Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 464/01Usnesení ÚS ze dne 15.01.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.464.01
Datum podání31.07.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

99/1963 Sb., § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 464/01 ze dne 15. 1. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. V.M., zastoupeného JUDr. P.P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. května 2001, sp. zn. 17 Co 234/2001, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. února 2001, sp. zn. Ro 1040/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 31. července 2001 byla Ústavnímu soudu, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně. Tímto usnesením bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě, jímž nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Stěžovatel nesouhlasil s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, který zastával názor, že majetkové a sociální poměry stěžovatele neodůvodňují osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že neosvobozením od soudních poplatků mu hrozí, že jeho práva budou promlčena, aniž by měl možnost domáhat se soudní ochrany. V takovémto postupu spatřuje porušení ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), a dále svých základních práv, garantovaných v čl. 90 Ústavy ČR, tedy zákonné ochrany práv prostřednictvím soudů a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníka - Krajského soudu v Brně, jenž poskytla předsedkyně senátu 17 Co, která plně odkázala na odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní stížnost není důvodná.

Stěžovatel spatřuje porušení svého práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, tedy práva domáhat se stanoveným postupem svého práva v tom, že mu nebylo přiznáno osvobození od povinnosti uhradit soudní poplatky. Ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. upravuje možnost, nikoli povinnost, přiznání osvobození od soudních poplatků, existují-li k tomu důvody. Posouzení důvodů a přiznání takového osvobození je zcela v kompetenci obecného soudu, neboť provádění důkazů a jejich hodnocení je Ústavou ČR svěřeno právě obecným soudům, především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1). Stěžovatelem tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR Ústavní soud v daném případě neshledal, neboť mu nepřísluší zasahovat do výsostného práva soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku.

Co se týká tvrzeného porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, konstatuje Ústavní soud, s ohledem na svoji ustálenou judikaturu (viz. např. sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), že citované ustanovení Listiny zaručuje každému právo, za předpokladu splnění zákonem definovaných podmínek, na projednání jeho věci před soudem. Pokud tedy soudy ve věci stěžovatele jednaly a dospěly k závěru, který je odlišný od názoru stěžovatele, není takovou skutečnost možno hodnotit jako porušení základního práva a svobody. Jinými slovy, každému a tedy i stěžovateli, je zaručeno právo, aby jeho věc byla projednána před soudem, avšak není zaručeno právo na úspěch v řízení před soudem.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavnísoud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. ledna 2002

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru