Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 452/98Usnesení ÚS ze dne 08.02.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.452.98
Datum podání29.10.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 452/98 ze dne 8. 2. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 452/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu české republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr.Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 13 Co 558/98, ze dne 23. 7. 1998, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 17 P a Nc 503/97, ze dne 19. 3. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 17 P a Nc 503/97, ze dne 19. 3. 1998, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost přispívat na výživu svého nezletilého syna P.K. částkou 1 500,- Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 1997.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě namítá, že Krajský soud v Plzni uvedl ve svém rozhodnutí nesprávné údaje o příjmu matky nezletilého M.K., neboť její průměrný měsíční příjem nečiní 5 761,- Kč, ale je přibližně stejný jako jeho a rozhodně je vyšší než 11 000,- Kč. Částka ve výši 5 761,- Kč byla do května roku 1998 příjmem jeho nynější manželky R.K. Dále ve své ústavní stížnosti poukazuje na změnu své rodinné situace, a to od května 1998, kdy je jeho manželka bez zaměstnání a musí ji také živit.

Stěžovatel je přesvědčen, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, neboť krajský soud vycházel z mylných a nepravdivých údajů,

2 IV. ÚS 452/98

a o tyto mylné a nepravdivé údaje opřel výrok svého rozsudku. Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby oba rozsudky civilních soudů byly Ústavním soudem zrušeny.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu Plzeň město, sp. zn. 17 P a Nc 503/97, P 296/93. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a po prostudování připojeného soudního spisu, dospěl Ústavní soud k závěru, Že ústavní stížnost není opodstatněná.

Jak je patrno z obsahu spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 17 P a NC 503/97, P 296/93, stěžovatel přispíval na výživu svého nezletilého syna od 1. 9. 1994 částkou 1000,Kč měsíčně, a to na podkladě dohody s matkou nezletilého M.K. (Dohoda rodičů o výši výživného byla schválena rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. P 296/93, ze dne 19. 10. 1994).

Dne 15. 12. 1997 podala M.K. u téhož soudu návrh na zvýšení výživného, který odůvodnila tím, že syn od 1. 9. 1997 navštěvuje SŠ, a se studiem jsou spojeny zvýšené finanční náklady.

Okresní soud ve svém rozhodnutí, kterým stanovil stěžovateli povinnost přispívat na výživu svého nezletilého syna částkou 1500,- Kč počínaje dnem 1. 9. 1997, přihlédl zejména k tomu, že o výživném bylo naposledy rozhodováno v říjnu roku 1994. V té době výdělek stěžovatele činil 6 000,- Kč, matky 4 000,- Kč a již tehdy měli oba rodiče pouze vyživovací povinnost ke svému synovi. Soud tak dospěl k závěru, že se od roku 1994 nepochybně změnily poměry, a to jak na straně nezletilého, neboť ten v současné době navštěvuje první ročník sš, tak i na straně obou rodičů.

Změnu poměrů na straně stěžovatele pak soud odůvodnil výdělkovými poměry zjištěnými za období posledních šesti měsíců (tj. od srpna 1998 do ledna 1999), kdy průměrný měsíční příjem stěžovatele činil 11 935,- Kč. Soud přihlédl i k průměrnému měsíčnímu výdělku matky nezletilého M.K., který byl taktéž určen za období posledních šesti měsíců (tj. od září 1997 do února 1998), ve výši 11 306,- Kč. Průměrný měsíční příjem nynější manželky stěžovatele R.K. pak činil 5 761,- Kč. Na základě těchto zjištění soud rozhodl o výživném ve výši 1 500,- Kč, neboť dospěl k závěru, že takto stanovené výživné odpovídá jak oprávněným potřebám nezletilého, tak i možnostem a schopnostem stěžovatele, který má pouze tuto vyživovací povinnost.

Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil a jako věcně správné potvrdil soud druhého stupně, který přezkoumával uvedené rozhodnutí na podkladě odvolání stěžovatele. Tento soud však, jak je patrné z odůvodnění jeho rozhodnutí, skutečně zaměnil příjem matky nezletilého za příjem nynější manželky stěžovatele.

Ústavní stížnost není důvodná.

V posuzované věci je Ústavní soud toho názoru, že uvedení nesprávného údaje o příjmu matky nezletilého v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zůstalo v zásadě bez vlivu na správnost stanoveného výživného, neboť podklady pro určení konkrétního rozsahu vyživovací povinnosti byly opatřeny a provedeny v souladu se zákonem již soudem prvého stupně a jsou součástí spisového materiálu. Přitom stanovené výživné, resp. jeho zvýšení, odpovídá soudem prvého stupně řádně zjištěné změně poměrů, která nastala od doby

3 IV. ÚS 452/98

poslední úpravy výživného ve výdělkových poměrech rodičů, zejména však nárůstem odůvodněných potřeb nezletilého, který započal studovat střední školu.

Pokud jde o druhou námitku, spočívající ve změně jeho rodinné situace od května 1998, ani tuto neshledal Ústavní soud oprávněnou.

Z obsahu spisu Ústavní soud totiž zjistil, že v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 20. 5. 1998, stěžovatel nečiní žádnou námitku ohledně své rodinné situace (k projednání věci před krajským soudem se nedostavil), z čehož vyplývá, že odvolací soud nemohl k jeho rodinné situaci žádným způsobem přihlédnout, neboť o ní nevěděl, nehledě k tomu, že pokud skutečně tato situace trvá, má stěžovatel možnost domáhat se změny napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 163 o.s.ř. a § 99 zákona o rodině.

Ústavnísoud ze shora uvedených důvodů je toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni k tvrzenému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, a proto byl návrh stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 1999

JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru