Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 466/97Nález ÚS ze dne 11.03.1998Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
PoznámkaStanovisko Pl.ÚS-st 6/98. Překonává nález sp. zn. III.ÚS 218/97.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 38/10 SbNU 251
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.466.97
Datum podání10.12.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 2, čl. 81

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 466/97 ze dne 11. 3. 1998

N 38/10 SbNU 251

Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 11. března 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti společnosti S. - A., zastoupené JUDr. O. H.,

advokátkou AK, proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení

ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96 Krajského obchodního soudu v Brně, za

účasti Krajského obchodního soudu v Brně, jako účastníka řízení,

takto:

Krajskému obchodnímu soudu v Brně se ukládá, aby

nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 24 Cm

183/96 a aby neprodleně v této věci jednal.

Odůvodnění:

Svou ústavní stížností napadá stěžovatelka nečinnost

a průtahy v soudním řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96 Krajského

obchodního soudu v Brně, neboť tento soud od podání návrhu ze dne

26. 3. 1996 neučinil ve věci žádný úkon. Touto nečinností soudu

jsou porušována stěžovatelčina ústavně zaručená práva zakotvená

v článku 90 Ústavy ČR, jakož i článku 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka proto

navrhuje uložit nálezem Krajskému obchodnímu soudu v Brně, aby

nepokračoval v průtazích ve věci shora uvedené spisové značky a ve

věci jednal.

Krajský obchodní soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 6. 3.

1998 poukázal na to, že v současné době je v rejstříku vedeno 1

824 nevyřízených věcí a že přednostním vyřízením věci, požadovaném

stěžovatelkou, by bylo nepřípustně zasahováno do práva jiných

účastníků na projednání věci bez zbytečných průtahů (článek 38

Listiny), a to v řízeních zahájených před podáním žaloby v této

věci.

Z obsahu spisu 24 Cm 183/96 Krajského obchodního soudu v Brně

Ústavní soud zjistil, že žalobou ze dne 26. 3. 1996, došlou

Krajskému obchodnímu soudu v Brně dne 28. 3. 1996, domáhá se

stěžovatelka proti žalované společnosti ČAS Z., s. r. o.,

zaplacení částky 53 550,- DM. Ze spisu je patrno, že od dojití

žaloby neučinil Krajský obchodní soud v Brně žádný úkon.

Z korespondence předložené stěžovatelkou je konečně patrno, že

její zástupkyně celkem čtyřikrát urgovala vyřizování věci, přičemž

v odpovědích na tyto urgence bylo poukazováno na počet dosud

nevyřízených sporů u Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda

krajského obchodního soudu ve svém dopise ze dne 10. 6. 1997

uvedl, že "zbytečnými průtahy pak zajisté není doba, po kterou

účastníci řízení musí počkat, až na jejich spor přijde řada - vše

v závislosti na počtu dříve podaných žalob a na počtu soudců,

kteří jsou k soudu jmenováni".

Podle článku 90 Ústavy ČR soudy jsou povolány především

k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu

právům. Článek 38 odst. 2 Listiny mimo jiné stanoví, že každý má

právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.

Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním třeba proto přisvědčiti

stěžovatelce v tom, že v řízení ve věci sp. zn. 24 Cm 183/96

Krajského obchodního soudu v Brně dochází k porušování

konstatovaných ústavně zaručených práv. Doba jednoho a tři čtvrtě

roku by sice sama o sobě stěží vybočovala z rámce "přiměřené

lhůty", a to navíc s přihlédnutím k tomu, že jde o věc obchodní,

mezi určujícími faktory, které je zde třeba zkoumat, však

nepochybně hraje významnou roli i způsob, jakým soud již od

počátku přistupuje k projednání věci. V této souvislosti nelze

proto pominout, co Ústavní soud považuje v této věci za podstatné,

že od podání žaloby, tedy od 28. 3. 1996, neučinil soud ve věci

vůbec žádný úkon, tedy kupř. doposud nedoručil podanou žalobu

žalovanému. Tento moment má sám o sobě natolik manifestní povahu,

že o porušení stěžovatelčiných práv v ústavně právní rovině lze

sotva pochybovat. Námitky soudu, že k těmto průtahům došlo

v důsledku obecně známé a u tohoto soudu také existující

přetíženosti, lze proto z uvedených důvodů sotva akceptovat. Je

totiž věcí státu, jak bylo konstatováno již v předchozích nálezech

Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94, I. ÚS 5/96,

organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené

v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru

nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu

svých práv v konstatované "přiměřené lhůtě". Ústavní soud nesdílí

tedy v tomto směru právní názor, jaký byl zaujat tímto soudem ve

věci sp. zn. III. ÚS 218/97, totiž že pojem "stát" v citované

právní větě nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94 nelze vztáhnout

k vlastní jurisdikční složce soudní moci, ale výlučně na tu její

část, jíž náleží, jako části výkonné moci veřejné, správa soudů,

a která je od vlastní jurisdikce přísně oddělena a do jejíž

výlučné pravomoci spadá povinnost rozdílení soudu napadlé agendy,

stejně tak jako povinnost dbát na řádné a dostatečné personální

obsazení jednotlivých soudů. Orgánem, jemuž svědčí posléze zmíněná

povinnost, nejsou tedy obecné soudy jako jurisdikční část soudní

moci, ale Ministerstvo spravedlnosti, a proto povinnost plynoucí

z citované právní věty míří nikoli vůči obecným soudům jako

takovým, ale vůči němu. O zbytečné průtahy ve smyslu porušení

ústavních zásad spravedlivého procesu, jak se v uvedeném nálezu

dále konstatuje, půjde zpravidla jen tehdy, jestliže tyto průtahy

in concreto vzniknou špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž

nese odpovědnost příslušný funkcionář soudu, nebo jsou založeny

dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo

podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho

straně. Je-li totiž podle článku 2 Ústavy ČR, jak usuzuje Ústavní

soud v projednávané věci, státní moc vykonávána i prostřednictvím

orgánů moci soudní a vykonávají-li podle článku 81 Ústavy ČR

soudní moc jménem republiky nezávislé soudy, potom právu na

projednání věci "bez zbytečných průtahů"odpovídá povinnost právě

obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého

procesu, aniž by pro účely řešení otázky plnění či neplnění

uvedené povinnosti ze strany obecných soudů byla soudní moc

členěna na jurisdikční a správní složku. Jakkoli tedy nedostatečný

stav soudců nebo existence obecných nedostatků správní povahy

mohou často být příčinou průtahů v řízení, nemůže být úkolem

Ústavního soudu "rozplétat" velmi problematické a komplikované

předivo toho, zda průtahy v soudním řízení jdou na vrub

nedostatečnému personálnímu obsazení nebo naopak kupř. liknavosti

soudce, předivo problematické tím více, že oba tyto momenty se

často prolínají a že často jen zřídka lze dospět k nepochybnému

závěru o výlučné prezenci toho či onoho momentu. Tím méně lze

proto takový nepochybný úsudek předpokládat na straně účastníků

řízení v situaci, kdy neplnění kritéria "přiměřené lhůty" je sice

na první pohled zcela evidentní, naproti tomu problematickým se

jeví existence a podíl zmíněné správní či jurisdikční složky.

Může-li se tedy ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny každý domáhat

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu

a podle článku 38 odst. 2 Listiny má právo na projednání věci "bez

zbytečných průtahů", potom podle názoru Ústavního soudu nemůže mu

nic bránit v tom, aby v případě existence takových průtahů,

vymykajících se již z rámce "přiměřené lhůty", domáhal se

uspokojení svých ústavně zaručených práv ve vztahu k obecným

soudům. Výklad adjektiva "zbytečných" tak, že je nezbytné vycházet

z reálných možností, jimiž obecné soudy disponují, neznamená podle

názoru Ústavního soudu nic jiného, než buď "postavit účastníka

před hotovou věc" nebo ho odkázat na to, aby svou ústavní stížnost

směřoval proti Ministerstvu spravedlnosti, což lze považovat za

cestu, která je z mnoha, a to také z již uvedených důvodů, sotva

přijatelná a také schůdná. Navíc, i kdyby takový postup bylo možno

připustit, nebylo by možno vyloučit nežádoucí hypertrofii správní

složky soudní moci na úkor jurisdikční, neboť Ministerstvu

spravedlnosti by se tím mohlo otevírati pole pro zásahy do

jurisdikční činnosti, i když jen zdánlivě v souvislosti se

zmíněnými průtahy v řízení. Podle názoru Ústavního soudu je naopak

na jurisdikční složce soudní moci, aby si ve vztahu ke správní

složce vytvoření podmínek pro řádné plnění jejích úkolů adekvátním

způsobem vynucovala.

Tento odchylný právní názor v projednávané věci odpovídá

stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 17. 2. 1998, Pl. ÚS st.

6/98 (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud

proto ústavní stížnosti pro porušení článku 90 Ústavy ČR a článku

38 odst. 2 Listiny podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona

č. 182//1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a podle ustanovení §

82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil Krajskému obchodnímu

soudu v Brně, aby dále nepokračoval v průtazích ve věci vedené

u něj pod sp. zn. 24 Cm 183/96 a aby neprodleně v této věci

jednal.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. března 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru