Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 439/98Nález ÚS ze dne 19.01.1999K otázce státního občanství ve vztahu k restitučnímu nároku podle zákona č. 243/1992 Sb.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
konfiskace majetku
občanství/absence
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 8/13 SbNU 55
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.439.98
Datum podání16.10.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

16/1945 Sb., § 18

243/1992 Sb., § 2 odst.1

33/1945 Sb., § 1 odst.4, § 5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 439/98 ze dne 19. 1. 1999

N 8/13 SbNU 55

K otázce státního občanství ve vztahu k restitučnímu nároku podle zákona č. 243/1992 Sb.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 19. ledna 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti M. S., zastoupené JUDr. P. C., advokátem AK,

proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7.

1998, čj. 31 Ca 103/98-24, a rozhodnutí Okresního úřadu ve

Svitavách, okresního pozemkového úřadu, ze dne 16. 2. 1998, čj.

PÚ/R/26-98-Ku, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové, 2)

Okresního úřadu ve Svitavách, okresního pozemkového úřadu, jako

účastníků řízení,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 1998, čj.

31 Ca 103/98-24, a rozhodnutí Okresního úřadu ve Svitavách,

okresního pozemkového úřadu, ze dne 16. 2. 1998, čj.

PÚ/R/26-98-Ku, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným

rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního úřadu ve

Svitavách, okresního pozemkového úřadu, stěžovatelka uvádí, že

těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího ústavně zaručeného

práva na soudní ochranu, zakotveného v článku 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 90 Ústavy

ČR, jakož i práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 38 odst.

2 Listiny. Jádro věci tkví podle stěžovatelčina názoru ve výkladu

ustanovení § 1 odst. 4 ústavního dekretu prezidenta republiky č.

33/1945 Sb., a to v tom směru, jak posuzovat část tohoto

ustanovení, podle které osoby, které získají osvědčení o národní

spolehlivosti, se neposuzují za Němce a Maďary. Stěžovatelka je

přesvědčena, že vzhledem k účelu zákona, jímž je odnětí

československého státního občanství právě Němcům a Maďarům, třeba

dovodit, že pokud se takto vymezený okruh osob za Němce a Maďary

nepovažuje, znamená to, že se jim občanství neodnímá. Ze znění

ustanovení § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., podle kterého

oprávněnou osobu je občan, jehož majetek byl konfiskován, a který

"nabyl zpět občanství podle zákona ., pokud se tak nestalo již

ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. .", vyplývá,

že zákonodárce počítal se skupinou osob, které nabyly občanství

zpět přímo citovaným dekretem, nikoli tedy normou z něj odvozenou,

případně jej provádějící. Z uvedených důvodů proto stěžovatelka

navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí. Krajský soud v Hradci

Králové ve svém vyjádření ze dne 1. 12. 1998 uvedl, že právní

předchůdce stěžovatelky, jehož majetek byl konfiskován podle

dekretu č. 12/1945 Sb., pozbyl československé státní občanství,

aniž by jej znovu nabyl, a v důsledku toho nesplňuje podmínku

ustanovení § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/92 Sb. Rozdíl mezi

osvědčením o národní spolehlivosti, které bylo právnímu předchůdci

stěžovatelky vydáno, a rozhodnutím o zachování státního občanství,

byl v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vysvětlen.

Z uvedeného důvodu navrhuje proto krajský soud zamítnutí ústavní

stížnosti.

Okresní úřad ve Svitavách, okresní pozemkový úřad, ve svém

vyjádření ze dne 27. 11. 1998 poukázal na odůvodnění svého

rozhodnutí s tím, že se plně ztotožňuje i s napadeným rozsudkem.

Z tohoto důvodu rovněž navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Pozemkový fond ČR se postavení vedlejšího účastníka v řízení

o ústavní stížnosti vzdal.

Z obsahu spisu Okresního úřadu ve Svitavách, okresního

pozemkového úřadu, sp. zn. OPÚ/3022/92, Ústavní soud zjistil, že

právní předchůdkyně stěžovatelů K. V. obrátila se dopisem ze dne

13. 12. 1992 na Pozemkový úřad Svitavy se žádostí o navrácení

zemědělského majetku v rámci restituce, a to jako právní

nástupkyně po svém otci A. P., kterému byl majetek zkonfiskován

podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a který zemřel

dne 5. 8. 1947. Pozemkový úřad Okresního úřadu ve Svitavách

rozhodnutím ze dne 22. 12. 1993, čj. PÚ/R/1171/93, rozhodl podle

§ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. tak, že K. V. není vlastnicí

nemovitostí, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, a to

s odůvodněním, že A. P. nesplňoval podmínku opětovného nabytí

československého státního občanství podle ustanovení § 2 odst. 1

zákona ČNR č. 243/1992 Sb. K odvolání K. V. rozhodl Krajský soud

v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 5. 1994, čj. 19 Ca 53/94-9,

tak, že napadené rozhodnutí, a to v podstatě pro jeho

nepřezkoumatelnost, zrušil. Dalším rozhodnutím ze dne 7. 12.

1994, čj. PÚ/R/963/94, rozhodl pozemkový referát Okresního úřadu

ve Svitavách tak, že návrh uplatněný K. V. podle ustanovení § 2

odst. 2 písm. c) a § 3 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. zamítl

s odůvodněním, že zpětné nabytí československého státního

občanství A. P. nebylo doloženo. Na základě podaného opravného

prostředku proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Hradci

Králové rozsudkem ze dne 26. 3. 1997, čj. 30 Ca 1/96-32, tak, že

napadené rozhodnutí opětovně zrušil, a to mimo jiné s odůvodněním,

že jím nebylo rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,

ale podle obecných ustanovení správního řádu. Současně však na

základě odvolání podaného K. V. proti již citovanému rozhodnutí

pozemkového referátu Okresního úřadu ve Svitavách rozhodlo

Ministerstvo zemědělství dne 6. 10. 1995 pod sp. zn. 243/95-440

tak, že rozhodnutí tohoto úřadu potvrdilo. O žalobě podané proti

posléze uvedenému rozhodnutí Ministerstva zemědělství rozhodl

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 1997, čj. 7

A 219/95-25, tak, že toto rozhodnutí pro jeho nicotnost zrušil.

Okresní úřad ve Svitavách, okresní pozemkový úřad, rozhodl posléze

napadeným rozhodnutím tak, že J. V., J. V., M. V. a M. S., jako

právní nástupci K. V., zemřelé dne 30. 7. 1996, nejsou vlastníky

nemovitostí, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže vyznačených, a to

v podstatě proto, že tyto nemovitosti byly konfiskovány podle

dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., přičemž nebyl doložen

doklad o zpětném nabytí československého státního občanství podle

ustanovení § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. Z obsahu spisu

31 Ca 103/98 Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud konečně

zjistil, že o opravném prostředku podaném proti rozhodnutí

Okresního úřadu ve Svitavách, okresního pozemkového úřadu, ze dne

16. 2. 1998 rozhodl tento soud napadeným rozsudkem tak, že

rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. Také krajský soud v tomto

rozhodnutí dospěl k závěru, že vydání osvědčení o národní

spolehlivosti podle ustanovení § 1 odst. 4 ústavního dekretu č.

33/1945 Sb. bylo pouze jedním z pokladů pro rozhodování o obnově

státního občanství, A. P. však ještě před tím, než o této otázce

mohlo být rozhodnuto, zemřel.

Podstata věci záleží v posouzení ustanovení § 1 odst. 4

ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Podle tohoto

ustanovení Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů,

kteří se v této době přihlásili za Němce nebo Maďary, jsouce

donuceni nátlakem nebo okolnostmi zvláštního zřetele hodnými,

neposuzují se podle tohoto dekretu jako Němci nebo Maďaři,

schválí-li Ministerstvo vnitra osvědčení o národní spolehlivosti,

které vydá příslušný okresní národní výbor (okresní správní

komise) po přezkoumání uvedených skutečností. O takový skutkový

stav jde totiž i v projednávané věci, neboť, jak bylo zjištěno již

v řízení před pozemkovým úřadem a krajským soudem, Ministerstvo

vnitra dne 30. 9. 1946 pod čj. A-4604-19/8-46-VI/2 schválilo podle

§ 1 odst. 4 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. osvědčení o národní

spolehlivosti A. P. vydané Okresním národním výborem v L. dne 3.

1. 1946 pod čj. 14496. Krajský soud v Hradci Králové dospěl

v napadeném rozsudku k závěru, že důsledky vydání osvědčení

o národní spolehlivosti podle citovaného ustanovení § 1 odst. 4

ústavního dekretu spočívaly pouze v tom, že nositel takového

osvědčení měl nárok na potravinové a šatní lísky a také

způsobilost k výkonu některých povolání. Tento závěr krajského

soudu však postrádá jakoukoli logiku a opodstatnění a jde zcela

stranou systematiky a účelu zmíněného ústavního dekretu.

Ustanovení § 2 odst. 1, 2 ústavního dekretu kategorizuje ve vztahu

k pozbytí československého státního občanství dvě skupiny osob,

a to 1) československé státní občany národnosti německé nebo

maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nabyli státní

příslušnosti německé nebo maďarské a kteří československé státní

občanství pozbyli dnem nabytí takové státní příslušnosti, 2)

ostatní československé státní občany národností německé nebo

maďarské, kteří pozbyli československé státního občanství dnem

nabytí účinnosti tohoto dekretu. Pouze těchto dvou skupin se také

týká ustanovení § 2 a § 3 ústavního dekretu stanovící podmínky pro

zachování a vrácení československého státního občanství. Z toho,

že Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se

v této době přihlásili za Němce nebo Maďary, neposuzují se při

splnění podmínek uvedených v ustanovení § 1 odst. 4 ústavního

dekretu jako Němci nebo Maďaři, nelze tedy vyvodit jiný závěr než

ten, že nespadajíce pod ustanovení § 1 odst. 1 a 2 ústavního

dekretu proto, že se podle tohoto dekretu za Němce a Maďary

nepovažují, tyto osoby československé státní občanství

nepozbývají. Tento závěr podporuje i ustanovení § 5 ústavního

dekretu, podle kterého Češi, Slováci a příslušníci jiných

slovanských národů, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky

(§ 18 dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.) ucházeli

o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti, aniž k tomu

byli donuceni nátlakem nebo zvláštními okolnostmi, pozbývají

československého státního občanství dnem nabytí účinnosti tohoto

dekretu. Je-li totiž v tomto ustanovení pozbytí československého

státního občanství výslovně zakotveno, potom použitím argumentu

a contrario lze dovodit, že osoby splňující podmínky ustanovení

§ 1 odst. 4 ústavního dekretu československého státního občanství

nepozbyly. Ani tyto osoby, které československé státní občanství

nepozbyly, nelze však v souladu s již konstantní judikaturou

Ústavního soudu z režimu zákona ČNR č. 243/1992 Sb. vyloučit. Jen

pro úplnost poukazuje Ústavní soud v této souvislosti i na nález

Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 39/95, publikovaný ve

Sbírce nálezů a usnesení, svazek 4, ročník 1995 - II. díl a na

všechny v něm uvedené aspekty. Nelze totiž pominout ani to, že

výměr bývalého Zemského národního výboru v Praze ze dne 18. 5.

1948, čj. XIII-1-11505/16-1946, zamítající odvolání proti

konfiskaci majetku A. P. podle dekretu č. 12/1945 Sb. byl vydán

již v tzv. rozhodné době.

Dospěly-li tedy Krajský soud v Hradci Králové a Okresní úřad

ve Svitavách, okresní pozemkový úřad, ve svých rozhodnutích

k opačnému názoru, porušily tím stěžovatelova ústavně zaručená

práva zakotvená v článku 90 Ústavy ČR a článku 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst.3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. ledna 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru