Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 456/2000Nález ÚS ze dne 13.02.2001Náležitosti žaloby, určitost žalobního petitu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkškoda/náhrada
řízení/zastavení
účastník řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 28/21 SbNU 245
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.456.2000
Datum vyhlášení28.02.2001
Datum podání31.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 42, § 79, § 43


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 456/2000 ze dne 13. 2. 2001

N 28/21 SbNU 245

Náležitosti žaloby, určitost žalobního petitu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě věci ústavní stížnosti I. B.,

proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2000, č.j. 19

Co 132/2000-25, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2000, č.j. 19 Co

132/2000-25, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne

29.10.1999, č.j. 21 C 82/99-12, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2000, č.j. 19 Co

132/2000-25, potvrzující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze

dne 29.10.1999, č.j. 21 C 82/99-12, kterým bylo zastaveno řízení,

v němž stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu škody vůči

vedlejším účastníkům (v řízení před obecnými soudy v postavení

žalovaných). Ve stížnosti stěžovatelka tvrdí, že Městský soud

v Praze porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní

ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen

"Listina") a že jeho postup je odepřením spravedlnosti, což

pokládá za výraz protiústavnosti (čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst.

1 Listiny). Porušení základních práv spatřuje konkrétně v postupu

soudů, který následoval po podání její žaloby směřující jednak

vůči každému z vedlejších účastníků samostatně a současně vůči

oběma společně, kdy ji soud I. stupně vyzval, aby žalobu

upřesnila, po doplnění však řízení zastavil, jeho rozhodnutí soud

II. stupně potvrdil a vyjádřil názor, že žaloba je neurčitá, když

stěžovatelka požaduje zaplatit částku samostatně na první žalované

a druhém žalovaném a na obou žalovaných s tím, že mají plnit

společně a nerozdílně.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, vyšel ve svém

vyjádření ze zjištění, že jedinou výtkou stěžovatelky je právní

názor zaujatý odvolacím soudem v napadeném usnesení, a proto plně

odkázal na jeho odůvodnění, v němž uvedl důvody vedoucí

k potvrzení usnesení soudu I. stupně.

Vedlejší účastník V. D. zásilku s výzvou k vyjádření

nepřevzal, vedlejší účastnice I. D. se nevyjádřila.

Ústavní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti

stěžovatelčina podání. Ústavní stížnost byla podána včas,

stěžovatelka oprávněná k jejímu podání byla řádně zastoupena

a vyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích

práv poskytuje. Proto byla ústavní stížnost shledána přípustnou.

Věc byla v další fází řízení hodnocena z hlediska její

opodstatněnosti. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je

v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným

rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda

stěžovatelky. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených

listinných důkazů, spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 21

C 82/99 a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru,

že ústavní stížnost je důvodná. Z předložených podkladů Ústavní

soud zjistil, že stěžovatelka podala, v postavení žalobkyně, dne

18.5.1999 u Obvodního soudu pro Prahu 6 návrh na vydání platebního

rozkazu, kterým se domáhala, aby soud uložil žalovaným z titulu

odpovědnosti za škodu povinnost zaplatit jí peněžitou částku ve

výši 124 725,- Kč s příslušenstvím, a pro případ podání odporu

navrhla alternativně vydání rozsudku vůči oběma žalovaným (v této

části petitu uvedla požadavek na zaplacení částky 124 725,- Kč

a částky 125 990,- Kč), nebo - bude-li dána odpovědnost jen

žalovaného V. D. - jen vůči němu. Škoda údajně vznikla demolicí

stavby garáže a stěžovatelka byla vlastníkem jedné její ideální

poloviny; přičemž podle znaleckého posudku byla cena celé garáže

249 450,- Kč, jí tedy vznikla škoda nejméně ve výši jedné

poloviny, tj. 124 725,- Kč. Soud dne 4.6.1999 vydal platební

rozkaz č.j. Ro 669/99-6, jímž návrhu stěžovatelky zcela vyhověl,

vedlejší účastníci proti němu podali odpor, čímž došlo k jeho

zrušení (§ 174 odst. 2 obč. soudního řádu). Soud následně

usnesením ze dne 29.9.1999, č.j. 21 C 82/99-8a, vyzval

stěžovatelku, aby žalobu doplnila a v doplnění přesně určila čeho

se domáhá (s odkazem na to, že v petitu uvádí dvě různé částky)

a proti komu žaloba směřuje. Na výzvu zareagovala stěžovatelka

tak, že zformulovala žalobní návrh, jímž se domáhala vydání tohoto

rozsudku (na základě tvrzení, že se domáhá náhrady škody proti

žalovaným, když byla zbourána její garáž a podkladem protiprávního

jednání byla žádost druhého žalovaného o stavební povolení

k demolici stavby, spoluvlastnictví garáže první žalované

a projevy druhého žalovaného, že je zmocněncem první žalované):

1.Žalovaná I.D. je povinna zaplatit žalobkyni Kč 124.725 s 26%

úrokem od 19.9.1997 do 13.8.1998, 23% úrokem od 14.8.1998 do

26.10.1999, 20% úrokem od 27.10.1998 do 22.12.1998, 15% úrokem

od 23.12.1998 do 11.3.1999 a 12% úrokem od 12.3.1999 do

zaplacení a nahradit náklady řízení k rukám JUDr. I.B.,

advokátky.

2.Žalovaný V.D. je povinen zaplatit žalobkyni Kč 124.725 s 26%

úrokem od 19.9.1997 do 13.8.1998, 23% úrokem od 14.8.1998 do

26.10.1999, 20% úrokem od 27.10.1998 do 22.12.1998, 15% úrokem

od 23.12.1998 do 11.3.1999 a 12% úrokem od 12.3.1999 do

zaplacení a nahradit náklady řízení k rukám JUDr. I.B.,

advokátky.

3.Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni Kč 124.725 s 26% úrokem

od 19.9.1997 do 13.8.1998, 23% úrokem od 14.8.1998 do

26.10.1999, 20% úrokem od 27.10.1998 do 22.12.1998, 15% úrokem

od 23.12.1998 do 11.3.1999 a 12% úrokem od 12.3.1999 do

zaplacení a nahradit náklady řízení k rukám JUDr. I.B.,

advokátky.

Usnesením ze dne 29.10.1999, č.j. 21 C 82/99-12, soud řízení

zastavil, což odůvodnil tvrzením, že z podané žaloby není patrno,

jaké částky se žalobkyně domáhá, když v doplnění žaloby požaduje

celkem 374 175,- Kč, ač ze zdůvodnění žaloby vyplývá, že vzniklá

škoda činí 124 725,- Kč. Tuto okolnost považoval prvostupňový soud

za takový nedostatek podání, pro který nelze v řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, ve kterém

namítá, že z doplnění žaloby je zcela zřejmé, proti komu žaloba

směřuje, které věci se týká a co sleduje. V daném případě jí byla

způsobena škoda, jejíž výše je známa, avšak neví, kdo škodu

způsobil, neboť v úvahu přichází, že tak učinila žalovaná nebo

žalovaný nebo oba žalovaní společně, přičemž zdůraznila, že je

srozuměna s tím, že některému z jejích návrhů nebude vyhověno.

Odvolací soud usnesením ze dne 31.3.2000, č.j. 19 Co 132/2000-25,

usnesení soudu prvního stupně potvrdil, což odůvodnil tím, že

i přes poučení soudu žalobkyně požadovala zaplacení určené částky

jednak samostatně po první žalované a druhém žalovaném, jednak na

obou žalovaných solidárně. Podle jeho názoru není zřejmý předmět

žaloby a z tohoto důvodu je žaloba neurčitá a tím i neschopná

věcného projednání. Soud sice přisvědčil žalobkyni, že je možné

uplatnit u soudu i neoprávněný nárok a soud je povinen o něm

rozhodnout, toto věcné projednání žaloby však předpokládá její

určitost a srozumitelnost, aby nebylo pochyb o tom, o jakém

nároku, resp. o jaké výši má být soudem rozhodnuto.

Je notorietou, že podstatné obsahové náležitosti žaloby

vyplývají z § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 obč. soudního řádu. To

znamená, že ze žaloby, jako jednoho druhu podání, musí být patrno,

kterému soudu je určena, kdo ji činí a co sleduje, musí být

podepsána a datována; konkrétně musí žaloba obsahovat jméno,

příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců,

vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se

žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá

(tzv. žalobní petit). Stanovením těchto náležitostí má být

zabezpečeno naplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní.

Soudní praxe rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou

zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má

soud rozhodnout. a logicky vyžaduje, aby žalobní petit byl tak

přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do enunciátu

mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Případné vady žaloby

lze odstranit postupem podle § 43 obč. soudního řádu. V posuzované

věci stěžovatelka po úpravě zformulovala žalobní návrh ve výše

uvedeném znění. Je patrné, že žalobní petit je dostatečně určitý

a srozumitelný, protože je v něm vyjádřen návrh stěžovatelky, aby

žalovaným subjektům byla uložena povinnost zaplatit jí konkrétně

uvedenou peněžní částku (Ústavní soud ponechává stranou pozornosti

výpočet úroků z prodlení, který nekoresponduje vl. nař. č.

142/1994 Sb.). Nejde ani o takové nesprávné podání, které sice

obsahuje přesné, určité a srozumitelné údaje, avšak je mezi nimi

zjevný logický rozpor (např. nevychází-li petit z vylíčených

rozhodujících skutečností, ale z jiných, v podání neuvedených

okolností). Stěžovatelka v průběhu řízení (zejména v odvolání

proti usnesení soudu I. stupně) výslovně uvedla, že neví, kdo jí

škodu způsobil, přičemž přichází v úvahu jak každý ze žalovaných

samostatně, tak oba společně. Žalobu nelze považovat za neurčitou,

jestliže žalobnímu návrhu, nebo jeho části, nebude moci být

vyhověno proto, že není v souladu s hmotným právem (žalovaný není

pasivně legitimován), ani tehdy, jestliže jednotlivé části petitu

nemohou vedle sebe obstát (navzájem se vylučují). Podle výsledku

nalézacího řízení (především v závislosti na unesení důkazního

břemene) obecný soud rozhodne, která z částí žaloby je věcně

nedůvodná a zamítne ji (příp. ji zamítne v celém rozsahu).

Posuzovat soulad žaloby s hmotným právem ještě před tím, než bude

požadovaný nárok věcně projednán, soudu nepřísluší. Riziko, že

takto formulované žalobě nebude vyhověno, nese v plném rozsahu

žalobce. Jestliže bylo řízení před obecnými soudy, z výše

uvedených důvodů, zastaveno, aniž došlo k meritornímu projednání

stěžovatelčiny žaloby, bylo porušeno její základní právo domáhat

se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (denegatio

iustitiae) podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i povinnost soudů

poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům podle čl.

90 Ústavy.

Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti vyhověl

a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3. 2000, č.j. 19 Co

132/2000-25, zrušil § 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.;

současně Ústavní soud z důvodu procesní ekonomie zrušil i usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29.10.1999, č.j. 21

C 82/99-12, aby bylo možno bez dalších prodlení přikročit

k meritornímu projednání žaloby.

Poučení:

Proti nálezu Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. února 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru