Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 447/99Usnesení ÚS ze dne 14.10.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu /vyhoštění cizince
Věcný rejstříkspoluvlastnictví/podíl
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.447.99
Datum podání13.09.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 14 odst.1, čl. 14 odst.4

40/1964 Sb., § 146


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 447/99 ze dne 14. 10. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 447/99

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti D. D., zastoupeného Mgr. J. H., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 7. 1998, čj. 8 C 805/97-77, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 1999, čj. 10 Co 889/98-110,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel v podstatě uvádí, že těmito rozhodnutími, přikazujícími dosud společnou nemovitost do výlučného vlastnictví žalované, se vlastně stal bezdomovcem, a to za situace, kdy žalovaná vlastní a užívá další nemovitost. Z těchto, jakož i dalších, důvodů, domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 8 C 805/97 Okresního soud v Mostě Ústavní soud zjistil, že žalobkyně H. R. podala dne 18. 3. 1997 u tohoto soudu žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví se stěžovatelem s návrhem, aby celá nemovitost, tj. rodinný domek v Litvínově, H. 625, byla přikázána do jejího výlučného vlastnictví s odůvodněním, že stěžovatel se trvale zdržuje ve Spolkové republice Německo, kde má také stálé zaměstnání a že po provedení nezbytných oprav se chce do domku nastěhovat. Okresní soud v Mostě napadeným rozsudkem rozhodl tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětnému domku s garáží a pozemky a určil výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí žalobkyni s tím, že je povinna zaplatit stěžovateli částku 421 630,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že stěžovatel od roku 1991 žije a pracuje ve Spolkové republice Německo, že opakovanými výměnami zámků bránil v užívání rodinného domku žalobkyni, která bydlí se svým nynějším manželem v panelovém bytě a je schopna stěžovateli vyplatit jeho spoluvlastnický podíl. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že podmínka účelného využívání nemovitosti je splněna spíše na straně žalobkyně než stěžovatele, který ji užívá pouze občas, při svých návštěvách České republiky. Skutečnost, že žalobkyně domek po určitou dobu fakticky neužívá, nelze považovat za projev jejího nezájmu o nemovitost, když bylo prokázáno, že mezi účastníky byly spory ohledně užívání nemovitosti a že žalobkyně se dokonce obrátila na Policii ČR. Předpoklad účelnějšího využívání nemovitosti u žalobkyně je splněn i přesto, že se stala spoluvlastnicí dalšího objektu bydlení, neboť tímto způsobem pouze provizorně řešila svou situaci, když se neodvážila nastěhovat se do nemovitosti pro odpor stěžovatele a další nemovitost zakoupenou za peníze svých rodičů, jež jim musí vrátit, zamýšlí prodat. Stěžovatelův úmysl přestěhovat se trvale do předmětné nemovitosti se týká budoucnosti, když není jisto, kdy a zda vůbec tato situace nastane.

Důvody, které vedly obecné soudy k vydání napadených rozhodnutí, jsou zcela logické a přesvědčivé, a to i ve směru nepředvídatelnosti budoucího jednání stěžovatele, který již od roku 1991 žije a pracuje ve Spolkové republice Německo. To, čím stěžovatel argumentuje ve své ústavní stížnosti, není samo o sobě způsobilé posunout projednávanou věci do ústavně právní roviny, neboť jde o pouhé opakování toho, s čím se v řádně vedeném procesu vypořádaly již obecné soudy, a to i pokud jde o aplikaci ustanovení § 142 odst. 1 občanského zákoníku, zejména pak posouzení otázky účelného využití věci.

Všechna uvedená zjištění a úvahy tedy evidentně nenaznačují, že by v řízení před obecnými soudy a rozhodnutími jimi vydanými došlo k porušení jakéhokoli z ústavně zaručených stěžovatelových práv, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru