2001, sp. zn.

Pl. ÚS 45/2000, návrhu stěžovatelky vyhovělo a nařízení vlády č.

51/2000 Sb. zrušilo ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce

zákonů (Nález byl vyhlášen pod č. 96/2001 Sb.).

Sdělením ze dne 27. 2. 2001 stěžovatelka vyjádřila souhlas

s upuštěním od ústního jednání. Sdělením ze dne 5. 3. 2001

Ministerstvo zemědělství a výživy ČR vyjádřilo souhlas

s upuštěním od ústního jednání.

Ústavní soud dále připojil spis Pl. ÚS 45/2000, a dospěl

k závěru, že ústavní stížnosti je nutno zcela vyhovět, neboť

představuje zásah do základního práva zakotveného v čl. 26 odst.

1 Listiny. Pokud jde o důvody, Ústavní soud plně odkazuje na

odůvodnění cit. nálezu zveřejněného pod č. 96/2001 Sb.

Ústavněprávní argumentace stěžovatelky, obsažená v ústavní

stížnosti, je založena na zpochybnění ústavnosti nařízení vlády č.

51/2000 Sb., přičemž opodstatněnost této argumentace zjevně

vyplývá ze skutečnosti, že cit. nařízení vlády bylo Ústavním

soudem zrušeno.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že napadené opatření

nepovažuje za správní rozhodnutí vydané ve správním řízení, a to

jednak pro samotnou absenci zákonem č. 71/1967 Sb. upraveného

správního procesu při jeho vydávání, i absenci základních

náležitostí správního rozhodnutí ve smyslu § 47 cit. zákona.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu

nezbylo, než návrhu podle ust. § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů, zcela

vyhovět, a podle § 82 odst. 3 písm. a) napadené opatření zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. 3. 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru