Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 447/2000Nález ÚS ze dne 31.08.2001K právní povaze výzvy celního úřadu k zaplacení dluhu ručitelem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkrozhodnutí procesní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 130/23 SbNU 247
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.447.2000
Datum vyhlášení20.09.2001
Datum podání26.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb.

99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 447/2000 ze dne 31. 8. 2001

N 130/23 SbNU 247

K právní povaze výzvy celního úřadu k zaplacení dluhu ručitelem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti O.,

s.r.o., zastoupené JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8,

za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a to se

souhlasem účastníka řízení bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne ze dne 31. 3.

2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 7. 2000 se

stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení

Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000, č.j. 30 Ca 83/2000-8,

kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Celního

ředitelství v Plzni ze dne 20. 1. 2000, zn. 11004/1-2069/4/99,

kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu

Folmava ze dne 30. 8. 1999, čj. 7434/99. Posledně uvedeným

rozhodnutím Celní úřad Folmava vyzval stěžovatelku jako ručitele

k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka P. K.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její

ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a že

postup soudu byl odepřením spravedlnosti a porušením čl. 90 Ústavy

České republiky ("Ústava"). Nesouhlasí s právním názorem správního

soudu, dle něhož výzva celního úřadu k zaplacení splatného

nedoplatku celního dluhu za dlužníka je rozhodnutím procesní

povahy a z toho důvodu je vyloučena z přezkumu podle § 248 odst.

2 písm. e) o.s.ř. Již v odvolání proti výzvě uvedla, že záruční

listinu podepsala v omylu vyvolaném J. K., vystupujícím v celním

řízení za P. K. v rozporu s udělenou plnou mocí, která ho

neopravňovala v daném celním řízení činit právní úkony. Dle jejího

názoru právní mocí výzvy k zaplacení splatného nedoplatku za

dlužníka je získán exekuční titul, o jehož dopadu na hmotná práva

a povinnosti nelze mít pochybnosti. Z toho důvodu je přesvědčena,

že napadené rozhodnutí krajského soudu není správné, čemuž

nasvědčuje i názor téhož soudu vyslovený v rozsudku č.j. 30 Ca

171/98-22, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 30 Ca

259/96-23. Sdělením ze dne 2. 7. 2001 stěžovatelka vyslovila

souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst . 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvedl, že při rozhodování vycházel ze závěru,

že žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení bylo

procesní povahy, a tak bylo podle § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř.

vyloučeno z přezkumu. S námitkou stěžovatelky, že žalobou

zpochybněné rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení zasáhlo

stěžovatelku ve sféře hmotného práva, a proto nemělo být řízení

o žalobě skončeno procesně, se neztotožňuje, přičemž konkrétní

důvody jsou obsaženy v odůvodnění napadeného usnesení.

Stěžovatelka se může domáhat soudní ochrany v nalézacím řízení ve

smyslu III. části o.s.ř., prostřednictvím institutů zařazených

v § 550, příp. § 451 a násl. obč. zák., jak ostatně také bylo

uvedeno ve zpochybněném soudním rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby

Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl, a vyjádřil souhlas

s upuštěním od ústního jednání.

Celní ředitelství Plzeň se svého postavení vedlejšího

účastníka výslovně vzdalo.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Plzni, sp.

zn. 30 Ca 83/2000, připojil vlastní spisy IV. ÚS 445/2000 a IV. ÚS

448/2000, a poté co se seznámil se shromážděnými podklady pro

rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba zcela

vyhovět, a to z důvodů, uvedených v nálezech ze dne 10. 7. 2001,

sp. zn. IV. ÚS 445/2000 a sp. zn. IV. ÚS 448/2000, jimiž je ve

smyslu § 23 zákona vázán a od nichž nemá důvod se odchylovat.

S ohledem na totožnost účastníků těchto řízení Ústavní soud

odkazuje na odůvodnění těchto nálezů, a shrnuje, že pokud správní

soud dospěl k názoru, že napadené rozhodnutí celního orgánu je jen

úkonem procesní povahy, přestože má všechny atributy meritorního

rozhodnutí správního orgánu, vytvořil zastavením řízení o podané

správní žalobě stav, že stěžovateli byl znemožněn přístup

k nezávislému a nestrannému soudu, který by jeho námitky, týkající

se neplatnosti záruční listiny, mající základ v právu hmotném,

posoudil, a jednal tak v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod. Z uvedených důvodů bylo proto usnesení

Krajskéhosoudu v Plzni Ústavním soudem zrušeno (§ 82 odst. 2,

odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 8. 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru